37 C 40/2021-112 — Okresní soud v Ostravě

1. Žalobou, doručenou soudu dne 1. 3. 2021, upřesněnou pozdějšími podáními, se žalobce domáhal vydání rozhodnutí, kterým by žalovaná byla zavázána zaplatit mu částku 474 500 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky za období od 22. 11. 2020 do zaplacení. Žalobu odůvodnil tím, že mu žalovaná způsobila nemajetkovou újmu trestním stíháním, které skončilo pravomocným rozsudkem, na základě něhož žalovaný vykonal uložený trest odnětí svobody v trvání 1 roku a až posléze byl na základě povolené obnovy řízení obžaloby zproštěn. Konkrétně uvedl, že dne [datum] proti němu Policie ČR, Městské ředitelství Policie [obec], [anonymizováno] oddělení obecné kriminality, zahájilo trestní stíhání usnesením [číslo jednací]. Tímto nezákonným trestním stíháním bylo zasaženo do osobnostních práv žalobce, který od počátku tvrdil, že je nevinný, ale orgány činné v trestním řízení mu nevěřily. Trestní stíhání pokračovalo i po skončení přípravného řízení, byla na něj podána obžaloba a [název soudu] byl při hlavním líčení odsouzen rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací]. Proti rozsudku podal odvolání, ale [název soudu] usnesením ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], jeho odvolání zamítl. Tímto byl pravomocně odsouzen pro přečin zpronevěry podle § 206 odst. 1 trestního zákoníku, který ovšem nespáchal. [název soudu] mu uložil nepodmíněný trest odnětí svobody v délce trvání 12 měsíců se zařazením do věznice s ostrahou. Již tím, že proti němu bylo vedeno nezákonné trestní stíhání, mu byla způsobena nemajetkové újma. Ta se prohloubila tím, že po pravomocném odsouzení nastoupil dne [datum] výkon trestu odnětí svobody ve [stát. instituce] a dále jej vykonával ve [stát. instituce], která je věznicí s ostrahou. Dne [datum] byl po výkonu trestu odnětí svobody propuštěn na svobodu. Trest tedy vykonával od [datum] do [datum]. Výkon trestu po psychické stránce velmi špatně snášel, často navštěvoval vězeňského psychologa. Obtížné pro něj bylo jak samotné odnětí svobody, tak křivda, která mu tím byla způsobena, celý výkon trestu odnětí svobody pro něj byl tíživý, protože se s ním přestala bavit rodina, která předpokládala, že pokračuje v trestné činnosti, rodina mu přestala věřit, nenavštěvovala jej, nekomunikovala s ním, neposlala mu balík. Kontakt s ním udržovala jen sestra [jméno] [příjmení]. Rozešla se s ním přítelkyně [jméno] [příjmení], což pro něj byla citelná rána, psychicky strádal a měl myšlenky na sebevraždu. Po propuštění na svobodu se k němu již [jméno] [příjmení] nevrátila, žije sám a doposud to těžce nese, musel začít brát pervitin. Bývalé družce psal dopisy z vězení, ale ona mu ani jednou neodepsala. V průběhu výkonu trestu odnětí svobody požádal o obnovu trestního řízení, celý proces pro něj byl náročný, zejména pokud byl k soudu do [obec] eskortován, což je asi 460 km, kdy vězeň sedí spoutaný na plastové židličce bez možnosti výhledu z okna, nemůže jíst ani pít. V té době měl zlomenou ruku, proto pro něj byly přejezdy ještě méně snesitelné. Nezákonným trestním stíháním, odsouzením a vykonáním trestu mu vznikla silná nemajetková újma, za kterou požaduje odškodnění ve výši 474 500 Kč s příslušenstvím, přičemž po částečném zpětvzetí v důsledku plnění žalované, jak bude uvedeno níže, nadále setrval na žalobě co do částky 292 000 Kč s příslušenstvím a upřesnil, že částku 262 000 Kč požaduje jako náhradu za nezákonné omezení na svobodě a částku 30 000 Kč s příslušenstvím požaduje jako náhradu za nezákonné trestní stíhání. Výši požadované částky odůvodnil tím, že dle rozhodovací praxe soudy vyplácí odškodnění za každý den odnětí svobody v rozsahu 500 až 1 500 Kč. On si je sice vědom, že byl v minulosti soudně trestán, na druhou stranu však ve výkonu trestu velmi psychicky strádal dlouhodobým odloučením od rodiny a ztrátou přítelkyně. Má nárok na odškodnění za nezákonné omezení na svobodě, ale také za nezákonné trestní stíhání. Před nástupem do výkonu trestu odnětí svobody žalobce pracoval a nelze jej tedy hodnotit jako osobu s nulovým sociálním postavením. Poté, co byla povolena obnova trestního řízení, bylo znovu nařízené hlavní líčení, přičemž dne [datum] vynesl [název soudu] rozsudek č. j. [číslo jednací], kterým žalobce zprostil obžaloby z trestného činu zpronevěry v celém rozsahu. Od obžaloby byl zproštěn již v době, kdy uložený trest odnětí svobody zcela vykonal, protože na svobodu byl propuštěn dne [datum]. Nezákonným rozhodnutím OS v [obec] ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], byla žalobci způsobena silná nemajetková újma a požaduje její odškodnění, pročež byly splněny podmínky, neboť odsuzující rozsudek byl v rámci obnovy trestního řízení zrušen. Žalovanou žalobce vyzval dne [datum] k úhradě částky 575 413 Kč, z toho na náhradě škody požadoval 100 913 Kč a na náhradě nemajetkové újmy 474 500 Kč, ale žalovaná se k jeho požadavku doposud nevyjádřila, za nezákonné jednání se mu neomluvila, ani neposkytla žádnou satisfakci. S ohledem na běh promlčecích lhůt mu nezbývá, než věc řešit soudní cestou, neboť od podání žádosti k rukám žalované, uplynulo více jak 6 měsíců. Žalovaná mu pouze přípisem ze dne 6. 1. 2021 sdělila, že si je vědoma nedodržení zákonné lhůty k vyřízení žádosti. Lhůta 6 měsíců uplynula 21. 11. 2020 a od 22. 11. 2020 je žalovaná s úhradou nároku žalobce v prodlení, proto žalobce žádá zákonný úrok z prodlení z žalované částky od 22. 11. 2020 do zaplacení. 2. Žalovaná byla soudem vyzvána v souladu s ust. § 114b odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.), aby se k žalobě ve lhůtě 30 dnů písemně vyjádřila pod sankcí vydání rozsudku pro uznání. Výzva byla žalované doručena dne 26. 4. 2021 a žalovaná se k věci písemně vyjádřila dne 14. 5. 2021. Ve vyjádření uvedla, že uplatněné nároky neuznává, učinila nespornou skutečnost, že u ní žalobce dne 21. 5. 2020 podáním ze dne 20. 5. 2020 uplatnil nárok na poskytnutí náhrady škody ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem, v celkové výši 575 413 Kč, sestávající z nároku na náhradu škody, spočívající ve vynaložených nákladech na obhajobu v trestním řízení ve výši 12 600 Kč, nároku na náhradu výkonu trestu ve výši 18 000 Kč, nároku na náhradu výdělku, kterého žalobce dosáhl ve výkonu trestu odnětí svobody v nárokované výši 23 513 Kč, náhradu ušlého výdělku za dobu výkonu trestu odnětí svobody ve výši 21 120 Kč, nároku na náhradu nákladů trestního řízení ve výši 4 000 Kč, nároku na náhradu nákladů vynaložených na uplatnění nároku u žalované ve výši 21 680 Kč, a nároku na kompenzaci nemajetkové újmy způsobené výkonem trestu odnětí svobody ve výši 474 500 Kč. Přípisem doručeným žalované dne 5. 2. 2021 žalobce modifikoval výši nároku na náhradu nákladů trestního řízení, když nově žádal k náhradě pouze částku 337 Kč. Žalovaná vyhověla nároku na náhradu nákladů výkonu trestu ve výši 2 399 Kč, plně vyhověla nároku na náhradu nákladů vynaložených na obhajobu a poskytla žalobci kompenzaci nezákonného omezení svobody ve výši 182 500 Kč. Ostatním nárokům žalobce nebylo vyhověno, což mu žalovaná sdělila stanoviskem ze dne 13. 5. 2021. Žalovaná svým šetřením zjistila, že usnesením Policie ČR ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací] bylo zahájeno trestní stíhání žalobce pro přečin zpronevěry dle ust. § 206 odst. 1 trestního zákoníku. Rozsudkem [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], ve spojení s usnesením [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], byl žalobce uznán vinným přečinem zpronevěry dle ust. § 106 odst. 1 trestního zákoníku a byl mu uložen trest odnětí svobody v trvání 12 měsíců, byl zařazen k výkonu trestu do věznice s ostrahou a bylo mu uloženo zaplatit poškozenému na náhradě škody 6 790 Kč. Trest žalobce vykonával od [datum] do [datum]. Usnesením [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], byla povolena ve prospěch žalobce obnova řízení a následujícím rozsudkem [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], byl žalobce dle § 226 písm. a) trestního řádu zproštěn obžaloby. Řízení pravomocně skončilo [datum]. K žalobou uplatněnému nároku na poskytnutí zadostiučinění za nemajetkovou újmu pak odkázala na ust. § 31a odst. 2 zákona č. 82/1998 Sb., s tím, že zadostiučinění se poskytne v penězích pouze tehdy, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení formy a výše přiměřeného zadostiučinění se přihlíží k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Žalobce má dle § 10 citovaného zákona právo na náhradu škody způsobené rozhodnutím o trestu, který na něm byl zcela nebo z části vykonán, jestliže v pozdějším řízení byl obžaloby zproštěn. Žalovaná poukázala na usnesení NS ČR ze dne 27. 12. 2012, sp. zn. 30 Cdo 3076/2012, a uvedla, že konstatování porušení práva je plnohodnotnou formou zadostiučinění, dále odkázala na rozsudek NS ČR