17 C 221/2023-38 — Okresní soud v Ostravě

1. V řízení se žalobkyně domáhala po žalovaném, kterému bylo dle Smlouvy o zápůjčce (dále„ Smlouva“) po úspěšném posouzení jeho úvěruschopnosti vyplaceno dne [datum] převodem na účet 10 000 Kč, plnění ze Smlouvy. Dle Smlouvy měl být kromě jistiny zaplacen„ Poplatek“ 3 250 Kč, a to nejpozději do [datum] Celkem bylo uhrazeno 0 Kč. K zaplacení zbývá dlužná jistina 10 000 Kč, Poplatek ve výši 3 250 Kč, zákonný úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 13 250 Kč od [datum] do zaplacení a náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 2 500 Kč dle čl. 2 Smlouvy za písemné výzvy odeslané dne [datum], [datum], [datum], [datum] a [datum] a smluvní pokuta ujednaná ve Smlouvě, kterou však žalobkyně uplatňuje toliko ve výši 5 000 Kč. Z celkové částky 18 250 Kč s příslušenstvím shora a nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 2 500 Kč žalovaný ničeho, ani přes písemnou výzvu advokáta, nezaplatil. 2. Žalovaný bez jakékoliv omluvy a žalobkyně a její zástupce po předchozí omluvě se k jednání nedostavili, soud proto věc projednal a rozhodl o ní v jejich nepřítomnosti; v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 o. s. ř. přitom vycházel z obsahu spisu a z provedených důkazů. 3. Po provedeném dokazování listinami žalobkyní označenými jako důkaz má soud za prokázaná níže uvedená skutková tvrzení a učinil následující závěr o skutkovém stavu: Dle Smlouvy o zápůjčce uzavřené dne [datum] ve znění Dodatku ze dne [datum] k ní, žalobkyně poskytla žalovanému převodem na účet č. [bankovní účet] dne [datum] částku 7 000 Kč a dne [datum] částku 3 000 Kč. Žalovaný se zavázal celkem kromě 10 000 Kč zaplatit poplatek 3 250 Kč nejpozději do [datum]. Dle tvrzení žalobkyně, která sice nebyla učiněna nespornými, avšak za situace, kdy nebyl tvrzen opak, vzal soud za prokázáno, že žalovaný ničeho z částek shora nezaplatil. 4. Dle Zákaznické karty nikterak nedatované nebylo prokázáno, a to ani poté, co k tomu byla žalobkyně usnesením zdejšího soudu ze dne 7. 6. 2023, č. j. [číslo jednací], vyzvána a soud tak byl připraven učinit též následně u jednání dle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř., že by žalobkyně coby poskytovatel úvěru řádně ověřovala schopnost žalovaného úvěr splácet, když zejména nijak nezjišťovala jakékoliv výdaje žalovaného a logicky je tak ani nemohla ani jakkoliv dále ověřovat, spokojila se toliko s negativní lustrací v centrální evidenci exekucí, nepozastavila se ani nad tím, že žalovaný uvedl jako své bydliště adresu úřadu obce (tzv. úřední pobyt), neposuzovala nájemní smlouvu žalovaného, jeho výdaje za plyn, elektřinu a další služby s bydlením běžně spojené (např. SIPO, Předpisem nájemného, Evidenčním listem nájemce) (k podrobnostem viz citované usnesení shora). Žalovaný dosud, přes písemnou Předžalobní výzvu zástupkyně žalobkyně ze dne [datum], odeslanou dle podacího archu k ní dne [datum], ničeho ze žalovaných částek shora nezaplatil. 5. Po právním posouzení shora zjištěného skutkového stavu bylo žalobě vyhověno pouze co do nepatrné části, počítaje v to i kapitalizované příslušenství ke dni rozhodování, ačkoliv bylo prokázáno, že Smlouva dle svého obsahu splňuje náležitosti § 2390 a násl. o. z. jako smlouvy o zápůjčce. Nadto se však dle ust. § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru („ ZoSÚ“) žalovanému poskytnutá plnění považují za spotřebitelský úvěr, kterým je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Dle ust. § 86 odst. 1 a 2 věty první ZoSÚ tedy měl poskytovatel při uzavření Smluv shora povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů a jako poskytovatel poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Přitom poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Dle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění ke dni posyktnutí úvěru shora, (dále jen„ ZoSÚ“), poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s ust. § 86 odst. 1 větou druhou ZoSÚ, je smlouva neplatná, a to absolutně, jak dovodil Nejvyšší soud ČR zejména v rozhodnutí ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. [spisová značka], z důvodu porušení povinnosti poskytovatele úvěru řádným způsobem zkoumat úvěruschopnost spotřebitele. Soud se tedy předně zabýval tím, zda žalobkyně dostatečně zkoumala úvěruschopnost žalovaného a zda ze svých zjištění učinila přiléhavý závěr, že je schopen úvěr řádně a včas splácet. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření těchto tvrzení (srovnej k tomu zejm. rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015). V nyní projednávané věci poskytovatel úvěru vůbec nezkoumal výdaje žalovaného, které ani nebyly uvedeny v Zákaznické kartě, zkoumal pouze případné exekuce v Centrální evidenci exekucí vedené na žalovaného, nijak se nepozastavil nad tím, že žalovaný jako adresu bydliště uvedl adresu sídla orgánu obce (tzv. úřední pobyt), neposuzoval nájemní smlouvu žalovaného v souvislosti s jeho výdaji, nebyly ověřovány výdaje za plyn, elektřinu a další služby s bydlením spojené (např. SIPO, Předpisem nájemného, Evidenčním listem nájemce) (k podrobnostem viz odstavec 4. tohoto odůvodnění). Soud tak dospěl k závěru, že žalobkyně řádně nesplnila povinnost zkoumat úvěruschopnost žalovaného a Smlouvu shledal neplatnou pro rozpor se zákonem dle § 86 ZoSÚ a § 588 o. z. Jak již shora uvedeno, jedná se o neplatnost absolutní pro porušení povinnosti s odbornou péčí posoudit schopnost dlužníka splácet úvěr, což odporuje zákonu. 6. Ve zbývající převážné části (8 250 Kč z žalobou uplatněných částek, s připočtením též i kapitalizovaného příslušenství ke dni rozhodování), byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta, když zde není takových nároků v důsledku neplatnosti Smlouvy, kdy jsou neplatná i vedlejší ujednání v ní. Soud zamítl též žalobkyní uplatněný nárok na příslušenství ve formě úroku z prodlení, když splatnost zbývající (přisouzené) části jistiny ještě nenastala, a to ani dohodou stran dle § 87 odst. 1 ZoSÚ, ani rozhodnutím soudu dle § 87 odst. 2 ZoSÚ, jak vyplývá též z rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. [spisová značka], podle kterého je citované ustanovení § 87 ZoSÚ lex specialis k obecným ustanovením § [číslo] věty první ve spojení s § 2991 odst. 2 o. z. a § 1970 ve spojení s § 1958 odst. 2 o. z. 7. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 2 o. s. ř. za situace, kdy převážně procesně úspěšnému žalovanému dle dosavadního obsahu spisu žádné náklady nevznikly. 8. Lhůty k plnění jsou dány ust. § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř.