27 C 122/2021-15 — Okresní soud v Ostravě

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení 21 674,40 Kč s příslušenstvím v podobě zákonných úroků z prodlení s odůvodněním, že nabyla pohledávku za žalovaným na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne [datum] mezi společností [právnická osoba], [IČO] jako postupitelem (v textu rozsudku dále jen jako„ právní předchůdkyně“) a žalobkyní jakožto postupníkem. Právní předchůdkyně uzavřela se žalovaným dne [datum] smlouvu o úvěru, na jejímž základě poskytla žalovanému úvěr ve výši [částka], který měl být splacen nejpozději dne [datum]. Právní předchůdkyně poskytuje úvěry prostřednictvím své webové stránky [webová adresa]. Po prověření schopnosti žalovaného úvěr splácet mu byl v rámci webového rozhraní zaslán návrh konkrétní úvěrové smlouvy s navrhovanou výší úvěru 11 000 Kč a splatností dne [datum]. Po odeslání smluvní dokumentace byly žalovanému zaslány peněžní prostředky dne [datum]. Úvěr byl poskytnut z bankovního účtu právní předchůdkyně na bankovní účet žalovaného číslo [bankovní účet]. Žalovaný úvěr v poskytnuté výši čerpal, avšak do uvedeného data splatnosti poskytnuté peněžní prostředky nevrátil. Předmětem žaloby je pohledávka skládající se z nesplacené jistiny úvěru ve výši 11 000 Kč a dále z nesplaceného poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 10 674,40 Kč. Žalovanému byla zaslána předžalobní upomínka. 2. Žalovaný se ve věci žádným způsobem nevyjádřil. 3. K ústnímu jednání dne [datum] se žádný z účastníků nedostavil, ačkoli oba byli řádně a včas předvoláni. Žalobkyně požádala, aby věc byla projednána a rozhodnuta v její nepřítomnosti. Žalovaný svou neúčast neomluvil. Soud proto jednal v souladu s § 101 odst. 3 zák. č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu v účinném znění (dále jen„ o. s. ř.“) v nepřítomnosti účastníků. 4. Z listinných důkazů, které byly provedeny u obou jednání, vzal soud za prokázané následující skutečnosti: 5. Z listiny označené jako smlouva o úvěru č. [anonymizováno] ze dne [datum], že právní předchůdkyně se zavázala poskytnout žalovanému částku 11 000 Kč a žalovaný se zavázal vrátit částku ve výši dohromady 21 999,88 Kč v jedné splátce dne [datum]. V případě splnění dalších podmínek uvedených v listině by žalovaný žalobkyni vracel částku 14 992,44 Kč. V listině je žalovaný označen jménem, příjmením, datem narození a rodným číslem. Listina je opatřena podpisem právní předchůdkyně a na místě s označením žalovaného je uvedeno„ SMS kód: yu76.“ 6. Z listiny označené jako smlouva o postoupení pohledávek ze dne [datum] včetně seznamu postoupených pohledávek, že pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni. Listina je podepsána žalobkyní a právní předchůdkyní. 7. Z listiny označené jako oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum] ve spojení s podacím lístkem, že právní předchůdkyně oznámila postoupení pohledávky na žalobkyni žalovanému na adresu žalovaného uvedenou ve smlouvě dopisem zaslaným stejného dne. 8. Z listiny označené jako výzva k úhradě před podáním žaloby ze dne [datum] ve spojení s podacím lístkem, že stejného dne žalobkyně zaslala prostřednictvím svého právního zástupce na adresu žalovaného uvedenou ve smlouvě předžalobní výzvu, jíž se po žalovaném domáhala zaplacení žalobou požadované do tří dnů od doručení výzvy. 9. Ze sdělení společnosti [právnická osoba] ze dne [datum], že předchůdkyně žalobkyně zaslala dne [datum] žalovanému na jeho účet 11 000 Kč. 10. Z ostatních v řízení provedených, avšak v rozsudku neuvedených důkazů, soud nezjistil žádné další podstatné skutečnosti, které by měly význam pro právní hodnocení skutkového stavu. 11. Na základě takto provedeného dokazování dospěl soud k následujícímu podstatnému závěru o skutkovém stavu: 12. Žalovaný se dne [datum] dohodl s právní předchůdkyní tak, že právní předchůdkyně se zavázala poskytnout žalovanému částku 11 000 Kč, kterou žalovaný od právní předchůdkyně žalobkyně obdržel, a žalovaný se zavázal tuto částku spolu s dalšími platbami právní předchůdkyni vrátit, přičemž do podání žaloby neuhradil ničeho; právní předchůdkyně žalobkyně přitom nezjišťovala, jestli žalovaný bude s to dostát své povinnosti peněžní prostředky žalobkyni vrátit; dne [datum] se žalobkyně dohodla s právní předchůdkyní tak, že bude žalobkyni postoupena pohledávka ze vzájemného vztahu žalovaného a právní předchůdkyně. 13. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 14. Dle § 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ ZoSÚ“) je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. 15. Dle § 86 odst. 1 ZoSÚ, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Posouzením úvěruschopnosti spotřebitele je posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr (§ 3 písm. c) ZoSÚ). 16. Dle § 86 odst. 2 ZoSÚ, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 17. Dle § 87 odst. 1 ZoSÚ, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 18. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 19. Podle § 1879 o. z., věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). 20. Po shora zjištěném skutkovém stavu dospěl soud na základě citovaných právních předpisů k následujícímu právnímu posouzení věci: 21. Soud nejprve uzavírá, že věcnou legitimaci žalobkyně lze dovodit ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum], kterou vyhodnocuje jako platně uzavřenou, a na základě které přešla na žalobkyni mj. pohledávka ze smlouvy uzavřené mezi právní předchůdkyní a žalovaným. Pakliže bylo žalovanému postoupení pohledávky oznámeno ještě před podpisem samotné smlouvy, nemá toto na samotný nárok žalobkyně vliv, neboť to, kdy a jestli vůbec je dlužníkovi postoupení pohledávky oznámeno, má význam toliko pro případnou možnost dlužníka zprostit se své povinnosti tím, že splní postupiteli nebo se s ním jinak vyrovná (srov. § 1882 odst. 1 o. z.). 22. Soud pak uzavřenou smlouvu (k uzavření přitom došlo pomocí prostředků komunikace na dálku) hodnotí jakožto smlouvu o úvěru, neboť obsahuje podstatné náležitosti tohoto smluvního typu, přičemž byla uzavřena právní předchůdkyní jako podnikatelkou v rámci její podnikatelské činnosti s žalovaným jako spotřebitelem, v důsledku čehož na smlouvu nutno aplikovat jednak ustanovení občanského zákoníku a jednak zákona o spotřebitelském úvěru. Klíčovou relevanci mají pak v projednávaném sporu citované §§ 86 a 87 ZoSÚ, neboť tyto upravují povinnost poskytovatele úvěru zkoumat tzv. úvěruschopnost spotřebitele. V této souvislosti soud připomíná závěr Nejvyššího správního soudu ČR z rozhodnutí z 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015, že pouhé předložení ničím nedoložených prohlášení spotřebitele není dostatečné k řádnému posouzení úvěruschopnosti dlužníka; věřitel musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k jeho tvrzení, aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat, a proto za součást odborné péče poskytovatele úvěru považuje takovou obezřetnost, která nespoléhá jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřuje; jedině takovýto skutkový podklad, který podmiňuje analýzu p