31 C 193/2020-65 — Okresní soud v Ostravě

1. Žalobou došlou soudu dne 7. 7. 2020 domáhal se žalobce, aby soud vydal rozhodnutí, kterým by soud zavázal žalovanou zaplatit žalobci částku ve výši 17 566,84 Kč s příslušenstvím. Svou žalobu odůvodnil tím, že mezi žalobcem (jako věřitelem) a žalovanou (jako dlužníkem) byla dne 16. 10. 2014 uzavřena smlouva o revolvingovém úvěru [číslo] na základě které byla žalované dne 29. 10. 2014 vyplacena na účet částka ve výši 19 000 Kč (dále jen jako„ smlouva o úvěru“). Tento úvěr měl být žalovanou, spolu s úrokem za jeho poskytnutí, splacen ve 36 měsíčních splátkách ve výši 1 600 Kč splatných vždy k 15. dni každého kalendářního měsíce počínaje měsícem prosincem 2014. Žalované byla dne 29. 10. 2014 vyplacena na účet částka ve výši 19.000 Kč. Žalovaná uhradila žalobci pouze následující částky: Dne 13. 11. 2014 částka 1 684 Kč, dne 27. 2. 2015 částka 1 016 Kč. Žalobce výše uvedený úvěr úročil, jako kdyby měl úrok sazbu 13,62 % p. a., což je sazba dle časových řad ARAD vedených Českou národní bankou jako průměrná bankovní sazba v době vyplacení peněžních prostředků na účet žalované. Žalobce vycházel z § 1802 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen jako "občanský zákoník), dle kterého platí:„ Mají-li být plněny úroky a není-li jejich výše ujednána, platí dlužník úroky ve výši stanovené právním předpisem. Nejsou-li úroky takto stanoveny, platí dlužník obvyklé úroky požadované za úvěry, které poskytují banky v místě bydliště nebo sídla dlužníka v době uzavření smlouvy." Žalobce výše uvedené platby započetl nejprve na úhradu běžného úroku a následně na úhradu jistiny úvěru, a to dle § 1932 občanského zákoníku, který stanoví, že "má-li dlužník plnit na jistinu, úroky a náklady spojené s uplatněním pohledávky, započte se plnění nejprve na náklady již určené, pak na úroky z prodlení, poté na úroky a nakonec na jistinu, ledaže dlužník projeví při plnění jinou vůli." Výsledný dluh na jistině proto činí částku 17 102,84 Kč. K tomu žalobce dále požaduje obvyklý úrok ve výši 13,62 % p.a. z částky 17 102,84 Kč od 29. 10. 2014 do zaplacení. Z důvodu prodlení žalované s úhradou splátky úvěru delším než 60 dnů došlo dne 17. 3. 2015 v souladu s čl. 12 písm. b) smluvních ujednání smlouvy o úvěru, k zesplatnění všech závazků vyplývajících ze smlouvy o úvěru. Žalobce proto vedle obvyklých úroků požaduje taktéž úroky z prodlení z dlužné částky ve výši 17 102,84 Kč, a to jako důsledek porušení zákonné povinnosti uhradit dluh řádně a včas. Tento úrok z prodlení žalobce požaduje ode dne následujícího po zesplatnění všech závazků vyplývajících ze smlouvy o úvěru, tedy ode dne 18. 3. 2015. Z důvodu řádného nehrazení splátek byl úvěr zesplatněn a pohledávka byla uplatněna v rozhodčím řízení. Rozhodce, [anonymizováno] [jméno] [příjmení], se sídlem [adresa], vydal dne 16. 6. 2015 rozhodčí nález č. j. [číslo jednací], kterým bylo žalované uloženo uhradit žalobci částku ve výši 69 089 Kč s příslušenstvím a smluvní pokutou. Na základě tohoto rozhodčího nálezu byla vedena exekuce, která byla usnesením Okresního soudu v Karviné č.j. [číslo jednací], ze dne 6. 9. 2019 zastavena. Usnesení Okresního soudu v Karviné č.j. [číslo jednací], ze dne 6. 9. 2019, bylo potvrzeno usnesením Krajského soudu v Ostravě č.j. [číslo jednací], ze dne 28. 5. 2020. Předmětné exekuční řízení bylo zastaveno zejména z důvodu nedostatku pravomoci rozhodce k vydání rozhodčího nálezu. Žalobce tak nemá řádný exekuční titul pro vymožení svého dluhu, který však dle hmotného práva nadále existuje. S ohledem na výše uvedené žalobce proto ve lhůtě 30 dnů ode dne nabytí právní moci usnesení o zastavení exekuce podává tento návrh na vymožení pohledávky vyplývající ze smlouvy o úvěru soudní cestou. V čl. 12 smluvních ujednání smlouvy o úvěru bylo sjednáno, že při prodlení s úhradou splátky nebo její části o více než 15 dní po termínu splatnosti vzniká povinnost žalovanému uhradit žalobci smluvní pokutu ve výši 8 % z výše splátky (tj. 1 600*0,08 =128), a dále v případě prodlení s úhradou splátky nebo její části o více než 30 dní po termínu splatnosti vzniká povinnost žalovanému uhradit žalobci smluvní pokutu ve výši 13 % z výše splátky (tj. 1 600*0,13 = 208). Za prodlení s úhradou splátky č. 2 byla uplatněna jak smluvní pokuta ve výši 128 Kč, tak i smluvní pokuta ve výši 208 Kč. Za prodlení s úhradou splátky č. 3 byla uplatněna pouze smluvní pokuta ve výši 128 Kč Celkem tak smluvní pokuty činí 336 Kč, a to dle vystavených penalizačních faktur. Vystavené penalizační faktury jsou přílohou tohoto návrhu. Vystavené penalizační faktury k uplatněným smluvním pokutám. Žalovaná byla k úhradě dlužné pohledávky ve smyslu § 142a o.s.ř. vyzvána dne 1. 4. 2015, kdy byla žalované odeslána předžalobní výzva k úhradě dlužné pohledávky. 2. Dále žalobce k výzvě soudu rozsáhle doplnil skutková tvrzení podáním ze dne 27. 9. 2021. Uvedl, že žalobce (věřitel) předně poukazuje na skutečnost, že smlouva o revolvingovém úvěru byla uzavřena za účinnosti zákona č. 145/2010 Sb. Na závazkový právní vztah mezi žalobcem a žalovaným tak není možné, zejména ve vztahu k posuzování úvěruschopnosti žalovaného, aplikovat ustanovení zákona č. 257/2016 Sb. Schopnost žadatele řádně hradit úvěr však byla ze strany věřitele řádně prověřena, a to na základě dokladů o příjmech, výpisů z databází NRKI a SOLUS a hodnocení klienta. Z dokladů o příjmech vyplynulo, že: celkový čistý měsíční příjem žalovaného činí 12 236 Kč, celkové měsíční náklady žalovaného činí 9 800 Kč, volné zdroje ke splácení činí 2 436 Kč. Dále byla ověřena úvěrová historie žadatele v následujících databázích: NRKI, SOLUS. Z důvodu vyloučení možných komplikací znemožňující řádné čerpání a následné splácení úvěru, bylo dále prověřeno, že: žadatel nebyl v době žádosti evidován v insolvenčním rejstříku, žadatel neměl u poskytovatele předchozí smlouvu ve stavu žalobního vymáhání, doklad totožnosti žadatele nebyl evidován jako neplatný, zaměstnavatel žadatele nebyl evidován v insolvenčním rejstříku, obchodník, jednající s žadatelem, doporučil úvěr ke schválení. Na základě výše uvedených údajů, po zhodnocení uvedených dokumentů, včetně informací z dotazovaných registrů a scoringu klienta (interní matematický model založený na bodovém hodnocení dlužníka - žalovaného), bylo rozhodnuto o možnosti poskytnutí požadovaného úvěru. Toto dokládá následujícími dokumenty: formulář hodnocení klienta – zde byla zejména provedena analýza bonity žalovaného, bylo zjištěno, že volné zdroje ke splácení jsou 2 436 Kč, dále byly zjišťovány informace týkající se stavu, zaměstnání, vzdělání, formy bydlení. Kopie průkazu k trvalému pobytu ověřena dle originálu dne 21. 10. 2014 včetně potvrzení Ministerstva vnitra o povolení k trvalému pobytu ze dne 21. 1. 2014 – z ní bylo zjištěno, že průkaz je platný a ověřena identita žalovaného, včetně povolení k trvalému pobytu, výpis z Nebankovního registru klientských informací (NRKI) – zde byl proveden skóring žalovaného v registru NRKI, výpis z registru SOLUS – z něj bylo zjištěno, že žalovaný nebyl v době uzavření smlouvy nikde s dlužnou částkou po splatnosti, oznámení z úřadu práce ze dne 2. 7. 2014 o zvýšení doplatku na bydlení na 5 422 Kč - na základě kterých bylo ověřeno, že je evidována na úřadu práce a pobírá příspěvek na bydlení, přehled vyplacených dávek rodičovského příspěvku za období od 01/ 2014 do 10/ 2014 - byl ověřen stálý příjem žalovaného, smlouva o nájmu bytu ze dne 29. 5. 2014 včetně dodatku ke smlouvě ze dne 30. 9. 2014 - byl ověřen bydlení žalovaného, oznámení o účtu a oznámení o otevření účtu – byl ověřen účet, na který měl být úvěr vyplacen, příkaz k povolení inkasa. Žalobce dále připojil svůj právní názor ke splnění své povinnosti jako poskytovatele úvěru. 3. Usnesením č. j. 31 C 193/2020 – 34 ze dne 18. 6. 2021 byl žalované k ochraně jejích práv jmenován v souladu s ustanovením § 29 odst. 1, odst. 3 o.s.ř. opatrovník pro toto řízení, [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [anonymizováno]. 4. Opatrovník žalované podáním ze dne 5. 10. 2021 uvedl, že navrhuje, aby byla žaloba zamítnuta v celém rozsahu, neboť pohledávka je promlčena. Úvěr byl zesplatněn 18. 3. 2015 a žaloba byla podána v roce 2020, tj. po uplynutí 3 leté promlčecí doby. Rozhodce neměl dostatek pravomoci k vydání rozhodčího nálezu, exekuce, která tedy byla na základě něho vedena, není skutečností, která měla vliv na stavění promlčecí doby. Rovněž doplňujícím podáním ze dne 15. 11. 2021 uvedl, že na této procesní obraně trvá, s odkazem na nález Ústavního soudu ČR sp. zn. I. ÚS 1091/19 ze dne 17. 7. 2019, z něhož plyne, že podání rozhodčí žaloby při vědomí neplatnosti rozhodčí doložky je zneužitím práva. K podání rozhodčí žaloby v [číslo] již bylo žalobci známo usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 31 Cdo 958/2012 ze dne 10. 7. 2013, žalobce tedy věděl o neplatnosti doložky, přesto rozhodčí žalobu podal. 5. Žalobce podáním ze dne 14. 10. 2021 odůvodnil svůj právní závěr, že pohledávka není promlčena, odkazem na dostupnou judikaturu, zejména rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 23