36 C 98/2022-27 — Okresní soud v Ostravě

1. Žalobce se svou žalobou doručenou soudu dne 1. 3. 2022 domáhal vydání rozhodnutí, kterým by soud zavázal každého ze žalovaných platit žalobci výživné na jejich syna, [celé jméno žalovaného], narozeného 25. 12. 2003, s účinností od 2. 3. 2021, ve výši 600 Kč, a to vždy k 1. dni měsíce předem. Svůj nárok žalobce vyvozoval ze skutečnosti, že [celé jméno žalovaného], narozenému 25. 12. 2003, t. č. umístěnému v pěstounské péči, vyplácí měsíčně dávky pěstounské péče – příspěvek na úhradu potřeb dítěte ve výši 7 260 Kč. 2. V podání doručeném soudu dne 31. 3. 2022 2. žalovaný uznal nárok žalobce v celém rozsahu. 3. U jednání dne 21. 6. 2022 zástupkyně žalobce odkázala na písemné vyhotovení žaloby s tím, že žalobce na podané žalobě v celém rozsahu trvá a žalovaní na výživném dosud nic neuhradili. 4. Žalovaní se k ústnímu jednání bez předchozí řádné a včasné omluvy nedostavili, ačkoliv byli k ústnímu jednání řádně a včas předvoláni spolu s poučením ve smyslu § 153b odst. 1, 3 o. s. ř. o možnosti vydání rozsudku pro zmeškání v případě, že se bez předchozí omluvy k ústnímu jednání nedostaví. Předvolání spolu s poučením jim bylo doručeno řádně. Soud v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 o. s. ř. jednal v nepřítomnosti žalovaných. 5. U jednání zástupkyně žalobce navrhla, aby ve věci byl vůči 1. žalované vydán rozsudek pro zmeškání a vůči 2. žalovanému rozsudek pro uznání. 6. Dle ustanovení § 153b odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále „o. s. ř.“), zmešká-li žalovaný, kterému byly řádně doručeny do jeho vlastních rukou (§ 49) žaloba a předvolání k jednání nejméně deset dnů přede dnem, kdy se jednání má konat, a který byl o následcích nedostavení se poučen, bez důvodné a včasné omluvy první jednání, které se ve věci konalo, a navrhne-li to žalobce, který se dostavil k jednání, pokládají se tvrzení žalobce obsažená v žalobě o skutkových okolnostech, týkající se sporu, za nesporná a na tomto základě může soud rozhodnout o žalobě rozsudkem pro zmeškání. 7. V daném případě má soud za to, že byly splněny podmínky pro vydání rozsudku pro zmeškání vůči 1. žalované, neboť 1. žalovaná, které byly řádně a včas doručeny žaloba a předvolání k prvnímu jednání, se, ač byla poučena o možnosti vydání rozsudku pro zmeškání, k prvnímu jednání, jež se ve věci konalo, nedostavila, svou neúčast neomluvila a přítomný žalobce vydání rozsudku pro zmeškání navrhl. Soud tedy o žalobě vůči 1. žalované rozhodl na základě skutkových tvrzení uvedených v žalobě, která považoval za nesporná, a žalobě vyhověl, neboť na základě jejich právního posouzení dospěl k závěru, že žalobou uplatněný nárok je důvodný a v souladu s hmotným právem, a to s ust. § 910 a násl. a § 961 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“). 8. Dle ust. § 153a odst. 1 věta prvá o. s. ř., uzná-li žalovaný v průběhu soudního řízení nárok nebo základ nároku, který je proti němu žalobou uplatňován, rozhodne soud rozsudkem podle tohoto uznání. Dle ust. § 153a odst. 2 o. s. ř. rozsudek pro uznání nelze vydat ve věci, v níž nelze uzavřít a schválit smír. 9. V řízení byly splněny podmínky pro vydání rozsudku pro uznání vůči 2. žalovanému, neboť 2. žalovaný v průběhu soudního řízení nárok žalobce uznal co do důvodu a výše a nejedná se o věc, v níž nelze uzavřít a schválit smír. V souladu s právním názorem Nejvyššího soudu ČR vyjádřeným v rozsudku ze dne 27. 3. 2013, sp. zn. 33 Cdo 3498/2012, soud vzhledem k uznání nároku 2. žalovaným nečinil žádná skutková zjištění, ani je nehodnotil. 10. Výrok II. a IV. o náhradě nákladů řízení je odůvodněn tím, že žalobce náhradu nákladů řízení vůči žalovaným nepožadoval a výslovně se jí vzdal. 11. Výrok V. a VI. o povinnosti k úhradě soudního poplatku je dán skutečností, že žalobce je ze zákona osvobozen od placení soudních poplatků, poplatková povinnost tak přechází na žalované, přičemž každý ze žalovaných byl zavázán uhradit soudní poplatek v rozsahu ½, to vše je v souladu s ust. § 11 odst. 2 písm. a), ust. § 2 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích a Položkou 7 Sazebníku poplatků, který je přílohou zákona č. 549/1991 Sb. 12. Lhůta k plnění byla žalovaným stanovena v souladu s ustanovením § 160 o. s. ř. 13. Odůvodnění rozsudku je v souladu s ust. § 157 odst. 3 o. s. ř.