19 C 228/2022-67 — Okresní soud v Ostravě

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 19. 5. 2022 domáhala po žalované zaplacení částky 27 023 Kč s příslušenstvím v podobě smluvních úroků a zákonných úroků z prodlení s odůvodněním, že žalovaná uzavřela dne 19. 4. 2018 se společností [právnická osoba], [IČO], smlouvu [číslo] s produktovým názvem [anonymizována dvě slova] v hotovosti týdenní 02/ 2018, na základě níž byla žalované poskytnuta zápůjčka 25 000 Kč. Za poskytnutí a spravování zápůjčky se žalovaná zavázala zaplatit přesně předem vyčíslený a neměnný poplatek v částce 21 542 Kč. Zápůjční úroková sazba ve výši 29 % ročně byla stanovena jako pevná pro celou sjednanou dobu trvání smlouvy. Celková částka, kterou se žalovaná zavázala původnímu věřiteli zaplatit, činila 46 542 Kč. Žalovaná se zavázala celkovou částku původnímu věřiteli zaplatit ve 60 týdenních splátkách, přičemž výše každé měsíční splátky od první do předposlední činila 776 Kč, poslední splátka pak činila 758 Kč. Žalovaná následně na pohledávku původního věřitele uhradila celkem částku 34 719 Kč. Uhrazené platby byly započteny ve výši 17 764,97 Kč na jistinu 25 000 Kč, která tak byla ponížena na částku 7 235,03 Kč. Další uhrazené platby ve výši 16 954,03 Kč byly započteny na poplatky spojené s poskytnutím a správou úvěru ve výši 21 542 Kč, které byly poníženy na částku 4 587,97 Kč. Žalovaná neplnila své povinnosti ze smlouvy řádně a včas, když nehradila předepsané splátky. V důsledku prodlení žalované s placením jednotlivých splátek vzniklo žalobkyni právo na uhrazení smluvní pokuty v sazbě 0,1 % denně z hodnoty splátek celkové dlužné částky, ohledně nichž je žalovaná v prodlení. Tato denní smluvní pokuta v sazbě 0,1 % byla kapitalizována na částku dle přiloženého výpočtu ke dni 1. 2. 2022, přičemž je po žalované požadována pouze v částce 12 500 Kč. Žalobkyně dále požaduje sankční poplatky ve výši 2 700 Kč. Dne 28. 1. 2022 uzavřel původní věřitel s žalobkyní smlouvu o postoupení pohledávek, kterou mimo jiné původní věřitel postoupil žalobkyni pohledávku z titulu předmětné smlouvy. Postupní smlouva nabyla účinnosti datem úplaty ke dni 1. 2. 2022. Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno Oznámením o postoupení pohledávky ze dne 1. 2. 2022. Předžalobní výzva byla žalované zaslána zástupcem žalobkyně dne 21. 3. 2022. 2. Žalovaná se ve věci vyjádřila prostřednictvím ustanoveného zástupce, kdy navrhla žalobu zamítnout v celém rozsahu. Dle názoru žalované„ žalobkyně s odbornou péčí neposoudila, zda dlužník bude schopen úvěr splácet. V době uzavření smlouvy byla žalovaná v domácnosti, pobírala pouze sociální dávky, a to příspěvek na bydlení a příspěvek na živobytí. Při součtu týdenních splátek úvěru po 776 Kč, tedy celkem měsíčně 3 104 Kč, muselo být žalobci zřejmé, že žalovaná nebude schopna při výdajích za bydlení a stravu úvěr splácet. Proto má žalovaná zato, že úvěrová smlouva je i s ohledem na ustálenou judikaturu neplatná. Žalovaná odkazuje i na nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, spisové značky III. ÚS 4129/18. Pokud si žalovaná zapůjčila částku ve výši 25 000 Kč a uhradila již 34 719 Kč, což tvrdí i žalobce, pak žalovaná žalobci již nic nedluží a žaloba je bezdůvodná.“ 3. U jednání soud provedl důkazy listinami založenými žalobkyní do spisu. Z provedených důkazů soud dospěl k těmto skutkovým zjištěním. Dne 19. 4. 2018 uzavřela žalovaná se společností [právnická osoba] Smlouvu o zápůjčce [číslo]. Podpisem smlouvy žalovaná potvrdila převzetí jistiny v hotovosti a zavázala se uhradit poskytnuté peněžní prostředky ve výši 25 000 Kč a poplatek ve výši 21 542 Kč, tj. celkem 46 542 Kč, a to ve 60 týdenních splátkách ve výši 776 Kč a poslední splátku ve výši 758 Kč. Úroková sazba činila 29 % a byla pevná po celou dobu trvání smlouvy (zjištěno ze Smlouvy o zápůjčce ze dne 19. 4. 2018). Ze Zákaznické karty ze dne 19. 4. 2018 soud zjistil, že zde byly uvedeny údaje o druhu bydlení žalované – nájemník, rodinném stavu – vdaná, dosaženém vzdělání – učňovské, zaměstnání - nezaměstnaná, údaje o čistém příjmu žadatele 5 873 Kč, ostatním příjmu žadatele 0 Kč, dalších čistých příjmech žadatele 17 000 Kč, externích splátek zápůjček žadatele 0 Kč a odhadovaných výdajích žadatele 7 100 Kč. Spolu se žádostí byly ověřeny dokumenty: příspěvek na domácnost, příspěvek na bydlení, příspěvek na živobytí; za měsíce 2, 3, 4 / 2018. Pohledávka za žalovanou byla postoupena na žalobkyni (zjištěno ze Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 28. 1. 2022). Dne 11. 2. 2022 odeslala žalobkyně na adresu žalované uvedenou ve smlouvě o zápůjčce oznámení o postoupení pohledávky vyhotovené společností [právnická osoba] Žalobkyně zároveň vyzvala žalovanou k úhradě částky po splatnosti ve výši 27 422,08 Kč nejpozději do 17. 3. 2022 (zjištěno z Oznámení o postoupení pohledávek, Výzvy k okamžitému splacení dluhu ve spojení s podacím lístkem ze dne 11. 2. 2022). Dne 23. 3. 2022 odeslala žalobkyně prostřednictvím svého právního zástupce na adresu žalované uvedenou ve smlouvě předžalobní výzvu (zjištěno z Výzvy k úhradě dluhu ze dne 21. 3. 2022, ve spojení s podacím lístkem ze dne 23. 3. 2022). Údaje uvedené ve výpisu z centrální evidence exekucí nebyly pro soud relevantní, neboť tyto údaje byly vygenerovány dodatečně až dne 28. 12. 2022 a nikoliv ke dni 19. 4. 2018, kdy byla uzavřena mezi žalovanou a předchůdkyní žalobkyně smlouva o zápůjčce. 4. Po provedeném dokazování vzal soud za prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 25 000 Kč, které si žalovaná převzala a zavázala se je vrátit spolu se sjednaným poplatkem v pravidelných měsíčních splátkách. 5. Podle ust. § 1879 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o. z.), může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). V posuzované věci má soud za prokázáno, že předmětná pohledávka původního věřitele společnosti [právnická osoba] za žalovanou byla platně postoupena na žalobkyni a žalobkyně je tak aktivně legitimována k podání žaloby. 6. Z hlediska hmotněprávního soud v dané věci posoudil smlouvu uzavřenou mezi účastníky jako smlouvu o zápůjčce podle ust. § 2390 a násl. o. z., podle nichž přenechá zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu. V řízení bylo prokázáno, že žalovaná převzala v hotovosti finanční prostředky, tedy že zapůjčitel (původní věřitel) přenechal žalované finanční prostředky a žalovaná jakožto vydlužitel se je zavázala zapůjčiteli (původnímu věřiteli) vrátit. Dále je třeba zdůraznit, že zatímco původní věřitel podniká mimo jiné v oblasti poskytování úvěrů a smlouvu nepochybně uzavíral v rámci své podnikatelské činnosti, tak žalovaná na rozdíl od původního věřitele smlouvu v postavení podnikatele neuzavírala, a proto je třeba na smluvní vztah aplikovat také ustanovení spotřebitelského práva, zejména zákon číslo 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále také jen ZoSÚ). 7. Podle § 2 zákona ZoSÚ je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. 8. Podle § 3 písm. c) ZoSÚ je posouzením úvěruschopnosti spotřebitele posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr. 9. Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 10. Dle § 86 odst. 2 ZoSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 11. Dle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 12. Úvodem soud uvádí, že by byl popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postave