40 C 240/2020-18 — Okresní soud v Ostravě

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne [datum] domáhala po žalovaném zaplacení částky 7 675 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z této částky od [datum] do zaplacení. Svou žalobu odůvodnila tím, že uzavřela s žalovaným dne [datum] smlouvu o podnikatelském úvěru, na jejímž základě poskytla žalovanému téhož dne úvěr ve výši 5 000 Kč, který se žalovaný zavázal uhradit do [datum]. Žalobkyně poskytuje úvěry prostřednictvím své webové stránky www.nazivnost.cz, na které se žalovaný nejprve zaregistroval a následně žalobkyni zaslal žádost o poskytnutí konkrétního úvěru. Poté mu byl žalobkyní zaslán návrh konkrétní úvěrové smlouvy, kterou žalovaný akceptoval. Za prodlení s úhradou pěti splátek vyúčtovala žalobkyně žalovanému dle čl. 8 smlouvy jednorázovou sankci ve výši 500 Kč, tj. celkem 2 500 Kč. Dále pak žalobkyně má nárok dle čl. 3 smlouvy na zaplacení poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 50 Kč za každý den čerpání úvěru od jeho poskytnutí do splacení, ale žalobkyně požaduje tento poplatek pouze za dobu od poskytnutí úvěru do splatnosti poslední splátky úvěru tj. celkem 175 Kč. Pokud by soud neuznal nárok žalobkyně na zaplacení dlužné částky z titulu smlouvy o podnikatelském úvěru, navrhuje žalobkyně, aby jí soud v části jistiny žalované částky přiznal nárok z titulu bezdůvodného obohacení. 2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil. 3. K jednání se žádný z účastníků nedostavil. Žalobkyně svou neúčast u jednání omluvila a požádala, aby soud jednal v její nepřítomnosti. Soud proto ve věci jednal v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.s.ř.“) a rozhodoval pouze na základě obsahu spisu a provedených důkazů. 4. Soud provedl k důkazu veškeré listiny předložené a navržené žalobkyní a z provedených důkazů dospěl k následujícím skutkovým zjištěním. 5. Ze Smlouvy o podnikatelském úvěru [číslo] soud zjistil, že jako účastníci této smlouvy jsou uvedeni na straně úvěrující žalobkyně a na straně úvěrované žalovaný, u nějž byla uvedena adresa místa podnikání, rodné číslo, číslo telefonu email a bankovního spojení. Touto listinou se úvěrující zavázal poskytnout úvěrovanému úvěr výši 5 000 Kč a úvěrovaný byl povinen vrátit úvěr nejpozději dne [datum] spolu s poplatkem ve výši 2,50 Kč za každý den čerpání úvěru, tj. od jeho poskytnutí do jeho úplného splacení. Soud v řízení nevzal za prokázáno, že by mezi žalobkyní jako úvěrující a žalovaným jako úvěrovaným byla skutečně uzavřena smlouva o uvedeném obsahu, neboť tato skutečnost se z uvedené listiny nepodává. Žalobkyně smlouvu podepsala dne [datum], avšak v místě podpisu žalovaného je uvedeno pouze datum [datum] a kód SMS verifikace [číslo]. Žalobkyně v řízení nepředložila žádný relevantní důkaz o tom, že by smlouva byla skutečně mezi těmito účastníky uzavřena prostřednictvím veřejné datové sítě. Z Potvrzení o přijaté platbě soud zjistil, že na účet žalobkyně byla dne [datum] připsána částka 1 Kč, která byla odeslána z účtu č. [bankovní účet]. Jako jméno odesílatele bylo uvedeno jméno a příjmení žalovaného. Z Potvrzení o provedené platbě bylo zjištěno, že toto potvrzení vydala [právnická osoba] V potvrzení uvedla, že dne [datum] v 11:51 hod. byla z účtu žalobkyně vedeného u platební brány ThePay odeslána částka 5 001 Kč na účet č. [bankovní účet]. Dle sdělení [právnická osoba] [právnická osoba] byl majitele účtu [bankovní účet] žalovaný a na tento účet byla dne [datum] připsána částka 5 001 Kč. Dne [datum] byla právním zástupcem žalobkyně odeslána žalovanému výzva k zaplacení dluhu ve výši 8 000 Kč s upozorněním na možnost jeho soudního vymáhání v případě, že dluh nebude do tří dnů uhrazen (zjištěno z Výzvy k úhradě před podáním žaloby ve spojení s Podacím lístkem). 6. V předložené úvěrové smlouvě bylo uvedeno, že žalovaný tuto smlouvu podepsal elektronicky. Podle zák. č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru v elektronické transakce, v němž jsou zakotveny požadavky na elektronický podpis, lze k podepisování elektronickým podpisem použít kvalifikovaný elektronický podpis (srov. § 5), uznávaný elektronický podpis (srov. § 6), nebo případně jiný typ elektronického podpisu (srov. § 7), tj. všechny typy elektronických podpisů, které zná nařízení eIDAS (nařízení EU č. 910/2014). Podle legální definice elektronického podpisu uvedené v čl. 3 bodu 10 nařízení eIDAS lze za elektronický podpis považovat jakákoliv data v elektronické podobě, která jsou připojena k jiným datům v elektronické podobě nebo jsou s nimi logicky spojena, a která podepisující osoba používá k podepsání. Přestože elektronický podpis je vymezen velmi široce, nelze za něj považovat pouhé uvedení jména a příjmení žalovaného a dodatku o SMS verifikaci samo o sobě neumožňuje přesně identifikovat podepisující osobu. 7. Soud tedy v řízení nevzal za prokázáno, že by mezi žalobkyní jako úvěrující a žalovaným jako úvěrovaným byla uzavřena smlouva o tvrzeném obsahu. 8. Naopak žalobkyně v řízení prokázala, že poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 5 000 Kč. 9. Po právním posouzení zjištěného skutkového stavu soud uzavírá, že žalobkyně poskytla žalovanému bez prokázaného právního důvodu částku 5 000 Kč. Žalovaný se přijetím této částky bezdůvodně obohatil ve smyslu ust. § 2991 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) a podle § 2991 odst. 1 ve spojení s § 2993 o. z. je povinen toto obohacení vrátit. Žalovaný tak neučinil, a to ani po doručení předžalobní výzvy. Soud proto žalobě vyhověl ohledně částky 5 000 Kč. Vzhledem k tomu, že se žalovaný dostal do prodlení s plněním peněžitého závazku, přiznal soud žalobkyni podle § 1970 o. z. také právo na úroky z prodlení za dobu od [datum], což je první prokázaný den prodlení žalovaného. 10. Ohledně zbývajících dílčích nároků, a to částky 2 675 Kč spolu s příslušenstvím žalobu zamítl. Soud dále žalobu zamítl ohledně zákonného úrok z prodlení z částky 5 000 Kč za dobu od [datum] do [datum], protože v řízení nebylo prokázáno, že by žalovaný byl po tuto dobu v prodlení. Splatnost nebyla dle názoru soudu sjednána a žalovaný byl podle § 1958 odst. 2 o.z. povinen poprvé plnit až poté, kdy k tomu byl žalobkyní vyzván, což v posuzované věci nastalo až doručením předžalobní výzvy a uplynutím lhůty k plnění v ní stanovené. 11. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 2 o.s.ř., podle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí. Žalobkyně se původně žalobou domáhala zaplacení částky v celkové výši 7 675 Kč. Soud zavázal žalovaného k zaplacení částky 5 000 Kč a vyhověl tak žalobě v 65 %. Co do částky 2 675 Kč byla žaloba zamítnuta. Procesní úspěch žalobkyně pak činí rozdíl mezi úspěchem v 65 % a neúspěchem v 35 %, tj. 30 %. Plně úspěšné žalobkyni by vzniklo právo na náhradu nákladů řízení ve výši 1 300 Kč (plus DPH), sestávající z odměny za celkem 3 úkony právní služby, a to za převzetí věci, odeslání předžalobní výzvy a sepis žaloby dle ust. § 11 odst. 1 písm. a) a 2x písm. d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., v účinném znění (dále jen vyhlášky). Odměna za všechny tři úkony byla stanovena podle ust. § 14b odst. 1 vyhlášky ve výši 600 Kč (3 x 200 Kč). Za každý úkon právní služby náleží žalobkyni i náhrada hotových výdajů podle ust. § 14b odst. 2 vyhlášky ve výši 300 Kč (3 x 100 Kč). Dále pak žalobkyni náleží náhrada zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč. Soud v předmětné věci aplikoval ustanovení § 14b vyhlášky, protože z úřední činnosti je mu známo, že u něj již byly projednávány další shodné návrhy, které žalobkyně podala po [datum], tedy za účinnosti ust. § 14b vyhlášky. Jelikož byla žalobkyně úspěšná v 30 %, přiznal jí soud na nákladech řízení částku 390 Kč, spolu s 21 % DPH ve výši 57 Kč dle ust. § 137 odst. 3 o.s.ř., tj. celkem 447 Kč. V souladu s nálezem Ústavního soudu Pl. ÚS 25/12 ze dne 17. 4. 2013 byla stanovena přiměřená odměna advokáta podle výše uvedené vyhlášky. Jelikož byla žalobkyně v řízení zastoupena advokátem, je žalovaný povinen podle ust. § 149 odst. 1 o.s.ř. zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám advokáta žalobkyně. 12. Lhůtu k plnění soud stanovil v souladu s ust. § 160 odst. 1 občanského soudního řádu, když ke stanovení lhůty odlišné soud neshledal důvodu.