40 C 189/2022-41 — Okresní soud v Ostravě

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 8. 6. 2022 domáhala po žalované zaplacení částky 27 501,72 Kč spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 138,32 Kč, zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 9 919,47 Kč od 18. 3. 2022 do zaplacení a úrokem ve výši 29 % ročně z částky 9 919,47 Kč od 18. 3. 2022 do zaplacení. Svou žalobu žalobkyně odůvodnila tím, že společnost [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa], uzavřela dne 20. 2. 2019 s žalovanou Smlouvu [číslo] na základě které poskytla žalované v den uzavření smlouvy v hotovosti peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč. Nedílnou součástí smlouvy byly Smluvní podmínky obsažené na stejném listu jako smlouva. Poskytovatel úvěru posoudil před jeho poskytnutím s odbornou péčí schopnost žalované zápůjčku splácet. Za poskytnutí a spravování zápůjčky se žalovaná zavázala zaplatit poplatek 16 259 Kč. Celkovou částku odpovídající součtu poskytnuté zápůjčky a poplatku se žalovaná zavázala uhradit v hotovosti v 18 měsíčních splátkách po 2 015 Kč a poslední splátkou ve výši 2 004 Kč. Žalovaná uhradila částku v celkové výši 20 857,28 Kč. Pohledávka z výše uvedené smlouvy se všemi právy s ní spojenými byla postoupena na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 28. 1. 2022 na žalobkyni, což bylo žalované oznámeno. Žalobkyně požaduje po žalované zaplacení částky ve výši 27 640,04 Kč, sestávající z dlužné jistiny 9 919,47 Kč, poplatku za poskytnutí a správu úvěru 5 482,25 Kč, smluvní pokuty ve výši 10 000 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 138,32 Kč a sankčních poplatků ve výši 2 100 Kč. Společně s oznámením o postoupení pohledávky ze dne 1. 2. 2022 byla žalovaná vyzvána k úhradě dlužné částky do 17. 3. 2022. Před podáním žaloby byla právním zástupcem žalobkyně žalované zaslána předžalobní výzva. Žalovaná dlužnou částku doposud neuhradila. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. K jednání dne 11. 10. 2022 se nedostavila žalovaná, ačkoli byla řádně a včas předvolána. Soud proto jednal v souladu s ust. § 101 odst. 3 zák. č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu v účinném znění (dále jen„ o.s.ř.“), v nepřítomnosti žalované. 4. Z provedených důkazů soud dospěl k těmto skutkovým zjištěním. Žalovaná požádala společnost [právnická osoba] dne 20. 2. 2019 o poskytnutí zápůjčky ve výši 15 000 Kč. V žádosti uvedla, že je vdova, bydlí v nájmu, je starobní důchodce s čistým měsíčním příjmem 7 802 Kč. Odhadované měsíční výdaje žadatele byly ve výši 3 000 Kč. K ověření měly být předloženy dokumenty: ústřižky [číslo] a [číslo]. Správnost a ověření všech vyplněných údajů potvrdila [jméno] [příjmení], zástupce Providentu (zjištěno ze Zákaznické karty). [jméno] [příjmení] dle údajů z živnostenského rejstříku platných k 5. 10. 2022 ukončila činnost v režimu živnostenského zákona (zjištěno z Výpisu z živnostenského rejstříku obchodního zprostředkovatele). K datu 5. 10. 2022 žalovaná nemá záznam v seznamu exekucí (zjištěno z Výpisu z centrální evidence exekucí). Dne 20. 2. 2019 uzavřela žalovaná se společností [právnická osoba] Smlouvu o zápůjčce [číslo]. Žalovaná byla ve smlouvě označena jménem a příjmením, rodným číslem a adresou svého bydliště. Podpisem smlouvy žalovaná potvrdila převzetí částky 20 000 Kč v hotovosti a zavázala se uhradit poskytnuté peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč a souhrnný poplatek ve výši 16 259 Kč, tj. celkem 36 259 Kč, a to v 18 měsíčních splátkách ve výši 2 015 Kč a poslední splátku ve výši 2004 Kč, přičemž první splátka byla splatná v den kdy uplyne měsíc od data uzavření smlouvy (zjištěno ze Smlouvy o spotřebitelském úvěru ve spojení se Standardními informace o spotřebitelském úvěru). Téhož dne byly žalované poskytnuty základní informace týkající se spotřebitelského úvěru (zjištěno z listiny Standardní informace o spotřebitelském úvěru). Žalovaná uhradila částku v celkové výši 20 857 Kč (zjištěno z Tabulky výpočtu smluvní pokuty a Tabulky výpočtu zákonného úroku z prodlení). Pohledávka za žalovanou byla postoupena na žalobkyni (zjištěno ze Smlouvy o postoupení pohledávek). Dne 11. 2. 2022 odeslal právní zástupce žalobkyně žalované oznámení společnosti [právnická osoba] o postoupení pohledávky současně s výzvou k okamžitému plnění dluhu ze tří smluv ve výši 112 535,08 Kč (zjištěno z Oznámení o postoupení pohledávek a Výzvy k plnění ve spojení s Potvrzení podání ze dne 10. 2. 2022). Dne 20. 5. 2022 odeslala žalobkyně prostřednictvím svého právního zástupce žalované předžalobní výzvu (zjištěno z Výzvy k úhradě dluhu ve spojení s Potvrzení podání ze dne 24. 5. 2022). Žalobkyně je obchodní společností zapsanou v Obchodním rejstříku vedeném [název soudu], oddíl C, vložka [číslo] s předmětem podnikání výroba, obchod a služby neuvedené v přílohách 1 až 3 živnostenského zákona (zjištěno z Výpisu z OR žalobkyně). 5. Z důvodu nadbytečnosti soud zamítl důkazní návrh žalobkyně na výslech vázaného zástupce přítomného při uzavírání smlouvy [jméno] [příjmení]. Tato osoba potvrdila svým podpisem v Zákaznické kartě, že provedla ověření v kartě zaznamenaných listin přeložených k ověření a správnost vyplněných údajů. Jelikož výdaje žalované nebyly nijak ověřovány a jejich výše byla pouze odhadována, což vyplývá přímo z karty, výslech této osoby by byl nadbytečný. 6. Podle ust. § 1879 a násl. zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o.z.), může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). V posuzované věci má soud zato, že předmětná pohledávka původního věřitele společnosti [právnická osoba] za žalovanou byla platně postoupena na žalobkyni a žalobkyně je tak aktivně legitimována k podání žaloby. 7. Po právní stránce soud hodnotil uzavřenou smlouvu jako smlouvu o úvěru uzavřenou žalobkyní jako podnikatelkou v rámci své podnikatelské činnosti s žalovanou jako spotřebitelem. Z tohoto důvodu soud aplikoval na uzavřenou smlouvu nejen ustanovení § 2395 a násl. občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (dále jen „o. z.“) upravující smlouvu o úvěru, ale i zákon o spotřebitelském úvěru č. 257/2016 Sb. ve znění účinném od 1. 12. 2016 (dále jen„ ZoSÚ“). 8. Dle ust. § 2 zákona ZoSÚ je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Dle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Posouzením úvěruschopnosti spotřebitele je posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr (§ 3 písm. c) ZoSÚ). 9. Dle § 86 odst. 2 ZoSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 10. Dle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 11. Úvodem soud uvádí, že by byl popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči podnikateli pozitivním zásahem ze strany soudu (nerovné postavení spočívá jak v ekonomické síle spotřebitele vůči poskytovateli úvěru, tak v úrovni jeho informovanosti), pokud by takový zásah ze strany soudu závisel na námitce spotřebitele. Závěr o absolutní neplatnosti smluv, které jsou v rozporu s právem na ochranu spotřebitele, odpovídá ustálené judikatuře Soudního dvora Evropské unie, jehož závěry mají při výkladu norem spotřebitelského práva implementovaných do našeho právního řádu z unijního práva nezastupitelný význam. Je tedy zřejmé, že česká právní úprava stanovující pro případ porušení povinnosti zkoumání úvěruschopnosti pouze relativní neplatnost, je v přímém rozporu s požadavky směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 (dále jen„ směrnice 2008/48/ES“) a zakotvuje tak nižší st