21 C 280/2023-29 — Okresní soud v Ostravě

1. Žalobkyně se na žalované domáhala uhrazení částky 14 050 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru, kterou žalovaná uzavřela s žalobkyní prostřednictvím internetových stránek žalobkyně [webová adresa] dne 26. 2. 2022 Na základě této smlouvy byla žalované poskytnuta částka ve výši 10 000 Kč, kterou se zavázala vrátit žalobkyni spolu s poplatkem ve výši 330 Kč do 24 měsíců. V rámci druhé až osmé splátky byl úvěr úročen pevnou částkou ve výši 490 Kč. Za odložení jednotlivých splátek se žalovaná zavázala hradit 99 Kč měsíčně. V případě prodlení s hrazením splátky se žalovaná zavázala uhradit smluvní pokutu ve výši 500 Kč, pokud byla dlužná částka nižší, zavázala se žalovaná uhradit smluvní pokutu ve výši dlužné částky. V souvislosti se smlouvou žalovaná uhradila dne 28. 3. 2022 částku 1 Kč, dne 19. 4. 2022 částku 1 Kč, dne 26. 5. 2022 částku 2 826 Kč, dne 1. 7. 2022 částku 1 006 Kč. Ke dni sepsání žaloby dlužila žalovaná žalobkyni na jistině částku 9 164 Kč, na poplatcích za odložení splátek částku 396 Kč, na úrocích částku 1 960 Kč, na účelně vynaložených nákladech částku 1 030 Kč a na smluvní pokutě částku 1 500 Kč. Žalobkyně dále požadovala na žalované uhradit roční úrok z prodlení ve výši 15 % z žalované jistiny od 19. 12. 2023 do zaplacení. 2. Žalovaná ve svém vyjádření ze dne 28.9. 2023 požádala o odročení jednání ze dne 6. 10. 2023. K věci uvedla, že nebyla schopna dodržovat splátky, neboť byla hospitalizována v minulém roce po dobu dvou měsíců a nebyla schopna práce. Žalovaná dále uvedla, že do měsíce bude kontaktovat žalobkyni za účelem zřízení splátkového kalendáře. Soud v tomto vyjádření nespatřoval důvodnou omluvu neúčasti žalované u jednání ani důvod odročení jednání, a proto při jednání rozhodl ve věci. <b>3. Na základě listinných důkazů dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu:</b> 4. Ze smlouvy o úvěru ze dne 26. 2. 2022 a sazebníku poplatků soud zjistil, že byla mezi žalobkyní a žalovanou uzavřena smlouva o úvěru, jejíž obsah se shoduje s výše uvedenými tvrzeními žalobkyně. Z opisu výpisu proplacení smlouvy a z potvrzení o provedené platbě ze dne 26. 2. 2022 vyplývá, že žalobkyně žalované uhradila částku 10 000 Kč. Dle tvrzení žalobkyně žalovaná v souvislosti s úvěrovou smlouvou uhradila dne 28. 3. 2022 částku 1 Kč, dne 19. 4. 2022 částku 1 Kč, dne 26. 5. 2022 částku 2 826 Kč, dne 1. 7. 2022 částku 1 006 Kč. Z výzvy ze dne 18. 11. 2022 a podacího archu ze dne 21. 11. 2022 soud zjistil, že žalovaná byla vyzvána k úhradě žalované jistiny do 30 dnů od sepsání výzvy. Žalobkyně netvrdila ani neprokázala, že by zjišťovala skutečné příjmy a výdaje žalované. 5. Podle § 2393 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 6. Podle § 2 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ z. s. ú.“), spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. 7. Podle § 86 odst. 1 z. s. ú., poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 8. Podle § 86 odst. 2 z. s. ú., poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 9. Podle § 2993 o. z., plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. 10. Co se právního hodnocení věci týče, je soud toho názoru, že mezi žalobkyní a žalovanou byla uzavřena smlouva o úvěru podle § 2395 o. z. Předmětná smlouva o úvěru je zároveň smlouvou o spotřebitelském úvěru ve smyslu § 2 odst. 1 z. s. ú., která je ovšem absolutně neplatná podle § 87 odst. 1 z. s. ú. Žalobkyně totiž neprokázala, že by na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele posoudila před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru úvěruschopnost spotřebitele, či že by tak učinila na základě jiných nezbytných zdrojů. Žalobkyně splnění této své zákonné povinnosti spatřovala v podobě výpočtu kreditního skóre na základě statistického modelu a v lustracích v registrech SOLUS, NRKI a ISIR. Z tvrzení žalobkyně ani z provedených důkazů ovšem nevyplývalo jakékoliv zjišťování konkrétních skutečných příjmů a výdajů žalované. Žalobkyně tedy dostatečně nezjistila příjmy a výdaje spotřebitele, a nesplnila tak svou povinnost vyplývající z § 86 odst. 1 a 2 z. s. ú., jejíž nesplnění má v souladu s § 87 odst. 1 z. s. ú. za následek absolutní neplatnost smlouvy o úvěru (resp. smlouvy o spotřebitelském úvěru). 11. Vzhledem k tomu, že nebyl v řízení prokázán platný závazek, plnily si smluvní strany na základě smlouvy o úvěru bez právního důvodu a v souladu s § 2993 o. z. mají obě strany právo požadovat, aby jim druhá strana vydala to, co na základě neplatného závazku získala. V řízení bylo prokázáno poskytnutí žalobkyní částky ve výši 10 000 Kč žalované a z tvrzení žalobkyně vyplývá celková úhrada žalované v souvislosti s úvěrovou smlouvou ve výši 3 834 Kč. Žalovaná je tak povinna žalované vydat bezdůvodné obohacení ve výši 6 166 Kč. Žalobkyně zaslala žalované výzvu k plnění ze dne 18. 11. 2022 dne 21. 11. 2022, kdy podle § 573 o. z. se má za to, že zásilka se dostala do dispozice žalované dne 24. 11. 2022, třicetidenní lhůtě k plnění od sepsání výzvy uplynula v souladu s § 607 o. z. dne 18. 12. 2022 a následujícího dne se žalovaná dostala do prodlení ve smyslu § 1968 o. z. s uhrazením této částky. Soud proto rozhodl ve výroku I. tohoto rozsudku o povinnosti žalované uhradit částku 6 166 Kč a úroky z prodlení z této částky podle § 1970 o. z. ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. od 19. 12. 2022 do zaplacení. Co se tvrzených účelně vynaložených nákladů týče, žalobkyně netvrdila konkrétní náklady, které by účelně vynaložila v souvislosti s předmětnou úvěrovou smlouvou ani žádné účelně vynaložené náklady neprokazovala. Ve zbylé části představující nároky z absolutně neplatné smlouvy o úvěru, neprokázané účelně vynaložené náklady a příslušenství z těchto částek byla proto žaloba ve výroku II. tohoto rozsudku zamítnuta. 12. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o. s. ř., kdy převážně úspěšná žalovaná sice měla vůči žalobkyni nárok na náhradu nákladů řízení, nicméně jí žádné náklady nevznikly.