19 C 11/2022-19 — Okresní soud v Ostravě

1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky 5 020 Kč spolu s příslušenstvím s odůvodněním, že žalovaná strana uzavřela s právní předchůdkyní žalobkyně společností [právnická osoba] dne 2. 11. 2015 prostřednictvím internetu smlouvu o úvěru, na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 4 000 Kč bankovním převodem na účet žalovaného č. [bankovní účet]. Žalovaná strana se zavázala úvěr splatit nejpozději 2. 12. 2015, což však neučinila. Součástí smlouvy byly i úvěrové podmínky původního věřitele. Dne 1. 1. 2021 postoupila právní předchůdkyně žalobkyně pohledávku za žalovaným na žalobkyni. Žalovaná strana byla opětovně vyzývána ke splnění své povinnosti vrátit jistinu půjčky, naposledy předžalobní výzvou s oznámením postoupení, ovšem bezvýsledně, žalobkyně se proto domáhá, aby byla zavázána zaplatit jí částku 4 000 Kč na dlužné jistině, částku 1 020 Kč na dlužném poplatku za poskytnutí úvěru a zákonný úrok z prodlení z této částky (tj. 5 020 Kč) od 3. 12. 2015 do zaplacení. 2. K ústnímu jednání, které se konalo dne 24. 2. 2022, se žádný z účastníků nedostavil, přičemž neúčast omluvila pouze žalobkyně, která souhlasila s projednáním věci ve své nepřítomnosti. Soud proto jednal v nepřítomnosti obou účastníků řízení, jak mu umožňuje § 101 odst. 3 zákona číslo 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.) a při rozhodování vyšel z obsahu spisu a provedených důkazů. 3. Z provedených důkazů soud dospěl k těmto skutkovým zjištěním: Ze Smlouvy o spotřebitelském úvěru datované 2. 11. 2015 soud nic podstatného nezjistil, neboť tyto listiny nejsou ze strany žalovaného podepsány a soudu nebyly předloženy žádné důkazy svědčící o tom, že by je žalovaný skutečně uzavřel prostřednictvím dálkové komunikace. Naopak z potvrzení o platbě (jakož i ze sdělení společnosti [právnická osoba] ze dne 20. 1. 2022) soud zjistil, že předchůdkyně žalobkyně zaslala na účet náležející žalovanému částku 4 000 Kč. Z oznámení o postoupení pohledávky a předžalobní výzvy vč. podacího lísku soud zjistil, že žalovaná strana byla před podáním žaloby seznámena se skutečností, že pohledávka předchůdkyně žalobkyně za ní přešla na žalobkyni a zároveň byla vyzvána k plnění výzvou odeslanou 2. 2. 2021 se splatností tří dnů od doručení výzvy. 4. Z dalších provedených důkazů soud nezjistil žádné relevantní skutečnosti. 5. Soud předně konstatuje, že v řízení nevzal za prokázané, že by mezi předchůdkyní žalobkyně jako věřitelem a žalovanou stranou jako dlužníkem byla uzavřena smlouva o tvrzeném obsahu. Žalobkyně sice předložila k důkazu nepodepsanou listinu nadepsané smlouvy, nicméně z těchto listin se uzavření smlouvy se žalovaným nepodává, resp. nebylo v řízení prokázáno, že by jejich text odpovídal projevu vůle žalovaného. Nebylo prokázáno, že by smlouva byla skutečně mezi těmito účastníky uzavřena prostřednictvím elektronických prostředků, tedy pomocí prostředků komunikace na dálku, žalobkyně nedoložila ani žádné důkazy k prokázání svého tvrzení ohledně způsobu, jakým byla smlouva podepsána a uzavřena. Neoznačila žádná tvrzení ani důkazy týkající se způsobu ověření totožnosti žalovaného např. skrze kontrolu občanského průkazu či skrze verifikační platbu, elektronický podpis nebo jiné prostředky ověření totožnosti jednajícího pro účely elektronické komunikace. Oproti tomu soud považuje provedené důkazy za dostatečné k prokázání tvrzení, že předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému částku 4 000 Kč pomocí bezhotovostního převodu na účet žalovaného a k plnění jej vyzvala výzvou odeslanou 2. 2. 2021 se stanovenou třídenní lhůtou splatnosti. 6. Podle § 2991 odst. 1 zákona č. 89/2012 S., občanský zákoník, v účinném znění (dále v textu jen„ OZ“) kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. 7. Podle odstavce 2 téhož ustanovení bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 8. Podle § 2993 o. z., plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. 9. Po právním posouzení zjištěného skutkového stavu soud uzavírá, že předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému bez prokázaného právního důvodu částku 4 000 Kč. Žalovaná strana se přijetím této částky bezdůvodně obohatila a je povinna toto obohacení vrátit. Soud proto žalobě vyhověl co do částky 4 000 Kč. Vzhledem k tomu, že se žalovaná strana dostala do prodlení s plněním peněžitého závazku, přiznal soud žalobkyni také právo na úroky z prodlení a dle § 1970 o. z., zavázal žalovaného k zaplacení úroků z prodlení od 9. 2. 2021, a to v sazbě vycházející z nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění účinném ke dni počátku prodlení žalovaného. Soud vyšel z toho, že bezdůvodné obohacení je splatné na výzvu a první prokázaná výzva k plnění byla žalovanému odeslána dne 2. 2. 2021. Dle § 573 o. z., se pak tato výzva považuje za doručenou třetím pracovním dnem po odeslání, tj. 5. 2. 2021. Žalovanému byla poskytnuta třídenní lhůta k plnění (do 8. 2. 2021) a tedy od 9. 2. 2021 je žalovaná strana v prodlení s plněním. Ohledně zbývajících dílčích nároků soud žalobu zamítl, neboť nebylo prokázáno, že by mezi předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla uzavřena smlouva s tvrzeným obsahem. 10. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s § 142a o. s. ř., neboť žalobkyně byla ve věci úspěšná z 80 % a soud jí proto přiznal náhradu nákladů řízení ve výši 893,40 Kč. Tato činí 60 % z částky 1 489 Kč. Tato se sestává z odměny advokáta ve výši 600 Kč za převzetí věci, sepis předžalobní výzvy a sepis žaloby dle § 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (dále jen AT), přičemž výše odměny za jeden úkon vychází z § 14b odst. 1 AT (3 x 200 Kč), náhrady hotových výdajů dle § 14b odst. 2 vyhlášky ve výši 300 Kč (3 x 100 Kč) a 21 % DPH z částky 900 Kč dle § 137 odst. 3 o. s. ř. (tj. 189 Kč), a částky 400 Kč odpovídající zaplacenému soudnímu poplatku. 11. Soud má za to, že v předmětné věci byly splněny podmínky pro aplikaci § 14b vyhlášky, protože z úřední činnosti je soudu známo, že u něj byly projednávány další shodné návrhy, které žalobkyně podala po 1. 7. 2014, tedy za účinnosti ustanovení § 14b vyhlášky. 12. V souladu s nálezem Ústavního soudu Pl. ÚS 25/12 ze dne 17. 4. 2013 byla stanovena přiměřená odměna advokáta podle výše uvedené vyhlášky, neboť soud má zato, že tato částka odpovídá účelně vynaloženým nákladům, které žalobkyně musela vynaložit, aby úspěšně hájila své právo u soudu. 13. Soud v této souvislosti taktéž odkazuje na závěry přijaté v nálezu Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 3923/11, podle kterého by výše přiznané odměny advokáta neměla převyšovat vymáhanou pohledávku. 14. Lhůtu k plnění soud stanovil v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř., když ke stanovení lhůty odlišné soud neshledal důvodu.