58 C 197/2022-55 — Okresní soud v Ostravě

1. Žalobkyně se žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky 19 539,21 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaný uzavřel s právním předchůdkyní žalobkyně společností [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa]. 2. Dne [datum] uzavřela předchůdkyně žalobkyně se žalovaným smlouvu o úvěru, na základě které právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému v hotovosti částku ve výši 20 000 Kč a žalovaný se zavázal vrátit tuto částku včetně souhrnného poplatku ve výši 17 1784 Kč ve 14 splátkách po 2 656 Kč měsíčně, přičemž poslední splátka připadala na [datum]. Žalovaný však splátky nehradil řádně a včas, v důsledku čehož se stal závazek splatným dne [datum], na který připadala splatnost poslední splátky. Od tohoto dne se dlužná jistina úročí sjednaným smluvním úrokem ve výši 15 % ročně a zákonným úrokem z prodlení, jak bylo smluvně ujednáno. Pohledávka byla postoupena z právní předchůdkyně žalobkyně na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum]. Žalobkyně tak po zvážení požaduje jistinu ve výši 17 306,65 Kč. Dále žalobkyně požaduje tzv. kapitalizovaný úrok ve výši 15 394,84 Kč (částka tvořena součtem nesplaceného úroku 1 434,69 Kč, nesplaceného poplatku za poskytnutí úvěru 8 376,80 Kč, nesplacených nákladů na vyhodnocení úvěru 1 588,66 Kč, nesplaceného inkasního poplatku 3 077,20 Kč a smluvního úroku za dobu od [datum] do [datum] ve výši 917,49 Kč), kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 519,91 Kč za dobu od [datum] do [datum], účelně vynaložené náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 473 Kč a úrok z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 17 306,65 Kč za dobu od [datum] do zaplacení. Žalobkyně dále požadovala po žalovaném smluvní pokutu, neb dle ujednání smluvních stran v případě prodlení, měla právní předchůdkyně žalobkyně nárok na smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky, ohledně níž byl žalovaný v prodlení. Žalobkyně za prodlení žalovaného od [datum] do [datum] požaduje smluvní pokutu ve výši 2 232,56 Kč. 3. Žalovaný se ve věci žádným způsobem procesně nevyjádřil. 4. Ze Smlouvy o úvěru [číslo] ze dne [datum] soud zjistil, že dne [datum] uzavřela společnost [právnická osoba] se žalovaným smlouvu, kterou se zavázala poskytnout žalovanému částku 20 000 Kč a žalovaný se zavázala splatit tuto částku vč. úroků a poplatků. Celkovou částku 37 184 Kč se žalovaný zavázal uhradit v 14 měsíčních splátkách po 2 656 Kč. Žalovaná byl ve smlouvě označen svým jménem a příjmením, rodným číslem s uvedením adresy bydliště, aniž by z obsahu smlouvy plynulo, že ji uzavírá v rámci podnikatelské činnosti. První splátka měla být uhrazena nejpozději jeden měsíc po uzavření smlouvy. Žalovaný podpisem smlouvy stvrdil, že převzal v hotovosti částku 20 000 Kč. 5. Ze žádosti o půjčku soud zjistil, že žalovaná uvedla ve formuláři, že je zaměstnána [datum], neuvedl však kde. Má pravidelné měsíční příjmy ve formě mzdy ve výši 17 285 Kč. Výdaje na bydlení a energie má měsíčně ve výši 6 860 Kč, na dopravu a jídlo 3 000 Kč, jiné výdaje nemá. Bydlí sám v nájmu, nemá děti, má základní vzdělání. Soud si neopomněl povšimnout, že mzda žalované, která byla deklarována, je na poměry roku 2018 velmi nízká, výdaje na bydlení pak zcela jednoznačně podhodnocené. Z dalších doložených listin k bonitě žalovaného soud zjistil, že žalovaný měl mít v pronájmu pokoj za částku 2 500 Kč měsíčně, měl uzavřenou smlouvu na dobu určitou pro zaměstnání u [právnická osoba] [anonymizována tři slova] a dosahoval čistého příjmu 17 285 Kč. Výdaje žalovaného ani jeho další závazky nebyly nijak ověřovány. 6. Z tvrzení žalobkyně ve prospěch žalovaného soud vzal za prokázané, že žalovaný zaplatil právnímu předchůdci žalobkyně částku 5 400 Kč. 7. Ze Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] včetně přílohy bylo zjištěno, že účinností od podpisu této smlouvy byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni. 8. Z Oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum] vč. podacího archu soud zjistil, že společnost [právnická osoba] vyhotovila oznámení o postoupení žalované pohledávky na žalobkyni. Toto oznámení bylo zasláno žalovanému dne [datum]. V oznámení byla žalovaná vyzvána k uhrazení žalované pohledávky do 10 dnů od doručení oznámení. 9. Z Předžalobní výzvy k plnění ze dne [datum] vč. podacího archu soud zjistil, že právní zástupce žalobkyně vyzval žalovaného k úhradě žalované částky s upozorněním, že nebude-li dluh ve stanoveném termínu uhrazen, bude podána žaloba. 10. Na základě provedených důkazů soud dospěl k závěru o skutkovém stavu věci, podle kterého společnost [právnická osoba] uzavřela dne [datum] se žalovaným smlouvu, na základě které se zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč, které se žalovaný zavázal vrátit spolu se sjednanými poplatky a úroky v celkové výši 17 184 Kč v 14 pravidelných měsíčních splátkách po 2 656 Kč. V podrobnostech ohledně obsahu smluvního vztahu soud odkazuje na zjištění popsaná při hodnocení smlouvy, když obsah smlouvy nebyl v řízení zpochybněn. Žalovaný si částku 20 000 Kč převzal v hotovosti, žalobkyni či jejím právním předchůdcům však uhradil toliko 5 400 Kč [právnická osoba] vyhotovila oznámení o postoupení žalované pohledávky na žalobkyni, přičemž toto oznámení bylo žalovanému zasláno na jeho doručovací adresu, soud tedy vzal za prokázané, že na žalobkyni přešla žalovaná pohledávka. Oznámení bylo odesláno [datum] a obsahovalo též výzvu k plnění s desetidenní lhůtou. Žalobkyně dále vyzvala žalovanéhoi k plněním též prostřednictvím svého zástupce. V řízení nebylo prokázáno, zda a jakým způsobem právní předchůdkyně žalobkyně prověřovala úvěruschopnost žalovaného nad rámec zcela schématického vyplnění žádosti o úvěr a doložení pravidelného příjmu a nájmu jednoho pokoje. 11. Podle § 1879 a násl. zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o.z.) může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). V posuzované věci má soud za to, že předmětná pohledávka původního věřitele společnosti [právnická osoba] za žalovaným byla platně postoupena na žalobkyni. 12. Po právní stránce posoudil soud vztah mezi žalobkyní a žalovanou podle § 2395 a násl. zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ OZ“) jako vztah ze smlouvy o úvěru, která však nebyla uzavřena platně. Jak se podává ze skutkového závěru soudu, tak zatímco žalobkyně uzavírala smlouvu jako podnikatel v rámci své podnikatelské činnosti, tak žalovaný uzavíral smlouvu v postavení spotřebitele. S ohledem na obsah smlouvy, kterým je poskytnutí úvěru podnikatelem spotřebiteli, je třeba na závazkový vztah aplikovat také ustanovení zákona číslo 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy (dále jen„ z.s.ú.“). Podle § 86 odst. 1 z.s.ú. je věřitel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Spotřebitelský úvěr poskytne jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná dle § 87 z.s.ú. Požadavek na posouzení úvěruschopnosti má v první řadě chránit nikoliv poskytovatele úvěru, ale spotřebitele; soud se pak ztotožňuje s názorem Krajského soudu v Ostravě, že k neplatnosti úvěrové smlouvy z důvodu neposouzení úvěruschopnosti spotřebitele je třeba přihlédnout z úřední povinnosti a to i v režimu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (srov. rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], ale též nález Ústavního soudu sp. zn. [ústavní nález]). Smlouva je již jen z tohoto důvodu absolutně neplatná. 13. Je na žalobkyni, aby v řízení tvrdil a prokázala, že úvěruschopnost úvěrového dlužníka (zde žalovaného) s odbornou péčí posoudil, či že ji posoudil jeho právní předchůdce. Žalobkyně v tomto směru nic netvrdila, přestože jí musí být známá současná praxe zdejšího soudu a jeho názor na důkazní břemeno ohledně skutečností významných z hlediska platnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru ve vazbě na § 86 odst. 1 z.s.ú. Požadavek soudu tak nemůže být pro žalobkyni překvapivý, a pokud žalobkyně přesto nic ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením smlouvy netvrdila a ani se k nařízenému ústnímu jednání nedostavila, neshledal soud důvody pro to, aby ji dodatečně vyzýval k doplnění tvrzení a důkazních návrhů. Z výše uvedených důvodů soud vyhodnotil uzavřenou úvěrovou smlouvu jako neplatnou ve smyslu § 588 občanského zákoníku pro rozpor s § 86 odst. 1 z.s.ú. Jedná se přitom o neplatnost absolutní, ke které soud přihlíží i bez návrhu, neboť se jedná o rozpor se zákonným ustanovením, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak, než stanovením absolutní neplatnosti právního jednání, které j