58 C 100/2021-34 — Okresní soud v Ostravě

1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky 10 940 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaný s ní uzavřel dne [datum] smlouvu o zápůjčce [číslo] na základě které [anonymizováno] žalovanému částku 12 000 Kč a žalovaný se zavázal tuto částku vrátit a zaplatit poplatek ve výši 10 600 Kč Součástí smlouvy byly i smluvní podmínky smluv o zápůjčce. Celkovou částku 22 600 Kč se žalovaný zavázal uhradit v 60 týdenních splátkách po 377 Kč s tím, že poslední splátka byla splatná dne [datum]. Žalovaná neplatil splátky řádně a včas, a celkem uhradil toliko částku 1 060 Kč. Žalobkyně se domáhala, aby byl žalovaný zavázán zaplatit jí toliko dlužnou jistinu ve výši 10 940 Kč (12 000 Kč po započtení celkové platby ve výši 1 060 Kč) a zákonný úrok z prodlení z této částky od [datum] do zaplacení. Plnění ze smlouvy nad rámec čerpané jistiny úvěru žalobkyně nepožadovala. Žalovanému byla zaslána předžalobní výzva. 2. Žalovaný k věci uvedl, že žalobkyně před uzavřením smlouvy řádně neprověřovala jeho schopnost úvěr splácet, uzavřená úvěrová smlouva je proto ve smyslu § 86 a § 87 zák. č. 257/2016 Sb. neplatná. 3. K ústnímu jednání, které se konalo dne [datum], se nedostavila žalobkyně a odkázala na písemné podání ve věci s tím, že požádala o projednání věci ve své nepřítomnosti. Žalovaný na svých procesních stanoviscích setrval. 4. Soud provedl navržené důkazy a učinil z nich následující skutková zjištění a závěry. 5. Ze Smlouvy o zápůjčce [číslo] ze dne [datum] soud zjistil, že dne [datum] uzavřela společnost [právnická osoba] se žalovaným smlouvu, kterou se zavázala poskytnout žalovanému částku 12 000 Kč a žalovaný se zavázal splatit tuto částku vč. poplatků ve výši 10 600 Kč v 60 týdenních splátkách po 377 Kč. Žalovaný byl ve smlouvě označen svým jménem a příjmením, rodným číslem s uvedením adresy bydliště, aniž by z obsahu smlouvy plynulo, že ji uzavírá v rámci podnikatelské činnosti. První splátka měla být uhrazena nejpozději 7 dní po uzavření smlouvy. Žalovaný podpisem smlouvy stvrdil, že převzal v hotovosti částku 12 000 Kč Součástí smlouvy byly i smluvní podmínky smlouvy o zápůjčce. 6. Ze zákaznické karty žalovaného soud zjistil, že tato je datována [datum]. Z jejího obsahu se dále podává, že žalovaný žádá o zápůjčku ve výši 9 000 Kč s tříměsíční splatností, což neodpovídá nakonec uzavřené smlouvě. Žalovaný uvedl, že bydlí v nájmu, má učňovské vzdělání a je svobodný. Dále žalovaný uvedl, že má dva zdroje příjmů, a to jeden ve výši 5 836 Kč měsíčně, druhý ve výši 4 200 Kč měsíčně, přičemž zaměstnán je jako [anonymizována dvě slova] u [právnická osoba]. Dále uvedl jako zdroj příjmů domácnosti navíc 13 000 Kč měsíčně, počet osob v domácnosti celkem dvě a celkové výdaje domácnosti měsíčně 4 800 Kč, z toho 800 Kč na splátky dříve čerpaných úvěrů. 7. Žalobkyně nedoložila, že by údaje žalovaného uvedené v kartě jakkoli ověřovala, přičemž mnoho uvedených údajů bylo přinejmenším podezřelých. Příjem ve výši 5 836 Kč či 4 200 Kč neodpovídá ani minimální mzdě pro rok [rok], která činila 12 200 Kč hrubého, a to ani pokud jsou tyto dva příjmy sečteny. U příjmu domácnosti ve výši 13 000 Kč pak není vůbec uvedeno, co je jeho zdrojem, když zjevně nejde o příjem samotného žalovaného ani někoho, kdo by k němu byl povinen výživou. Nakonec pak náklady celé domácnosti o dvou osobách žijících v nájmu v [obec] ve výši 4 000 Kč měsíčně neodpovídají reálné cenové hladině pro rok [rok]. 8. Z listiny nazvané Smluvní podmínky Smlouvy o zápůjčce soud nic podstatného nezjistil. 9. Z tvrzení žalobkyně ve prospěch žalovaného soud vzal za prokázané, že žalovaný zaplatil žalobkyni částku 1 060 Kč, která byla započtena na jistinu. S ohledem na to, že tvrzení o částečném zaplacení zápůjčky je tvrzením ve prospěch žalovaného ze strany žalobkyně, soud neměl důvod jej jakkoli důkazně ověřovat. 10. Z Předžalobní výzvy k plnění ze dne [datum] soud zjistil, že právní zástupce žalobkyně vyzval žalovaného k úhradě částky ve výši 29 615,40 Kč do [datum] s upozorněním, že nebude-li dluh ve stanoveném termínu uhrazen, bude podána žaloba. 11. Na základě provedených důkazů soud dospěl k závěru o skutkovém stavu věci, podle kterého právní předchůdce žalobkyně uzavřela dne [datum] se žalovaným smlouvu, na základě které se zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 12 000 Kč, které se žalovaný zavázala vrátit spolu se sjednanými poplatky a úroky v celkové výši 10 600 Kč v 60 pravidelných týdenních splátkách po 377 Kč. V podrobnostech ohledně obsahu smluvního vztahu soud odkazuje na zjištění popsaná při hodnocení smlouvy, když obsah smlouvy nebyl v řízení zpochybněn. Žalovaný si částku 12 000 Kč převzala, žalobkyni však uhradil toliko 1 060 Kč. Žalobkyně vyzvala dne [datum] prostřednictvím svého zástupce žalovaného k úhradě dlužné částky ve výši 29 615,40 Kč do [datum]. V řízení nebylo prokázáno, že žalobkyně řádně ověřovala schopnost žalovaného splácet poskytnutou zápůjčku před uzavřením smlouvy, když soud se sice skutkově zabýval důkazy k tomuto označenými (zákaznická karta – viz výše), ovšem dospěl k závěru, že prokázaný postup žalobkyně nelze považovat za řádné prověření schopnosti úvěr splácet. Žalobkyně zjevně vycházela z informací poskytnutých žalovaným, které musely být zkreslené, aniž si tyto jakkoli ověřovala. 12. Po právní stránce posoudil soud vztah mezi žalobkyní a žalovaným podle § 2390 a násl. zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ OZ“) jako vztah ze smlouvy o zápůjčce, která však nebyla uzavřena platně. Jak se podává ze skutkového závěru soudu, tak zatímco žalobkyně uzavírala smlouvu jako podnikatel v rámci své podnikatelské činnosti, tak žalovaný uzavíral smlouvu v postavení spotřebitele. S ohledem na obsah smlouvy, kterým je poskytnutí úvěru podnikatelem spotřebiteli, je třeba na závazkový vztah aplikovat také ustanovení zákona číslo 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy (dále jen„ z.s.ú.“). Podle § 86 odst. 1 z.s.ú. je věřitel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Spotřebitelský úvěr poskytne jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná dle § 87 z.s.ú. Požadavek na posouzení úvěruschopnosti má v první řadě chránit nikoliv poskytovatele úvěru, ale spotřebitele; soud se pak ztotožňuje s názorem Krajského soudu v Ostravě, že k neplatnosti úvěrové smlouvy z důvodu neposouzení úvěruschopnosti spotřebitele je třeba přihlédnout z úřední povinnosti a to i v režimu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (srov. rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], ale též nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18). Smlouva je již jen z tohoto důvodu absolutně neplatná. 13. Soud vzal za prokázané, že žalobkyně žalovanému poskytla částku 12 000 Kč a má tak právo tak má právo na vydání bezdůvodného obohacení v této výši ve smyslu § 2991 a násl. OZ. Soud tedy žalobě vyhověl co do částky 10 940 Kč a zavázal žalovaného zaplatit žalobkyni tuto částku (vydat bezdůvodné obohacení v této výši), když v rozsahu 1 060 Kč již žalovaný svou povinnost vrátit bezdůvodné obohacení splnil. Bezdůvodné obohacení je splatné na výzvu a soud vzal za prokázané, že žalobkyně vyzvala žalovaného k plnění dne [datum] se stanovení termínu plnění nejpozději [datum]. S odkazem na § 573 OZ je pak třeba výzvu považovat za doručenou třetím pracovním dnem po odeslání. V prodlení s vrácením bezdůvodného obohacení je tak žalovaný od [datum]. Soud proto dle § 1970 OZ zavázal žalovaného k zaplacení úroků z prodlení v zákonné výši od [datum] do zaplacení z částky 10 940 Kč. Výši úroků z prodlení soud stanovil dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ve znění účinném ke dni počátku prodlení žalovaného. Žalobu pak zamítl ve zbytku žalovaných nároků, tj. zákonných úroků z prodlení ve vztahu k období od [datum] do [datum], protože v tomto období žalovaný nebyl v prodlení s plněním. Ostatní smluvní plnění, které žalobkyně v žalobě popsala, neučinila nakonec žalobkyně součástí žalobního nároku, soud se jím proto nezabýval. Je však nasnadě, že nad rámec povinnosti k vydání bezdůvodného obohacení soud nemohl žalovaného zavázat k ničemu dalšímu, neboť uzavřenou smlouvu shledal absolutně neplatnou. 14. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 2 o.s.ř., když žalobkyně v řízení byla sice částečně neúspěšná, ovšem jen co do zcela marginální části žalovaného nároku. Soud jí proto přiznal náhradu nákladů řízení v plné výši, a to ve výši 2 252 Kč. Tato se sestává z odměny advokáta za převzetí věci, předžalobní výzvy a sepis žaloby dle § 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (dál