40 C 234/2021-23 — Okresní soud v Ostravě

1. Žalobkyně se žalobou ze dne 20. 8. 2021 domáhala po žalované zaplacení částky 6 025 Kč spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 7 242,44 Kč a zákonným úrokem z prodlení z částky 6 025 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení. Svou žalobu žalobkyně odůvodnila tím, že právní předchůdce žalobkyně společnost [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa], uzavřela dne 11. 2. 2006 s žalovanou Smlouvu o půjčce [číslo] na základě které poskytl žalované v den uzavření smlouvy v hotovosti peněžní prostředky ve výši 5 000 Kč. Nedílnou součástí smlouvy byly Smluvní podmínky smlouvy o půjčce obsažené na zadní straně smlouvy. V souvislosti s poskytnutou půjčkou se žalovaná zavázala zaplatit právnímu předchůdci žalobkyně poplatek ve výši 2 995 Kč za půjčené peněžní prostředky a za administrativní zpracování půjčky. Celkovou částku odpovídající součtu poskytnuté půjčky a poplatku se žalovaná zavázala uhradit v hotovosti v 39 týdenních splátkách po 205 Kč Poslední splátka byla stanovena na 11. 11. 2006. Žalovaná nehradila sjednané splátky řádně a včas, když poslední splátku uhradila dne 27. 12. 2007. Ke dni 11. 11. 2006 činila na dlužná jistina 3 767,98 Kč a na dlužný souhrnný poplatek 2 587,02 Kč. Pohledávka z výše uvedené smlouvy se všemi právy s ní spojenými byla postoupena na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2020 na žalobkyni, což bylo žalované písemně oznámeno. Ke dni postoupení činila výše pohledávky bez příslušenství 6 025 Kč. Příslušenstvím pohledávky je úrok z prodlení v zákonné výši z celé dlužné částky. Žalobkyně úroky do dne postoupení pohledávky kapitalizovala, přičemž kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení z dlužné půjčky do jejího postoupení činí 7 242,44 Kč. Před podáním žaloby byla právním zástupcem žalobkyně žalované zaslána předžalobní výzva. Žalovaná dlužnou částku doposud neuhradila. 2. Žalovaná vznesla námitku promlčení. 3. K ústnímu jednání dne 14. 12. 2021 se nedostavila žalovaná, ačkoli byla řádně a včas předvolána. Soud proto jednal v souladu s ust. § 101 odst. 3 zák. č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“), v nepřítomnosti žalované. 4. Z provedených důkazů soud dospěl k těmto skutkovým zjištěním. Dne 9. 2. 2006 uzavřela žalovaná s právním předchůdcem žalobkyně společností [právnická osoba] Smlouvu o půjčce [číslo] podle zák. č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku. Žalovaná byla ve smlouvě označena jménem a příjmením, rodným číslem, adresou svého bydliště [ulice a číslo], [PSČ] [obec]. Podpisem smlouvy žalovaná potvrdila převzetí jistiny v hotovosti a zavázala se uhradit poskytnuté peněžní prostředky ve výši 5 000 Kč a souhrnný poplatek ve výši 2 995 Kč, tj. celkem 7 955 Kč, a to v 39 týdenních splátkách ve výši 205 Kč, přičemž první splátka byla splatná 7. den od data uzavření smlouvy a každá následující splátka po předposlední vždy nejpozději do konce dalšího následujícího týdenního období. I ve Smluvních podmínkách Smlouvy o půjčce bylo výslovně stanoveno, že tato smlouva se řídí ustanoveními zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, nestanoví-li zák. č. 321/2001 Sb. o některých podmínkách sjednávání spotřebitelského úvěru a o změně zákona č. 64/1986 Sb. jinak (zjištěno ze Smlouvy o půjčce [číslo]). Pohledávka za žalovanou byla postoupena smlouvou o postoupení pohledávek na žalobkyni (zjištěno ze Smlouvy o postoupení pohledávek včetně příslušné strany 62 Seznamu postoupených pohledávek). Dne 1. 2. 2021 odeslala žalobkyně žalované na adresu uvedenou ve smlouvě oznámení společnosti [právnická osoba] žalobkyně o postoupení pohledávky (zjištěno z Oznámení o postoupení pohledávek ve spojení s Podacím lístkem a Sledováním zásilky). Dne 30. 7. 2021 odeslala žalobkyně žalované na adresu uvedenou ve smlouvě předžalobní výzvu (zjištěno z Výzvy k plnění ve spojení s Podacím lístkem a Sledováním zásilky). Žalobkyně je obchodní společností zapsanou v Obchodním rejstříku vedeném [název soudu], oddíl C, vložka [číslo] s předmětem podnikání výroba, obchod a služby neuvedené v přílohách 1 až 3 živnostenského zákona (zjištěno z Výpisu z OR žalobkyně). 5. Podle ust. § 1879 a násl. zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o.z.), může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). V posuzované věci má soud zato, že předmětná pohledávka původního věřitele společnosti [právnická osoba] za žalovanou byla platně postoupena na žalobkyni a žalobkyně je tak aktivně legitimován k podání žaloby. 6. Z hlediska hmotněprávního soud v posuzované věci posoudil nárok žalobkyně uplatněný žalobou podle ust. § 3028 odst. 3 o.z. podle právních předpisů platných v době uzavření smlouvy o půjčce, a to konkrétně zák. č. 40/1964 Sb., občanský zákoník ve znění účinném do 31.12.2013 (dále jen obč. zák.), a to s výjimkou ustanovení první části hlavy I. o.z. (§ 3030 o.z.). 7. Podle ust. § 657 obč. zák. smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu. 8. Pojmovými znaky smlouvy o půjčce jsou tedy přenechání určitého množství věcí druhově určených věřitelem dlužníkovi k volnému nakládání a závazek dlužníka vrátit věřiteli po určité době věci stejného druhu. Smlouva o půjčce jako reálný kontrakt dále ke svému vzniku vyžaduje skutečné odevzdání předmětu půjčky. V posuzované věci si smluvní strany sjednaly, že obchodní společnost [právnická osoba] jako věřitel poskytne žalované půjčku ve výši 5 000 Kč, kterou se žalovaná zavazuje zaplatit spolu se souhrnným poplatkem 2 995 Kč, tj. celkovou částku ve výši 7 995 Kč, v 39 týdenních splátkách. Současně s uzavřením této smlouvy žalovaná převzala v hotovosti částku 5 000 Kč. 9. Z úřední činnosti je soudu známo, že [právnická osoba] je kapitálovou obchodní společností, podnikající v oblasti finančnictví, a to v nebankovním sektoru. Hlavním smyslem obchodní společnosti jako podnikatele je vytvářet zisk, což bylo i smyslem uzavřené smlouvy o půjčce. Materiálním zdrojem zisku, který zde nahradil obvykle sjednaný úrok, byl souhrnný poplatek. Poplatek, na rozdíl od úroků, které představují příslušenství pohledávky (srov. ust. § 121 odst. 3 obč. zák.), je samostatnou pohledávkou mající základ ve smluvní ujednání stran. V posuzované věci však není pochyb o tom, že jednoznačně plnil funkci úroku z předmětné půjčky a je nutno jej po právní stránce posoudit jako sjednaný úrok za poskytnutí půjčky. Nejvyšší soud dovodil už v rozhodnutí ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, že rozporu s dobrými mravy je zpravidla výše úroků sjednaná ve smyslu ustanovení § 658 odst. 1 obč. zák., která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. V posuzované věci, kdy souhrnný poplatek představuje 59,9 % jistiny půjčky, je cenou nepřiměřeně vysokou, které minimálně pět krát přesahuje průměrnou odměnu bank za jimi poskytované spotřebitelské úvěry a půjčky (což je soudu známo z úřední činnosti). Není pochyb o tom, že nepřiměřeně vysoké úroky sjednané při peněžité půjčce jsou obecně považovány za odporující obecně uznávaným pravidlům chování a vzájemným vztahům mezi lidmi a mravním principům společenského řádu a že tedy jsou v rozporu s dobrými mravy. Úrok ve výši 59,9 % je proto nutno posoudit jako hraničící s lichvou a tedy odporující dobrým mravům, jak má na mysli § 3 odst. 1 obč. zák., což činí ujednání o souhrnném poplatku (úroku) neplatným, přičemž se ve smyslu § 39 obč. zák. jedná o neplatnost absolutní. 10. Podle ust. § 41 obč. zák. vztahuje-li se důvod neplatnosti jen na část právního úkonu, je neplatnou jen tato část, pokud z povahy právního úkonu nebo z jeho obsahu anebo z okolností za nichž k němu došlo, nevyplývá, že tuto část nelze oddělit od ostatního obsahu. 11. Z výše citovaného zákonného ustanovení vyplývá, že smlouva o půjčce by při zachování platnosti smlouvy jako celku byla stižena dílčí neplatností v ujednání o výši úroků jen tehdy, pokud oddělení této části od ostatního obsahu nebrání okolnosti, za nichž ke smlouvě došlo (shodně se závěry Nejvyššího soudu ČR ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004). Za situace, kdy právní předchůdce žalobkyně jako podnikatel, generuje svůj zisk právě ze sjednaného poplatku, jedná se o formulářovou smlouvu, kdy i žalované při uzavírání smlouvy muselo být zřejmé, že neobdrží půjčku, aniž by musela platit odměnu za její poskytnutí, je nutno dojít z těchto konkrétních okolností k závěru, že neplatné ujednání o úrocích nelze oddělit od zbytku smlouvy, a tudíž absolutně neplatnou je proto celá smlouva o půjčce, ze které vzájemná práva a povinnosti stranám smlouvy ani nevznikla. 12. S ohledem na vše výše uvedené tak soud dospěl k závěru, že smlouva o půjčce, v níž byl sjednán spotřebitelský úvěr, nebyla platně uzavřena. Žalobkyně má právo na vydání bezdůvodného obohacení ve smyslu ust. § 451 a násl. obč