30 C 311/2020-14 — Okresní soud v Ostravě

1. Žalobkyně se svou žalobou doručenou okresnímu soudu dne 20. 8. 2020 domáhala po žalovaném zaplacení částky 4 000 Kč s příslušenstvím, což odůvodnila tak, že žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobkyně, [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa], [PSČ] [obec a číslo], Smlouvu o zápůjčce. Smlouva byla uzavřena v souladu s příslušnými ustanoveními právních předpisů upravujících podmínky uzavírání smlouvy na dálku, zejména v souladu s ustanovením § 1841 a násl. občanského zákoníku, jakož i zákonem č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru. Prostřednictvím prostředků komunikace na dálku potvrdil žalovaný svůj souhlas s Všeobecnými obchodními podmínkami, které jsou nedílnou součástí smlouvy s [anonymizována dvě slova]. Podle článku 4.2. Všeobecných obchodních podmínek se děje podání žádosti o zápůjčku elektronickými kanály. Kontraktační proces se odehrával na internetových stránkách [právnická osoba] [anonymizováno], kde klient vyplnil v souladu s článkem 4.1. Všeobecných obchodních podmínek registrační formulář. Z takto vyplněného formuláře vyplývá, že žalovaný pracoval z několika počítačů/telefonního přístroje s různými IP adresami, zadal zde své rodné číslo, bydliště, zaměstnání u [právnická osoba], na pozici manipulační dělník, kde dále uvedl své měsíční příjmy a výdaje, a číslo účtu žalovaného, na který byla zaslána žalovanému dne 13. 6. 2014 zápůjčka ve výši 4 000 Kč. Současně s takto poskytnutými osobními údaji žalovaný rovněž potvrdil, že se řádně seznámil a souhlasí s všeobecnými obchodními podmínkami smlouvy. Na základě smlouvy uzavřené shora uvedeným způsobem poskytla [právnická osoba] [anonymizováno] žalovanému formou bezhotovostního převodu na bankovní účet žalovaného, zápůjčku ve výši 4 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal splatit. Na základě Smlouvy o postoupení pohledávky uzavřené dne 27. 6. 2017 postoupil původní věřitel, [právnická osoba] [anonymizováno], pohledávku vůči žalovanému na žalobkyni. V souladu s ustanovením § 142a o. s. ř. zaslal právní zástupce žalobkyně žalovanému po neúspěšných výzvách k úhradě předžalobní výzvu, avšak ani na základě této výzvy nedošlo ze strany žalovaného ani k částečné úhradě dluhu. Žalovaný ke dni podání žaloby neuhradil ničeho, a tak žalobkyně podává tuto žalobu, kterou se po žalovaném domáhá zaplacení částky ve výši 4 000 Kč. Ačkoliv žalobkyně žalovaného k úhradě dlužné částky vyzývala, dlužná částka zůstala neuhrazena. 2. K jednání nařízenému ve věci se žalobkyně ani žalovaný nedostavili. Žalobkyně svou neúčast u jednání omluvila a souhlasila s jednáním a rozhodnutím v její nepřítomnosti. Žalovaný svou neúčast u jednání neomluvil a ani jinak se ve věci nevyjádřil. Soud proto postupoval podle § 101 odst. 3 o. s. ř. a věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků. 3. Vzhledem ke skutečnosti, že ze strany žalovaného nebyla žádná skutková tvrzení přednesena a nebyly ani označeny žádné důkazní návrhy, soud závěr o skutkovém stavu učinil z jednotlivých skutkových zjištění, učiněných z důkazních návrhů, navržených žalobkyní, tedy z listin, které žalobkyně k prokázání svých skutkových tvrzení označila, a které soud posoudil při jejich vzájemné souvislosti, při absenci jakýchkoliv jiných dalších důkazních návrhů ze strany žalovaného a při absenci jakékoliv procesní aktivity účastníků řízení, posoudil jako listiny způsobilé dokázat skutková zjištění tak, jak je uvedeno níže. Jednalo se o listiny nazvané: smlouva o zápůjčce, všeobecné obchodní podmínky, výpis z účtu, smlouva o postoupení pohledávek ze dne 27. 6. 2017, včetně přílohy, oznámení o postoupení pohledávky, včetně poštovního podacího archu, výzva k zaplacení, včetně poštovního podacího archu. 4. Soud konstatuje, že v řízení nevzal za prokázáno, že by mezi předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla skutečně uzavřena smlouva o tvrzeném obsahu, neboť tato skutečnost se z předložených listin nepodává. Podpis žalovaného ani jiný údaj podpis žalovaného nahrazující na jakékoli listině absentuje. Žalobkyně v řízení nepředložila žádný relevantní důkaz o tom, že by smlouva byla skutečně mezi těmito účastníky uzavřena. 5. Z výpisu z účtu soud zjistil, že z účtu předchůdce žalobkyně byla dne 13. 6. 2014 provedena platba ve výši 4 000 Kč na účet označený pouze svým číslem. Z této listiny se nepodává, že by částka 4 000 Kč byla poskytnuta právě žalovanému. 6. Zástupcem žalobkyně byla žalovanému odeslána výzva k zaplacení dluhu. 7. Z dalších provedených důkazů soud nečinil žádná skutková zjištění, neboť tato by byla s ohledem na níže uvedené právní hodnocení věci nadbytečná. 8. Předloženými důkazy žalobkyně neprokázala, že by uzavřela s žalovaným tvrzenou smlouvu a neprokázala ani, že by žalované byly peněžní prostředky fakticky poskytnuty. 9. Podle ust. § 2395 a násl. zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrový se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Žalobkyní předložená smlouva svým obsahem naplňovala podstatné náležitosti tohoto smluvního typu. Jelikož předchůdce žalobkyně uzavíral smlouvu v rámci své podnikatelské činnosti a žalovaný nikoli, je potřeba na smluvní vztah aplikovat i ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru [číslo] Sb., neboť tvrzená smlouva naplňuje znaky spotřebitelského úvěru, jak jej vymezuje § 2 tohoto zákona. 10. V předložené úvěrové smlouvě či jiných listinách nebyl obsažen žádný podpis žalovaného, a to ani elektronický. Přestože elektronický podpis je v zák. č. 397/2016 Sb. a v čl. 3 bodu 10 nařízení EU [číslo] 2014 vymezen velmi široce, nelze za něj považovat pouhé uvedení jména a příjmení a dalších identifikačních údajů žalované v záhlaví smlouvy, doplněné o tvrzení žalobkyně, že žalovaná smlouvu odsouhlasila na webových stránkách úvěrujícího. Soud tedy uzavírá, že v řízení nevzal za prokázáno, že by mezi předchůdcem žalobkyně jako úvěrujícím a žalovaným jako úvěrovaným byla uzavřena smlouva o tvrzeném obsahu. Nedodržení písemné formy podle ust. § 104 zákona o spotřebitelském úvěru sice nemá za následek neplatnost smlouvy o úvěru, nicméně z této listiny se uzavření smlouvy žalovaným nepodává a v řízení nebylo prokázáno, že by text této listiny odpovídal projevu vůle žalovaného. 11. Rovněž tak žalobkyně v řízení neprokázala, že by žalovanému byly fakticky poskytnuty tvrzené peněžní prostředky. Poskytnutím úvěru je třeba rozumět převedení příslušných peněžních prostředků z vlastnictví úvěrujícího do vlastnictví úvěrovaného, tj. poskytnuté peněžní prostředky musí být ve vlastnictví úvěrujícího (srov. Hulmák, M. a kol.: Občanský zákoník VI. Závazkové právo. Zvláštní část (§ 2055 –3014). Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2014, s. 690 – 714). V posuzované věci se předchůdce žalobkyně zavázal převést peněžní prostředky na účet žalovaného. Z provedeného důkazu - potvrzení o provedené platbě - bylo pouze prokázáno odeslání finančních prostředků z účtu. Žádným z provedených důkazů pak už nebylo prokázáno nabytí peněžních prostředků žalovaným. 12. Soud byl připraven u jednání žalobkyni vyzvat k případnému doplnění žalobních tvrzení a označení důkazů a poučit ji dle ust. § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř., ovšem žalobkyně se svou dobrovolnou neúčastí u jednání připravila o možnost tohoto poučení. Žádné z ustanovení občanského soudního řádu neukládá soudu povinnost sdělovat ještě před jednáním účastníkům, že v žalobě s ohledem na uplatněný nárok popř. absentují žalobní tvrzení, nebo že se případně určitá jimi tvrzená skutečnost z navržených důkazů neprokazuje. Soud totiž činí skutková zjištění až zásadně na základě provedeného dokazování, které se vždy provádí pouze u jednání, jak vyplývá z ust. § 122 odst. 1 o. s. ř. 13. S ohledem na vše výše uvedeno soud proto žalobu v celém rozsahu zamítnul. 14. Výrokem II. pak soud rozhodl v souladu s ust. § 142 odst. 2 o. s. ř. o tom, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalobkyně byla se svou žalobou převážně procesně neúspěšná a žalovanému dle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly. 15. Podle § 157 odst. 4 o. s. ř. v rozsudku, proti kterému není odvolání přípustné, soud v odůvodnění uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci.