18 C 30/2020-374 — Okresní soud v Ostravě

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne [datum] domáhala určení, že je vlastníkem hornin, které byly zpracovány v Zařízení na homogenizaci hlušiny za účelem získání kameniva pro stavební účely (dále jen Zařízení) nacházejícím se na pozemku parc. č. 2042 v k. ú. [část obce] a které jsou deponovány na pozemcích parc. č. [rok], parc. č. [rok], parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] v k. ú. [část obce] na ploše vymezené geodetickým plánem [číslo] ze dne [datum] zpracovaným GAKO- [právnická osoba] geodetické a kartografické práce, ověřený Ing. [jméno] [příjmení], úředně oprávněným zeměměřickým inženýrem (dále jen Deponované pozemky). Žalobkyně tvrdila, že dne [datum] uzavřela jako kupující s žalovaným jako prodávajícím smlouvu o prodeji hlušiny, jejímž předmětem byl prodej hlušiny ze střední části odvalu [obec]. Kupní cena za hlušinu byla sjednána ve výši 2 Kč bez DPH. Žalobkyně na základě této smlouvy nakupovala od žalovaného hlušinu, hradila žalovanému sjednanou kupní cenu a vytříděné frakce hlušiny následně prodávala třetím osobám. Část hlušiny si pak žalobkyně ponechala na ploše odvalu [obec] na Deponovaných pozemcích, které si k tomuto účelu pronajala. V průběhu roku 2016 2017 žalobkyně realizovala na vlastní náklady stavbu Zařízení nacházejícího se na území odvalu [obec]. Vybudování Zařízení mělo umožnit pokračování dosavadní obchodní spolupráce žalobkyně s žalovaným, a to s využitím účinnější a pokročilejší technologie zpracování karbonské hlušiny. V Zařízení je hlušina i nadále tříděna do frakcí využitelných jako stavební kamenivo a nově je z ní oddělována také spalitelná uhelná složka, přičemž odstranění uhelné složky omezuje termickou aktivitu materiálu. V souvislosti s výstavbou Zařízení byla mezi žalobkyní a žalovaným dne [datum] uzavřena smlouva o smlouvě budoucí o prodeji hlušiny. Na smlouvu o prodeji hlušiny ze dne [datum] pak navázali žalobkyně a žalovaný v souvislosti s výstavbou Zařízení uzavřením dohody o vzájemné spolupráci ze dne [datum] Smluvní strany zachovaly podstatu předcházející kupní smlouvy a součástí dohody zůstala povinnost žalobkyně zaplatit žalovanému kupní cenu 2 Kč bez DPH za každou tunu hlušiny, která projde Zařízením. Ujednání obsažená v dohodě o vzájemné spolupráci byla mezi účastníky dne [datum] doplněna uzavřením smlouvy o spolupráci v rámci sanace úložného místa těžebního odpadu, v níž se žalobkyně opět zavázala hradit kupní cenu za dodanou hlušinu, která projde Zařízením. Na základě dohody o vzájemné spolupráci ze dne [datum] a smlouvy o spolupráci ze dne [datum] bylo ze strany žalobkyně i žalovaného plněno, a to tak, že žalobkyně odebírala hlušinu dodávanou žalovaným, platila za její dodání sjednanou kupní cenu 2 Kč bez DPH. Následně žalobkyně prováděla zpracování hlušiny v Zařízení, tj. separovala z ní uhelnou složku, a hlušinu zbavenou uhlí třídila do frakcí využitelných jako stavební kamenivo. Tyto produkty zpracování následně žalobkyně nabízela k prodeji. Část hlušiny zpracované v Zařízení přitom žalobkyně i nadále deponovala na Deponovaných pozemcích, které si za tím účelem pronajala. Žalobkyně dále tvrdila, že při dodávkách hlušiny do Zařízení došlo mezi žalobkyní a žalovaným v roce 2018 ke vzniku rozporů. Neshody mezi účastníky vygradovaly tím, že žalovaný dopisem ze dne [datum] oznámil žalobkyni, že od dohody o vzájemné spolupráci a smlouvy o spolupráci odstupuje. Žalobkyně je přesvědčena, že důvody, které vedly žalovaného k odstoupení od smluvních dokumentů, nebyly naplněny. Žalovaný však neprodleně po doručení odstoupení dne [datum] přestal žalobkyni hlušinu do Zařízení dodávat. Bezprostředně před kulminací vzájemných neshod zpochybnil žalovaný vlastnické právo žalobkyně k hlušině vstupující do Zařízení a také k jednotlivým složkám hlušiny na výstupu ze zařízení. Žalobkyně upozorňovala žalovaného, že nejpozději vstupem hlušiny do Zařízení se stává vlastníkem této hlušiny, neboť za hlušinu dodanou do zařízení platí kupní cenu 2 Kč bez DPH. Jednotlivé složky této hlušiny navíc s vědomím žalovaného prodává třetím osobám. Účelem smluvních dokumentů uzavřených mezi žalobkyní a žalovaným je úplatný převod vlastnického práva k nakupované hlušině ze žalovaného na žalobkyni. Žalobkyně tedy nabývá vlastnické právo k veškerému materiálu dodávaného do Zařízení, a proto musí být též vlastníkem všech produktů, které ze Zařízení vystupují. I když jsou dohoda o vzájemné spolupráci ze dne [datum] a smlouva o spolupráci ze dne [datum] tzv. nepojmenovanými kontrakty ve smyslu ust. § 1746 odst. 2 občanského zákoníku, tak v části upravující vlastnické poměry k hlušině jsou oba smluvní dokumenty koncipovány jako smlouvy kupní. Na základě těchto smluv se tedy hlušina vstupující do Zařízení stala vlastnictvím žalobkyně a ve vlastnictví žalobkyně jsou proto i veškeré produkty jejího zpracování, a to včetně produktů dočasně deponovaných na Deponovaných pozemcích. Žádný ze smluvních dokumentů nezakládá právní důvod, na jehož základě by se produkty zpracování hlušiny po výstupu ze Zařízení stávaly vlastnictvím žalovaného, neboť v těchto smluvních dokumentech je založeno pouze oprávnění žalovaného realizovat přesun a ukládání žalobkyní určené nevyužitelné hlušiny při sanaci odvalu [obec] a modelaci terénu. K naléhavému právnímu zájmu na požadovaném určení pak žalobkyně uvedla, že za existující situace jí nemůže být účinná ochrana poskytnuta cestou žaloby na zdržení se zásahu do jejího vlastnického práva, neboť úspěch tzv. negatorní žaloby je závislý na posouzení, zda odstoupení žalovaného od dohody o vzájemné spolupráci ze dne [datum] a smlouvy o spolupráci ze dne [datum] bylo učiněno platně a je tedy účinné. Předmětem sporu mezi účastníky jsou však navzájem si konkurující přesvědčení dvou subjektů o jejich vlastnickém právu k téže věci určené podle druhu, přičemž oba subjekty své vlastnické právo aktuálně realizují a hodlají i nadále realizovat. K samotnému provozu Zařízení žalobkyně uvedla, že hlušina byla v Zařízení zpracovávána pouze na dvě složky, a to na složku uhelnou a zbývající horninový materiál, který byl v dalším procesu zpracování v Zařízení podle provozních potřeb členěn na jednotlivé zrnitostní frakce, které mají parametry stavebního kameniva. K sanaci odvalu byla podle žalobkyně určena jemnozrnná složka transportovaná ze Zařízení tzv. hydraulickou cestou. Předmětem tohoto řízení je určení vlastnického práva k vytříděné hlušině frakce [číslo] mm dopravované ze Zařízení pásovým dopravníkem na Deponované pozemky. Tato frakce je po objemové stránce nejvýznamnější částí vytříděné hlušiny. Tato sporná hlušina byla na Deponovaných pozemcích deponována jako dlouhodobá skladová zásoba žalobkyně. Žalobkyně připustila, že jí smlouvy z roku 2016 zavazovaly strpět zásahy do jejího vlastnického práva ke sporné hlušině, neboť opravňovaly žalovaného, aby přebytky sporné hlušiny vedle jemnozrnné frakce využíval pro modelaci terénu při rekultivaci odvalu [obec]. Žalobkyni však není známo, že by žalovaný tohoto práva za trvání smluvního závazku využil, neboť žalovaný se spornou hlušinou na Deponovaných pozemcích vytvářel pouze skladovou deponii. Žalobkyně opakovaně poukazovala na to, že již v procesu posouzení vlivu záměru na životní prostředí (tzv. proces EIA), na jehož závěr je ve smlouvách z roku 2016 výslovně odkazováno, se počítalo s tím, že převážná část hmoty ze střední části odvalu [obec] bude využita jako stavební kamenivo a bude tedy odvezena mimo plochu odvalu. K ponechávání na odvalu pro potřeby sanace a rekultivace byla určena pouze jemnozrnná hlušina. Potřeba hlušiny pro konečnou modelaci terénu je ve vztahu k celkovému objemu vytříděné hlušiny zcela zanedbatelná. Závěr žalovaného, že veškerá hořlavých složek zbavená hlušina měla povahu nevyužitelné hlušiny určené k rekultivaci, je podle žalobkyně mylný. Hlavním výstupem při provozování Zařízení měla být hlušina upravená tak, aby měla parametry stavebního kameniva způsobilého k prodeji třetím osobám a k vymístění mimo území odvalu. Poptávka po stavebním kamenivu v průběhu času kolísala v závislosti na množství realizovaných staveb. Zařízení však pracovalo v průběhu roku prakticky nepřetržitě, a proto bylo vytříděnou hlušinu nutno deponovat mimo Zařízení na Deponované pozemky. Žalovaný se nikdy nevymezoval proti postupu žalobkyně, která totožnou hlušinu odebíranou z průběžné násypky pásového dopravníku prodávala třetím osobám. Skutečnost, že byla sporná hlušina pásovými dopravníky transportována na deponii nacházející se na úložném místě těžebního odpadu, nebyla projevem vůle žalobkyně směřující ke zbavení se vlastnického práva k této hlušině, resp. k přenechání celého jejího objemu k využití žalovanému. Žalobkyně označila verzi žalovaného, že vytříděná hlušina frakce [číslo] mm měla po výstupu ze zařízení dvojí právní režim, v němž část hlušiny frakce [číslo] mm deponovaná v blízkosti Zařízení byla ve vlastnictví žalobkyně, zatímco jiná část téže hlušiny deponovaná na Deponovaných pozemcích byla ve vlastnictví žalovaného, a to k tomu, aby ji