40 C 201/2022-35 — Okresní soud v Ostravě

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 18. 6. 2022 domáhala po žalované zaplacení částky 39 027,20 Kč spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 986,48 Kč, zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 14 046,14 Kč od 18. 3. 2022 do zaplacení a úrokem ve výši 88 % ročně z částky 14 046,14 Kč od 18. 3. 2022 do zaplacení. Svou žalobu žalobkyně odůvodnila tím, že společnost [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa], uzavřela dne 27. 2. 2020 s žalovanou Smlouvu [číslo] na základě které poskytla žalované v den uzavření smlouvy v hotovosti peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč. Nedílnou součástí smlouvy byly Smluvní podmínky obsažené na stejném listu jako smlouva. Poskytovatel úvěru posoudil před jeho poskytnutím s odbornou péčí schopnost žalované zápůjčku splácet. Za poskytnutí a spravování zápůjčky se žalovaná zavázala zaplatit poplatek 17 118 Kč. Celkovou částku odpovídající součtu poskytnuté zápůjčky a poplatku se žalovaná zavázala uhradit v hotovosti v 65 týdenních splátkách po 495 Kč a poslední splátkou ve výši 438 Kč. Žalovaná uhradila částku v celkové výši 3 500 Kč. Pohledávka z výše uvedené smlouvy se všemi právy s ní spojenými byla postoupena na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 28. 1. 2022 na žalobkyni, což bylo žalované oznámeno. Žalobkyně požaduje po žalované zaplacení částky ve výši 39 027,20 Kč, sestávající z dlužné jistiny 14 046,14 Kč, poplatku za poskytnutí a správu úvěru 14 381,06 Kč, smluvní pokuty ve výši 7 500 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 986,48 Kč a sankčních poplatků ve výši 3 100 Kč. Společně s oznámením o postoupení pohledávky ze dne 1. 2. 2022 byla žalovaná vyzvána k úhradě dlužné částky do 17. 3. 2022. Před podáním žaloby byla právním zástupcem žalobkyně žalované zaslána předžalobní výzva. Žalovaná dlužnou částku doposud neuhradila. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. K jednání dne 9. 12. 2022 se nedostavila žalovaná, ačkoli byla řádně a včas předvolána. Soud proto jednal v souladu s ust. § 101 odst. 3 zák. č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu v účinném znění (dále jen„ o.s.ř.“), v nepřítomnosti žalované. 4. Z provedených důkazů soud dospěl k těmto skutkovým zjištěním. Žalovaná požádala společnost [právnická osoba] dne 27. 2. 2020 o poskytnutí zápůjčky ve výši 30 000 Kč. V žádosti uvedla, že je svobodná, bydlí v nájmu a je zaměstnaná na plný úvazek s čistým příjem 18 361 Kč. Dalším čistým příjmem domácnosti je částka 15 000 Kč. Odhadované měsíční výdaje žadatele byly ve výši 5 000 Kč. K ověření měly být předloženy dokumenty: pracovní smlouva [číslo] a dva výpisy z bankovního účtu [číslo] a [číslo]. Správnost a ověření všech vyplněných údajů potvrdila [jméno] [příjmení], zástupce Providentu (zjištěno ze Zákaznické karty). [jméno] [příjmení] vzniklo oprávnění k činnosti dne 3. 1. 2019 a zaniklo dne 28. 5. 2020 (zjištěno z Výpisu z registru vázaných zástupců). Dne 27. 2. 2020 uzavřela žalovaná se společností [právnická osoba] Smlouvu o zápůjčce [číslo]. Žalovaná byla ve smlouvě označena jménem a příjmením, rodným číslem a adresou svého bydliště. Podpisem smlouvy žalovaná potvrdila převzetí částky 15 000 Kč v hotovosti a zavázala se uhradit poskytnuté peněžní prostředky a souhrnný poplatek ve výši 15 168 Kč, tj. celkem 32 118 Kč, a to v 65 týdenních splátkách ve výši 495 Kč a poslední splátku ve výši 438 Kč, přičemž v případě hotovostní varianty smlouvy začíná běžet první splátkové období dnem uzavření smlouvy a první splátka je splatná do 7 kalendářních dnů od data uzavření (zjištěno ze Smlouvy o spotřebitelském úvěru ve spojení se Standardními informace o spotřebitelském úvěru). Téhož dne byly žalované poskytnuty základní informace týkající se spotřebitelského úvěru (zjištěno z listiny Standardní informace o spotřebitelském úvěru). Žalovaná uhradila částku v celkové výši 3 500 Kč (zjištěno z Tabulky výpočtu smluvní pokuty a Tabulky výpočtu zákonného úroku z prodlení). Pohledávka za žalovanou byla postoupena na žalobkyni (zjištěno ze Smlouvy o postoupení pohledávek). Dne 11. 2. 2022 odeslal právní zástupce žalobkyně žalované oznámení společnosti [právnická osoba] o postoupení pohledávky současně s výzvou k okamžitému plnění dluhu ze smlouvy o úvěru [číslo] ve výši 40 013,68 Kč. Ve výzvě k plnění byla žalovaná vyzvána k úhradě dlužné částky do 17. 3. 2022. Výzva byla doručena do dispozice žalované dne 14. 2. 2022 (zjištěno z Oznámení o postoupení pohledávek a Výzvy k plnění ve spojení s Potvrzení podání ze dne 11. 2. 2022 a Sledováním zásilky [číslo]). Dne 20. 5. 2022 odeslala žalobkyně prostřednictvím svého právního zástupce žalované předžalobní výzvu (zjištěno z Výzvy k úhradě dluhu ve spojení s Potvrzení podání ze dne 24. 5. 2022 a Sledováním zásilky RR6792200477F). Žalobkyně je obchodní společností zapsanou v Obchodním rejstříku vedeném [název soudu], oddíl C, vložka [číslo] s předmětem podnikání výroba, obchod a služby neuvedené v přílohách 1 až 3 živnostenského zákona (zjištěno z Výpisu z OR žalobkyně). 5. Z důvodu nadbytečnosti soud zamítl důkazní návrh žalobkyně na výslech vázaného zástupce přítomného při uzavírání smlouvy [jméno] [příjmení]. Tato osoba potvrdila svým podpisem v Zákaznické kartě, že provedla ověření v kartě zaznamenaných listin přeložených k ověření a správnost vyplněných údajů. Jelikož výdaje žalované nebyly nijak ověřovány a jejich výše byla pouze odhadována, což vyplývá přímo z karty, výslech této osoby by byl nadbytečný. 6. Podle ust. § 1879 a násl. zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o.z.), může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). V posuzované věci má soud zato, že předmětná pohledávka původního věřitele společnosti [právnická osoba] za žalovanou byla platně postoupena na žalobkyni a žalobkyně je tak aktivně legitimována k podání žaloby. 7. Po právní stránce soud hodnotil uzavřenou smlouvu jako smlouvu o úvěru uzavřenou žalobkyní jako podnikatelkou v rámci své podnikatelské činnosti s žalovanou jako spotřebitelem. Z tohoto důvodu soud aplikoval na uzavřenou smlouvu nejen ustanovení § 2395 a násl. občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (dále jen „o. z.“) upravující smlouvu o úvěru, ale i zákon o spotřebitelském úvěru č. 257/2016 Sb. ve znění účinném od 1. 12. 2016 (dále jen„ ZoSÚ“). 8. Dle ust. § 2 zákona ZoSÚ je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Dle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Posouzením úvěruschopnosti spotřebitele je posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr (§ 3 písm. c) ZoSÚ). 9. Dle § 86 odst. 2 ZoSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 10. Dle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 11. Úvodem soud uvádí, že by byl popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči podnikateli pozitivním zásahem ze strany soudu (nerovné postavení spočívá jak v ekonomické síle spotřebitele vůči poskytovateli úvěru, tak v úrovni jeho informovanosti), pokud by takový zásah ze strany soudu závisel na námitce spotřebitele. Závěr o absolutní neplatnosti smluv, které jsou v rozporu s právem na ochranu spotřebitele, odpovídá ustálené judikatuře Soudního dvora Evropské unie, jehož závěry mají při výkladu norem spotřebitelského práva implementovaných do našeho právního řádu z unijního práva nezastupitelný význam. Je tedy zřejmé, že česká právní úprava stanovující pro případ porušení povinnosti zkou