58 C 17/2022-50 — Okresní soud v Ostravě

1. Žalobkyně se domáhala, aby soud zavázal žalovanou zaplatit jí 13 988,32 Kč s příslušenstvím. Svou žalobu odůvodnila tím, že její právní předchůdkyně společnost [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa], [PSČ] [obec a číslo] uzavřela se žalovanou smlouvu o zápůjčce, ze které žalovaná řádně neplnila. 2. Dne [datum] uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně s žalovanou smlouvu o zápůjčce [číslo] na základě které poskytla žalované částku 10 000 Kč a žalovaná se zavázala tuto částku vrátit společně s příslušenstvím a souhrnným poplatkem ve výši 8 807 Kč v 60 splátkách po 314 Kč týdně, přičemž poslední splátka připadala na den [datum]. Žalovaná však splátky nehradila řádně a včas, v důsledku čehož se stal závazek splatným dne [datum], na který připadala splatnost poslední splátky. Od tohoto dne se dlužná jistina úročí sjednaným smluvním úrokem ve výši 28 % ročně a zákonným úrokem z prodlení, jak bylo smluvně ujednáno. Pohledávka byla postoupena z právní předchůdkyně žalobkyně na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum]. Žalovaná do okamžiku postoupení uhradila celkem částku 4 430 Kč. Výše nesplacené jistiny činila k tomuto dni 7 937,44 Kč a výše nesplaceného souhrnného poplatku 6 050,88 Kč. Dále žalobkyně požaduje kapitalizovaný úrok z částky 7 937,44 Kč za období od [datum] do [datum] ve výši 3 432,50 Kč, úrok ve výši 28 % ročně z částky 7 937,44 Kč od [datum] do zaplacení, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení z částky 7 937,44 Kč za období od [datum] do [datum] ve výši 1 222,91 Kč a úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 7 937,44 Kč od [datum] do zaplacení. 3. Žalovaná se ve věci žádným způsobem procesně nevyjádřila. 4. K ústnímu jednání, které se konalo dne [datum], se žádný z účastníků nedostavil, přičemž neúčast omluvila pouze žalobkyně, která souhlasila s projednáním věci ve své nepřítomnosti. Soud proto jednal v nepřítomnosti obou účastníků řízení, jak mu umožňuje § 101 odst. 3 zákona číslo 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.) a při rozhodování vyšel z obsahu spisu a provedených důkazů. 5. Soud provedl navržené důkazy a učinil z nich následující skutková zjištění a závěry. 6. Ze Smlouvy o zápůjčce [číslo] ze dne [datum] soud zjistil, že dne [datum] uzavřela společnost [právnická osoba] se žalovanou smlouvu, kterou se zavázala poskytnout žalované částku 10 000 Kč a žalovaná se zavázala splatit tuto částku vč. úroku ve výši 1 724 Kč, poplatku za zpracování a doručení ve výši 1 250 Kč a poplatku za komfortní a flexibilní splácení ve výši 5 833 Kč. Celkovou částku 18 807 Kč se žalovaná zavázala uhradit v 60 týdenních splátkách po 314 Kč, resp. poslední splátkou ve výši 281 Kč. Žalovaná byla ve smlouvě označena svým jménem a příjmením, rodným číslem s uvedením adresy bydliště, aniž by z obsahu smlouvy plynulo, že ji uzavírá v rámci podnikatelské činnosti. První splátka měla být uhrazena nejpozději 7 dní po uzavření smlouvy. Žalovaná podpisem smlouvy stvrdila, že převzala v hotovosti částku 6 000 Kč Součástí smlouvy byly i smluvní podmínky smlouvy o zápůjčce. 7. Ze zákaznické karty soud zjistil, že žalovaná uvedla předchůdkyni žalobkyně, že bydlí v nájmu, vyživuje jednu osobu, pracuje jako prodavačka ve společnosti [právnická osoba] s čistým příjmem ve výši 11 000 Kč měsíčně. Dále uvedla další nespacifikované příjmy ve výši 6 000 Kč. Sdělila též, že má jiné závazky z úvěrových smluv, ale neuvedla jaké. Uvedla, že nemá bankovní účet. Uvedené údaje nebyly nijak ověřeny. 8. Z tvrzení žalobkyně ve prospěch žalované soud vzal za prokázané, že žalovaná zaplatila právnímu předchůdci žalobkyně částku 4 430 Kč. 9. Ze smlouvy o postoupení pohledávek vč. přílohy soud zjistil, že žalobkyně nabyla pohledávku za žalovanou od společnosti [právnická osoba] ke dni [datum]. 10. Z Oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum] vč. podacího lístku soud zjistil, že společnost [právnická osoba] vyhotovila oznámení o postoupení žalované pohledávky na žalobkyni s výzvou k zaplacení do 10 dnů ode dne doručení oznámení s tím, že oznámení bylo žalované odesláno dne [datum]. 11. Z Předžalobní výzvy k plnění ze dne [datum] soud zjistil, že právní zástupce žalobkyně vyzval žalovanou k úhradě částky ve výši 20 736,23 Kč do [datum] s upozorněním, že nebude-li dluh ve stanoveném termínu uhrazen, bude podána žaloba. 12. Na základě provedených důkazů soud dospěl k závěru o skutkovém stavu věci, podle kterého právní předchůdce žalobkyně uzavřel dne [datum] se žalovanou smlouvu, na základě které se zavázal poskytnout žalované peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč, které se žalovaná zavázala vrátit spolu se sjednanými poplatky a úroky v celkové výši 8 807 Kč v 60 pravidelných týdenních splátkách po 314 Kč. V podrobnostech ohledně obsahu smluvního vztahu soud odkazuje na zjištění popsaná při hodnocení smlouvy, když obsah smlouvy nebyl v řízení zpochybněn. Žalovaná si částku 10 000 Kč převzala, právnímu předchůdci žalobkyně však uhradila toliko 4 430 Kč. Právní předchůdce žalobkyně dne [datum] postoupil pohledávku za žalovanou na žalobkyni, což bylo žalované oznámeno přípisem odeslaným dne [datum], odeslaným žalované [datum]. Žalobkyně následně vyzvala dne [datum] prostřednictvím svého zástupce žalovanou k úhradě dlužné částky pod pohrůžkou podání žaloby. 13. Po právní stránce posoudil soud vztah mezi žalobkyní a žalovanou podle § 2390 a násl. zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“) jako vztah ze smlouvy o zápůjčce, která však nebyla uzavřena platně. Jak se podává ze skutkového závěru soudu, tak zatímco právní předchůdce žalobkyně uzavíral smlouvu jako podnikatel v rámci své podnikatelské činnosti, tak žalovaná uzavírala smlouvu v postavení spotřebitele. S ohledem na obsah smlouvy, kterým je poskytnutí úvěru podnikatelem spotřebiteli a výši úvěru 6 000 Kč, je třeba na závazkový vztah aplikovat také ustanovení zákona číslo 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy (dále jen„ z.s.ú.“). Podle § 9 odst. 1 z.s.ú. je věřitel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Spotřebitelský úvěr poskytne jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. 14. Je na žalobkyni, aby v řízení tvrdila a prokázala, že úvěruschopnost úvěrového dlužníka (zde žalované) s odbornou péčí posoudila. Žalobkyně v tomto směru označila toliko zcela nedostatečný dokument, kterým je zákaznická karta, přestože jí musí být známá současná praxe zdejšího soudu a jeho názor na důkazní břemeno ohledně skutečností významných z hlediska platnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru ve vazbě na § 9 odst. 1 z.s.ú. Žalovaná sice uvedla své pravidelné měsíční příjmy, ale tyto nebyly nijak ověřeny. Uvedla, že bydlí v nájmu, ovšem nebyla nijak ověřena výše měsíčních nákladů. Dále uvedla krom příjmu ze zaměstnání ve výši 11 000 Kč další příjem ve výši 6 000 Kč měsíčně, který vůbec není nijak specifikován ani ověřen. Nakonec žalovaná uvedla též to, že má další závazky ze zápůjček, ale nebylo nijak specifikováno, natož ověřováno, v jaké výši tyto závazky byly. Požadavek soudu nemůže být pro žalobkyni překvapivý, a pokud žalobkyně přesto nic dalšího ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalované před uzavřením smlouvy netvrdila a ani se k nařízenému ústnímu jednání nedostavila, neshledal soud důvody pro to, aby ji dodatečně vyzýval k doplnění tvrzení a důkazních návrhů. Z výše uvedených důvodů soud vyhodnotil uzavřenou úvěrovou smlouvu jako neplatnou ve smyslu § 588 občanského zákoníku pro rozpor s § 9 odst. 1 z.s.ú. Jedná se přitom o neplatnost absolutní, ke které soud přihlíží i bez návrhu, neboť se jedná o rozpor se zákonným ustanovením, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak, než stanovením absolutní neplatnosti právního jednání, které je s ním v rozporu. Byl by popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči podnikateli pozitivním zásahem ze strany soudu (nerovné postavení spočívá jak v ekonomické síle spotřebitele vůči poskytovateli úvěru, tak v úrovni jeho informovanosti), pokud by takový zásah ze strany soudu závisel na námitce spotřebitele. Závěr o absolutní neplatnosti smluv, které jsou v rozporu s právem na ochranu spotřebitele, odpovídá ustálené judikatuře Soudního dvora Evropské unie, jehož závěry mají při výkladu norem spotřebitelského práva implementovaných do našeho právního řádu z komunitárního práva nezastupitelný význam. Soudní dvůr ve své judikatuře opakovaně zdůraznil povinnost tzv. eurokonformního výkladu v co největším rozsahu ve světle znění a účelu směrnice Evropského parlamentu a [ustanovení právního předpisu EU] ze dne [datum