80 C 181/2021-24 — Okresní soud v Ostravě

1. Podanou žalobou došlou soudu dne 22. 3. 2021 domáhala se žalobkyně po žalovaném zaplacení částky 8 610 Kč spolu s úroky z prodlení v zákonné výši a to z částky 1 014 Kč od 23. 3. 2011 do zaplacení, z částky 1 516 Kč od 8. 10. 2013 do zaplacení, z částky 1 520 Kč od 25. 1. 2014 do zaplacení, z částky 1 520 Kč od 28. 12. 2014 do zaplacení, z částky 1 520 Kč od 31. 5. 2015 do zaplacení a z částky 1 520 Kč od 7. 9. 2018 do zaplacení s odůvodněním, že žalovaný se při kontrolách dne 7. 3. 2011 na lince [anonymizováno] [číslo] dne 22. 9. 2013 na lince [anonymizováno] [číslo] dne 9. 1. 2014 na lince [anonymizováno] [číslo] dne 12. 2. 2014 na lince [anonymizováno] [číslo] dne 15. 5. 2015 na lince [anonymizováno] [číslo] dne 22. 8. 2018 na lince [anonymizováno] [číslo] neprokázal platnými jízdními doklady, byly s ním sepsány dohody s cestujícím, kdy byl povinen zaplatit jízdné a přirážku dle čl. IX Smluvních přepravních podmínek do 15 dnů ode dne zjištění jeho jízdy bez platného jízdního dokladu, a to jízdné 14 Kč (v roce 2011), jízdné 16 Kč (v roce 2013), jízdné 20 Kč (v roce 2014, 2015, 2018) a přirážky 1 000 Kč a 1 500 Kč. Žalovaný tyto nezaplatil, proto se žalobkyně domáhá zaplacení žalované částky spolu s úroky z prodlení. 2. Opatrovník žalovaného se k žalobě nevyjádřil žádným způsobem. 3. V souladu s ustanovením § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) soud ve věci jednal a rozhodl bez nařízení jednání, na základě provedených listinných důkazů. 4. Předloženými listinnými důkazy, a to kopiemi dohod s cestujícím z uvedených dat má soud za prokázáno, že žalovaný cestoval v uvedené dny linkami, které provozuje žalobkyně, bez platného jízdního dokladu. Žalovaný ani jeho opatrovník netvrdil ani neprokázal, že by jízdné či přirážku k jízdnému zaplatil, podpisy na dohodách s cestujícím nebyly popírány. 5. Rozsudkem [název soudu] sp. zn. [spisová značka] ze dne 26. 10. 1989 má soud za prokázáno, že [celé jméno žalovaného] byl zbaven způsobilosti k právním úkonům, kdy byla u něj zjištěna duševní porucha – slabomyslnost na stupni střední až těžké debility, duševní porucha je vrozená, trvalá, pouze částečně zlepšitelná výchovně. Žalovaný ne neschopen přiměřeně obstarávat své záležitosti, rozsudek nabyl právní moci dne 15. 11. 1989. 6. Rozsudkem [název soudu] č. j. [spisová značka] ze dne 14. 2. 2017, který nabyl právní moci dne 10. 3. 2017, má soud za prokázáno, že rozsudek [název soudu] ze dne 26. 10. 1989, byl změněn tak, že [celé jméno žalovaného] byl omezen ve svéprávnosti tak, že není oprávněn samostatně jednat s výjimkou právního jednání v běžných záležitostech každodenního života s výjimkou nakládání s finanční částkou do výše 500 Kč měsíčně. Opatrovníkem [celé jméno žalovaného] byla jmenována [jméno] [příjmení], [datum narození]. Znaleckým posudkem provedeným v řízení bylo prokázáno, že [celé jméno žalovaného] trpí nadále těžkou duševní poruchou ve smyslu intelektové nedostačivosti a jeho intelektové schopnosti se nacházejí v pásmu lehké mentální retardace. Obsah, význam a dopad jakékoliv smlouvy nechápe a není schopen je uzavírat. 7. Po zhodnocení zjištěného skutkového stavu bylo prokázáno, že v době, kdy měl žalovaný cestovat bez platného jízdního dokladu, trpěl duševní poruchou, kterou trpí již od narození, a pro tuto duševní poruchu nebyl schopen posoudit následky svého jednání, nebyl schopen uzavřít smlouvu o přepravě, nebyl schopen žalobou uplatněné nároky uznat co do důvodu i výše a předložené dohody s cestujícím jsou tak neplatné a to v roce 2011, 2013 dle ustanovení § 38 odst. 2 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku platného do 31. 12. 2013, kdy se jedná o absolutní neplatnost, nemohlo dojít ani k platnému uzavření smlouvy o přepravě dle § 760 téhož zákona. Pokud jde o jízdy v roce 2014, 2015 a 2018, rovněž v této době trpěl žalovaný duševní poruchou, nebyl schopen uzavřít smlouvy o přepravě a platně uznat nárok co do důvodu i výše, předložené dohody rovněž v této době hodnotí soud jako neplatné (§ 581 zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník platný od 1. 1. 2014). Rovněž nemohlo dojít k uzavření smlouvy o přepravě dle ustanovení § 2550 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“). Za této situace má soud za to, že žalobkyni vznikl vůči žalovanému pouze nárok na vydání bezdůvodného obohacení, kterého se žalovanému dostalo tím, že cestoval dopravními prostředky žalobkyně tak, jak je v žalobě uvedeno, aniž zaplatil jízdné, a proto zavázal soud žalovaného zaplatit dle ustanovení § 451 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku platného do 31. 12. 2013 (jízdy v roce 2011, 2013) a dle ustanovení § 2991 odst. 1 o. z. (jízdy v roce 2014, 2015, 2018). 8. Soud proto zavázal žalovaného zaplatit hodnotu jízdného za uvedené jízdy v celkové výši 110 Kč (14 Kč, 16 Kč a 4x 20 Kč) spolu s úroky z prodlení v zákonné výši (§ 1968 a § 1970 o. z. za současné aplikace ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. v platném znění) a to od 22. 6. 2021, kdy žaloba obsahující výzvu k zaplacení byla doručena opatrovnici žalovaného dne 15. 6. 2021, tímto byla vyzvána k plnění ve smyslu ustanovení § 1958 odst. 2 o. z., měl tedy žalovaný povinnost plnit do pěti dnů, tj. do 22. 6. 2021 a od data následujícího, tj. od 23. 6. 2021 je již žalovaný v prodlení s plněním peněžitého dluhu. 9. Ve zbývající části, tj. ve výši úhrady přirážek k jízdnému a úroků z prodlení za dobu předcházející datu 23. 6. 2021, soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. 10. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 2 o. s. ř., podle něhož při částečném úspěchu ve věci bylo rozhodnuto tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. 11. Dlužnou částku byl žalovaný zavázán zaplatit dle ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř. do tří dnů od právní moci rozsudku.