38 C 155/2021-17 — Okresní soud v Ostravě

1. Žalobkyně se svou žalobou domáhala po žalované zaplacení částky 4 000 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalovaná uzavřela s právní předchůdkyní žalobkyně společností [právnická osoba] dne 27. 11. 2018 prostřednictvím internetu smlouvu o úvěru, na základě které byl žalované bankovním převodem poskytnut úvěr ve výši 4 000 Kč. Žalovaná se zavázala úvěr splatit nejpozději 27. 1. 2019. Tuto svou povinnost žalovaná nedodržela. Součástí smlouvy byly i úvěrové podmínky původního věřitele. Dne 1. 1. 2021 postoupila právní předchůdkyně žalobkyně pohledávku za žalovanou na žalobkyni. Žalovaná byla opětovně vyzývána ke splnění své povinnosti vrátit jistinu půjčky, naposledy předžalobní výzvou z 16. 5. 2021, ovšem bezvýsledně, žalobkyně se proto domáhá, aby byla zavázána zaplatit jí částku 4 000 Kč a dále zákonný úrok z prodlení z této částky od 28. 1. 2019 do zaplacení. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. K ústnímu jednání se žádný z účastníků nedostavil, přičemž žalobkyně svou neúčast omluvila a souhlasila s jednáním v její nepřítomnosti. Žalovaný svou neúčast nikterak neomluvil. Soud proto jednal v souladu s § 101 odst. 3 zák. č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu v platném znění (dále jen o. s. ř.), v nepřítomnosti účastníků. 4. Ze smlouvy o zápůjčce soud zjistil, že jako účastníci této smlouvy jsou uvedeni na straně věřitele předchůdkyně žalobkyně a na straně klienta žalovaná. Z obsahu této listiny soud nezjistil, že by smlouva o tomto obsahu byla mezi stranami uzavřena, když listina neobsahuje ani podpis žalované, ani z ní neplyne nahrazení tohoto podpisu jinými prostředky formou komunikace na dálku. Z provedeného dokazování vůbec nevyplynulo, že by postup při registraci a uzavření smlouvy byl proveden jakýkoli postup k ověření identity žalované jako jednající osoby či k ověření schopnosti žalované splácet úvěr. 5. Z potvrzení o provedené platbě a sdělení [právnická osoba] vzal soud za prokázané, že předchůdkyně žalobkyně poskytla dne 27. 11. 2018 částku 4 000 Kč na účet žalované. 6. Z oznámení o postoupení pohledávky a předžalobní výzvy vč. podacího lísku soud zjistil, že žalovaná byla před podáním žaloby seznámena se skutečností, že pohledávka předchůdkyně žalobkyně za ní přešla na žalobkyni a zároveň byla vyzvána k plnění výzvou odeslanou 16. 5. 2021 s třídenní lhůtou k plnění. Postoupení pohledávky tak, jak je tvrzeno v žalobě, soud zjistil též ze smlouvy o postoupení pohledávek. 7. Z dalších provedených důkazů soud nezjistil žádné relevantní skutečnosti. 8. Soud předně konstatuje, že v řízení nevzal za prokázané, že by mezi předchůdkyní žalobkyně jako věřitelem a žalovanou jako dlužníkem byla uzavřena smlouva o tvrzeném obsahu. Žalobkyně sice předložila k důkazu nepodepsanou listinu nadepsané smlouvy a její přílohy, nicméně z těchto listin se uzavření smlouvy se žalovanou nepodává, resp. nebylo v řízení prokázáno, že by jejich text odpovídal projevu vůle žalované. Nebylo prokázáno, že by smlouva byla skutečně mezi těmito účastníky uzavřena prostřednictvím elektronických prostředků, tedy pomocí prostředků komunikace na dálku, žalobkyně nedoložila ani žádné důkazy k prokázání svého tvrzení ohledně způsobu, jakým byla smlouva podepsána a uzavřena. Neoznačila žádná tvrzení ani důkazy týkající způsobu ověření totožnosti žalované např. skrze kontrolu občanského průkazu či skrze verifikační platbu, elektronický podpis nebo jiné prostředky ověření totožnosti jednajícího pro účely elektronické komunikace. Oproti tomu soud považuje provedené důkazy za dostatečné k prokázání tvrzení, že předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované částku 4 000 Kč pomocí bezhotovostního převodu na účet žalované dne 27. 11. 2018 a k plnění ji vyzvala výzvou odeslanou 16. 5. 2021 s třídenní lhůtou k plnění. 9. Soud dále nevzal za prokázané, že by žalobkyně jakkoli prověřovala schopnost žalované čerpaný úvěr splácet. 10. Soud nevzal za prokázané, že by smlouva mezi stranami o tvrzeném obsahu byla uzavřena. Pokud by její uzavření bylo prokázáno, soud by po právní stránce posoudil soud vztah mezi žalobkyní a žalovanou podle § 2395 a násl. zák. č. 89/2012 Sb., o. z. jako vztah ze smlouvy o úvěru, která však nebyla uzavřena platně. Jak se podává ze skutkového závěru soudu, tak zatímco právní předchůdkyně žalobkyně uzavírala smlouvu jako podnikatel v rámci své podnikatelské činnosti, tak žalovaná uzavírala smlouvu v postavení spotřebitele. S ohledem na obsah smlouvy, kterým je poskytnutí úvěru podnikatelem spotřebiteli, je třeba na závazkový vztah aplikovat také ustanovení zákona číslo 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy (dále jen„ z.s.ú.“). Podle § 86 odst. 1 z.s.ú. je věřitel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Spotřebitelský úvěr poskytne jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná dle § 87 z.s.ú. Požadavek na posouzení úvěruschopnosti má v první řadě chránit nikoliv poskytovatele úvěru, ale spotřebitele; soud se pak ztotožňuje s názorem Krajského soudu v Ostravě, že k neplatnosti úvěrové smlouvy z důvodu neposouzení úvěruschopnosti spotřebitele je třeba přihlédnout z úřední povinnosti a to i v režimu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (srov. rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 14. března 2018, sp. zn. 8 Co 47/2018, ale též nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18). Smlouva by proto byla shledána absolutně neplatnou i za předpokladu, že by se její uzavření v řízení prokázalo. 11. Podle § 2991 odst. 1 zákona č. 89/2012 S., občanský zákoník, v účinném znění (dále v textu jen„ OZ“) kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 12. Podle § 2993 o.z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. 13. Podle § 1879 a násl. zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o.z.) může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). V posuzované věci má soud za to, že předmětná pohledávka původního věřitele za žalovanou byla platně postoupena na žalobkyni. 14. Po právním posouzení zjištěného skutkového stavu soud uzavírá, že předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované bez prokázaného právního důvodu částku 4 000 Kč. Žalovaná se přijetím této částky bezdůvodně obohatila a je povinna toto obohacení vydat. Soud proto žalobě vyhověl co do částky 4 000 Kč. Vzhledem k tomu, že se žalovaná dostala do prodlení s plněním peněžitého závazku, přiznal soud žalobkyni také úroky z prodlení a dle § 1970 o. z. a zavázal žalovanou k zaplacení úroků z prodlení od 23. 5. 2021, a to v sazbě vycházející z nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ve znění účinném ke dni počátku prodlení. Soud vyšel z toho, že bezdůvodné obohacení je splatné na výzvu a první prokázaná výzva k plnění byla žalované odeslána dne 16. 5. 2021. Dle § 573 o. z. se pak tato výzva považuje za doručenou třetím pracovním dnem po odeslání, tj. 19. 5. 2021. Žalované byla ve výzvě poskytnuta třídenní lhůta k plnění (do 22. 5. 2021) a tedy od 23. 5. 2021 je žalovaná v prodlení s plněním. Naopak soud žalobu zamítl co do úroku z prodlení od 28. 1. 2019 do 22. 5. 2021 z částky 4 000 Kč, když v tomto období nebylo prodlení žalované prokázáno. 15. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 2 o. s. ř., byla sice v řízení částečně neúspěšná, ale toliko v nepatrné části, a má tedy nárok na plnou náhradu nákladů řízení. Soud přiznal žalobkyni náhradu nákladů 1 489 Kč. Tato se sestává z odměny advokáta za převzetí věci, sepis předžalobní výzvy a sepis žaloby dle § 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (dále jen AT). Odměna všechny tři úkony byla stanovena podle § 14b odst. 1 AT ve výši 900 Kč (3 x 200 Kč), náhrady hotových výdajů dle § 14b odst. 2 vyhlášky ve výši 300 Kč (3 x 100 Kč), 21 % DPH z částky 900 Kč dle § 137 odst. 3 o.s.ř., a částky 400 Kč odpovídající zaplacenému soudnímu poplatku. 16. Dlužnou částku včetně příslušenství byla žalovaná zavázána zaplatit žalobkyni ve lhůtě podle § 160 odst. 1 o. s. ř. Náhradu nákladů řízení je žalovaná povinna zaplatit k rukám zástupce žalobkyně dle § 149 o. s. ř.