130 C 26/2021-22 — Okresní soud v Ostravě

1. Žalobkyně se svou žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 12. 8. 2021 domáhala po žalované zaplacení částky 60 480 Kč s příslušenstvím, což odůvodnila tak, že na základě akceptace objednávky ze dne 28. 3. 2019 byla mezi žalovanou a žalobkyní uzavřena pod [číslo jednací] [anonymizována tři slova] dle ust. § 2586 a násl. občanského zákoníku, a to na údržbu zeleně, sečení travních ploch a sběr listí, dle požadavků žalovaného, jako objednatele. Žalobkyně dílo řádně provedla v období [číslo] a [číslo] a toto dílo žalované řádně předala s tím, že žalovaná dílo bez výhrad převzala, o čemž svědčí výpisy odpracovaných hodin žalobkyní za období [číslo] a [číslo], jež byly potvrzeny žalovanou. V souladu s výše citovanou smlouvou žalobkyně vystavila žalované dne 5. 5. 2019 daňový doklad [číslo] na zaplacení sjednané ceny díla za období [číslo] ve výši 37 755 Kč s tím, že splatnost faktury byla stanovena na den 4. 6. 2019 a dne 16. 6. 2019 daňový doklad [číslo] na zaplacení ceny díla za období [číslo] ve výši 22 725 Kč s tím, že splatnost faktury byla stanovena na den 16. 7. 2019. Ke dni podání žaloby žalovaná žalobkyni na shora uvedené daňové doklady vystavené k zaplacení celkové částky 60 480 Kč ničeho neuhradila. Neučinila tak ani přes kvalifikovanou upomínku žalobkyně ze dne 29. 7. 2020. 2. Má-li soud dostát zásadě občanského soudního řízení, aby rozhodl věc zpravidla při jediném jednání, je nezbytná kvalitní příprava ze strany soudu. Proto občanský soudní řád v zájmu hospodárnosti řízení vychází ze zásady, že žalovaná musí být zavázán již ve stádiu přípravy jednání k vyjádření ve věci, aby účastníci (i soud) znali svá procesní stanoviska, včetně skutkových i právních námitek tak, aby mohl být stanoven okruh sporných skutečností. 3. Soud vydal usnesení dle § 114b o. s. ř. a vyzval žalovanou, aby se ve věci ve lhůtě 30 dnů písemně vyjádřila, a aby v případě, že nárok uplatněný v žalobě zcela neuznává, vylíčila ve svém písemném vyjádření rozhodující skutečnosti, na nichž staví svoji obranu, a aby připojila listinné důkazy, kterých se dovolává, příp. označila důkazy k prokázání svých tvrzení. Žalovanou současně poučil o tom, že jestliže se bez vážného důvodu ve lhůtě určené soudem nevyjádří, popř. ve stanovené lhůtě soudu nesdělí, jaký vážný důvod jí v tom brání, má se zato, že nárok, který je proti ní uplatňován žalobou, uznává podle § 114b odst. 5 o. s. ř. V takovém případě soud v souladu s § 153a odst. 3 o. s. ř. rozhodne rozsudkem pro uznání. 4. Vydání rozsudku pro uznání nepředchází žádné dokazování a jsou-li splněny všechny zákonné podmínky fikce, že žalovaná nárok, který je proti ní žalobou uplatňován, uznává, je soud povinen rozhodnout o nároku, který je předmětem sporu, podle této zákonné fikce uznání, která je sankcí za nečinnost žalovaného. Soud tak činí tak bez ohledu na to, zda jsou žalobní tvrzení podložena důkazy, či zda dosavadní výsledky řízení prokazují oprávněnost nároku nebo zda se podle nich naopak požadavky žalobce jeví nedůvodnými. Bez zřetele k tomu, v jaké fázi řízení nastala právní fikce uznání nároku, soud v rozsudku pro uznání nečiní žádná skutková zjištění ani je nehodnotí. Vzhledem ke skutečnosti, že je rozsudek pro uznání vydán na základě právní fikce uznání nároku, a že je jím soud v případě existence některé z těchto skutečností povinen rozhodnout, ukládá mu zákon formu tzv. zkráceného odůvodnění rozsudku (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. 3. 2013, sp. zn. 33 Cdo 3498/2012). 5. Usnesení obsahující výzvu podle § 114b o. s. ř. bylo žalované doručeno do vlastních rukou. Na výzvu soudu však žalovaná nijak nereagovala, došlo tedy na základě fikce uvedené v § 114b odst. 5 o. s. ř. k uznání nároku žalobce žalovanou. Soud proto žalobě v souladu s § 153a o. s. ř. vyhověl rozsudkem pro uznání, neboť nejedná se o věc, v níž nelze uzavřít a schválit smír, nejedná se o věc uvedenou v § 118b nebo § 120 odst. 2 o. s. ř. 6. V souladu s § 156 odst. 1 o. s. ř. a § 153a odst. 4 o. s. ř. soud pouze pro vydání rozsudku pro uznání nenařizoval jednání a rozsudek veřejně vyhlásil. 7. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 1 o. s. ř., neboť žalobkyně měla ve věci plný procesní úspěch, čímž jí vzniklo právo vůči žalované na plnou náhradu nákladů řízení. Náklady řízení procesně úspěšné žalobkyně sestávají z odměny za zastupování žalobkyně v řízení advokátem, a to za celkem 2 úkonů právní služby á 3 540 Kč podle § 7 ve spojení s § 11 odst. 1 písm. a), d) vyhl. č. 177/1996 Sb. (tj. příprava a převzetí zastoupení a sepis žaloby), dále 2 x režijní paušál po 300 Kč dle § 11 odst. 1, § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., a dále zaplacený soudní poplatek ve výši 3 024 Kč; tj. na nákladech řízení celkem 10 704 Kč Tyto náklady řízení žalobkyni prokazatelně vznikly a byly potřebné k účelnému uplatnění jejího práva. 8. Dlužnou částku včetně příslušenství, jakož i náklady řízení byla žalovaná zavázána zaplatit žalobkyni ve lhůtě podle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř., k náhradě nákladů řízení soud žalovanou zavázal k rukám zástupce žalobkyně dle § 149 odst. 1 o. s. ř.