30 C 7/2022-17 — Okresní soud v Ostravě

1. Žalobkyně se svou žalobou doručenou okresnímu soudu dne 27. 5. 2021 domáhala po žalovaném zaplacení částky 4 500 Kč s příslušenstvím, což odůvodnila tak, že dne 15. 12. 2018 uzavřel žalovaný s právní předchůdkyní žalobkyně, společností [právnická osoba], [IČO] Smlouvu o úvěru [číslo] platnou a účinnou ve znění Smlouvy o úvěru téhož čísla ze dne 15. 12. 2018, jejíž nedílnou součástí byly [ulice] podmínky Smlouvy o úvěru. Smlouvu žalovaný uzavřel v místě obchodní sítě zprostředkovatele úvěru spol. [právnická osoba], IČO [číslo], kde zároveň při podpisu smlouvy obdržel požadovanou výši jistiny úvěru ve výši 3 000 Kč, což stvrdil podpisem smlouvy. Společnost Zaplo poskytla žalovanému úvěr ve výši 3 000 Kč, přičemž žalovaný se, jak vyplývá z části Smlouvy nazvané Podmínky úvěru, řádku Celková splatná částka, zavázal [právnická osoba] vrátit částku 3 000 Kč spolu s příslušenstvím do 14. 1. 2019. Žalovaný však sjednanou částku neuhradil řádně a včas. Tímto mu vznikla povinnost zaplatit [právnická osoba] smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné jistiny, a to za každý den prodlení. Pohledávka za žalovaným byla následně na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 19. 8. 2020 s účinností ke dni 28. 8. 2020 převedena na žalobkyni, přičemž změna v osobě věřitele byla žalovanému oznámena přípisem ze dne 8. 9. 2020. Z výše uvedeného dovozuje žalobkyně svou aktivní procesní legitimaci. Celková hodnota pohledávky činila ke dni postoupení 4 550 Kč a skládala se z: nesplacené jistiny ve výši 3 000 Kč; nesplaceného úroku ve výši 0 Kč; nesplacené smluvní pokuty ve výši 1 500 Kč; neuhrazené paušální náhrady nákladů na upomínání ve výši 50 Kč. Ačkoliv žalobkyně žalovaného k úhradě dlužné částky vyzývala, dlužná částka zůstala neuhrazena. 2. Žalobkyně i žalovaný souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, soud proto postupoval podle § 115a o. s. ř. a věc projednal a rozhodl bez jednání. 3. Vzhledem ke skutečnosti, že ze strany žalovaného nebyla žádná skutková tvrzení přednesena a nebyly ani označeny žádné důkazní návrhy, soud závěr o skutkovém stavu učinil z jednotlivých skutkových zjištění, učiněných z důkazních návrhů, navržených žalobkyní, tedy z listin, které žalobkyně k prokázání svých skutkových tvrzení označila, a které soud posoudil při jejich vzájemné souvislosti, při absenci jakýchkoliv jiných dalších důkazních návrhů ze strany žalovaného a při absenci jakékoliv procesní aktivity účastníků řízení, posoudil jako listiny způsobilé dokázat skutková zjištění tak, jak je uvedeno níže. Jednalo se o listiny nazvané: smlouva o úvěru [číslo] ze dne 15. 12. 2018, všeobecné obchodní podmínky, formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, smlouva o postoupení pohledávky, oznámení o postoupení pohledávky, předžalobní upomínka s poštovním podacím archem. 4. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Předchůdce žalobkyně uzavřel s žalovaným dne 15. 12. 2018 písemnou smlouvu o úvěru [číslo] na jejímž základě byly žalovanému při podpisu smlouvy poskytnuty peněžní prostředky ve výši 3 000 Kč, které se žalovaný zavázal splatit do 14. 1. 2019. Převzetí peněžních prostředků žalovaný stvrdil svým ručně psaným podpisem v textu smlouvy. Pro případ prodlení se žalovaný přímo v textu smlouvy zavázal zaplatit smluvní pokutu ve sjednané výši. Žalovaný neuhradil ničeho. Žalovaný byl k zaplacení dlužné částky vyzván. Pohledávka byla postoupena z původního věřitele na žalobce; tato skutečnost byla žalovanému oznámena. V řízení nebylo tvrzeno, ani prokázáno, že by na částku, která je předmětem žaloby, bylo cokoli uhrazeno. 5. Po právní stránce posoudil soud vztah mezi účastníky následujícím způsobem. Podle § 3028 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník se tímto zákonem řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti. Soud proto na posuzovaný případ aplikoval ustanovení zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.), neboť právní vztahy, jakož i práva i povinnosti, vznikly za jeho účinnosti. 6. Smlouvu uzavřenou mezi účastníky soud po právní stránce posoudil jako smlouvu o zápůjčce ve smyslu § 2390 o. z., dle kterého, přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Předchůdce žalobkyně uzavřel s žalovaným písemnou smlouvu, na jejímž základě byly žalovanému při podpisu smlouvy poskytnuty peněžní prostředky ve výši 3 000 Kč, které se žalovaný zavázal splatit do 14. 1. 2019. Žalovaný neuhradil ničeho, ačkoli k tomu byl vyzýván. 7. Smlouvu o postoupení pohledávky, která je předmětem žaloby, uzavřenou mezi předchůdcem žalobkyně a žalobkyní, soud rovněž posoudil jako platnou a účinnou smlouvu ve smyslu § 1879 a násl. o. z., na jejímž základě došlo k postoupení pohledávky z původního věřitele na žalobkyni; aktivní věcná legitimace tak byla v řízení prokázána. 8. Protože v řízení nebylo tvrzeno, ani prokázáno, že by na částku 3 000 Kč bylo cokoli uhrazeno, a to ani přesto, že žalovaný byl o zaplacení upomínán, dospěl soud k závěru, že nárok žalobkyně je v rozsahu poskytnutých a nevrácených peněžních prostředků po právu, a to jak co do důvodu, tak i výše a splatnosti, proto žalobě v rozsahu 3 000 Kč vyhověl, když i nárok žalobkyně na zaplacení úroku z prodlení je v souladu § 1970 o. z., a to ve výši dle vl. nařízení č. 351/2013 Sb. 9. V části týkající se požadované sjednané smluvní pokuty a„ paušální náhrady nákladů na upomínání“ však soud posoudil uplatněný nárok jako nedůvodný. V části požadující zaplacení smluvní pokuty považuje uzavřenou smlouvu za od samého počátku absolutně neplatnou ve smyslu ust. § 2 odst. 3, § 6 a § 8 o.z. rozpor s dobrými mravy, rozpor se zákazem bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění, rozpor s povinností jednat v právním styku poctivě, i zásady, že zjevné zneužití práva nepožívá právní ochrany. Sjednání krátkodobé peněží zápůjčky s ta vysokou smluvní pokutou, jako sankcí pro případ řádného nesplacení zápůjčky (přitom nevelkého rozsahu), soud považuje za nepoctivé právní jednání ze strany věřitele mající za cíl především dosáhnout nikoli vrácení zapůjčené částky, ale realizace sankcí sjednaných pro případ nesplacení této relativně nevelké zápůjčky. Takovéto počínání věřitele nemůže požívat právní ochrany. Ve spotřebitelských vztazích je totiž nutno poměřovat sjednanou sankci za prodlení korektivem dobrých mravů, se kterými je dohodnutá sazba v rozporu, neboť tato je zcela nepřiměřeně vysoká, a to i s přihlédnutím k požadovanému (a přiznanému) úroku z prodlení. V tomto kontextu je hodnota plnění, které bylo žalovanému poskytnuto, v hrubém nepoměru k plnění, které by měl žalovaný poskytnout v případě, že se dostane do prodlení. Soud proto žalobu co do požadované smluvní pokuty zamítl tak, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozhodnutí. Ohledně požadované„ paušální náhrady nákladů na upomínání“ žaloba zcela postrádala skutková tvrzení, žalobkyně netvrdila, kdy a jakým způsobem byla tato náhrada sjednána, při jakých podmínkách ji byl příp. žalovaný povinen platit. Žalobkyně se k jednání po své omluvě nedostavila, dobrovolně se tak zbavila práva na poučení dle § 118a odst. 1 o. s. ř. o potřebě doplnění skutkových tvrzení a označení důkazů ve shora uvedeném smyslu, kterého by se jí ze strany soudu při jednání dostalo (poučovací povinnost dle § 118a o. s. ř. je konstruována pouze jako poučovací povinnost soudu při jednání a nikoliv mimo jednání). Pro úplnost soud uzavírá, že úkolem soudu není dokazováním doplňovat chybějící skutková tvrzení, ale dokazováním prověřit skutkovou verzi tvrzenou účastníkem. Proto je třeba nejprve rozhodné skutečnosti tvrdit a poté navrhnout k jejich prokázání důkazy, jejichž provedením bude ověřena tvrzená skutková verze. Za této situace soud tedy konstatuje, že žalobkyně v řízení neunesla břemeno tvrzení ani důkazní ohledně požadované„ paušální náhrady nákladů na upomínání“. Soud proto soud z důvodu neusnesení důkazního břemene žalobu v tomto rozsahu zamítl tak, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozhodnutí. 10. Výrok III. o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 2 o. s. ř. a vyplývá z poměru procesního úspěchu a neúspěchu žalobkyně a žalovaného. Procesní úspěch žalobkyně je představován výrokem I a neúspěch výrokem II. Na náhradě nákladů řízení tak soud žalobkyni přiznal zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč, neboť tato výše náhrady nákladů řízení odpovídá poměru procesního úspěchu a neúspěchu žalobkyně a žalovaného. Tyto náklady řízení žalobkyni prokazatelně vznikly a byly potřebné k účelnému uplatnění jejího práva. K náhradě nákladů řízení soud žalovaného zavázal k rukám zástupce žalobkyně dle § 149 odst. 1 o. s. ř. 11. Podle § 157 odst. 4 o. s. ř. v rozsudku, proti kterému není odvolání přípustné, soud v odůvodnění uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. 12. Dlužnou částku, jakož i náhradu nákladů řízení byl žalovaný zavázán zaplatit ve lhůtě podle § 160 odst. 1 o. s. ř.