40 C 243/2022-30 — Okresní soud v Ostravě

1. Žalobkyně se žalobou došlou soudu dne 20. 5. 2022 ve znění doplnění ze dne 9. 6. 2022 domáhala po žalované zaplacení částky 17 363,17 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z této částky od 23. 12. 2021 do zaplacení, kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 879,86 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 17 727,76 Kč, nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 651 Kč a zaplacení smluvní pokuty ve výši 8 316,96 Kč. Svou žalobu odůvodnila tím, že žalovaná uzavřela dne 6. 6. 2019 s právním předchůdcem žalobkyně společností [právnická osoba], [IČO], Smlouvu o úvěru [číslo]. Na základě této smlouvy při jejím podpisu žalovaná převzal částku 22 000 Kč a zavázala se vrátit právnímu předchůdci žalobkyně částku 40 894 Kč ve 14 měsíčních splátkách po 2 921 Kč. Splatnost poslední splátky a zároveň splatnost celého závazku připadala na 6. 8. 2020. Schopnost žalované splácet byla před poskytnutím půjčky ověřována na základě vyplněné žádosti o úvěr, do které žalovaná uvedla základní údaje o své osobě a okolnosti vypovídající o její finanční situaci, ke které předložila i listiny uvedené v dokumentu. Žalovaná sjednanou částku neuhradila řádně a včas a svůj závazek do sjednané doby splatnosti neuhradila. Žalovaná uhradila celkem 9 221 Kč. Dle předpisu splátek tak žalovaná dluží na jistině 17 363,17 Kč a na smluvním příslušenství 14 309,83 Kč. V souladu se smlouvou se zbylá nesplacená část úvěru stala splatnou dne 6. 8. 2020. V důsledku prodlení žalované vznikl věřiteli nárok na zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z dlužné částky. Pohledávka za žalovanou byla smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 22. 12. 2021 postoupena na žalobkyni, což bylo žalované oznámeno přípisem původního věřitele. Žalobkyně po žalované požaduje zaplacení nesplacené jistiny ve výši 17 363,17 Kč, částky 17 727,76 Kč (v petitu označené jako kapitalizovaný úrok, tj. smluvní úroku ve výši 1 312,72 Kč, poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 8 347,55 Kč, náklady na vyhodnocení úvěru ve výši 1 583,11 Kč, inkasní poplatek ve výši 3 066,45 Kč a smluvní úrok 3 417,93 Kč za období od 7. 8. 2020 do 29. 11. 2021), smluvní pokuty za období od 7. 8. 2020 do 29. 11. 2021 ve výši 8 316,96 Kč, kapitalizovaný zákonný úroku z prodlení ve výši 1 879,86 Kč za období od 7. 8. 2020 do 29. 11. 2021 a náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 651 Kč. Před podáním žaloby byla žalované odeslána poslední upomínka. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. K jednání se žádný z účastníků ani jejich zástupců nedostavil, když zástupce žalobkyně svou neúčast u jednání písemně omluvila. S ohledem na nepřítomnost účastníků a jejich zástupců soud ve věci jednal v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.s.ř.“) a rozhodoval pouze na základě obsahu spisu a provedených důkazů. 4. Soud provedl k důkazu veškeré listiny předložené žalobkyní a z provedených důkazů dospěl k následujícím skutkovým zjištěním. 5. Dne 6. 6. 2019 požádala žalovaná společnost [právnická osoba] o poskytnutí úvěru ve výši 22 000 Kč. V žádosti uvedla své osobní údaje a dále uvedla, že je na zaměstnaná s příjmem 14 949 Kč. Její výdaje činily celkem 10 110 Kč (zjištěno z Žádosti o úvěr). 6. Dne 6. 6. 2019 uzavřela žalovaná se společností [právnická osoba] Smlouvu o úvěru [číslo] v níž byl žalovaná označena svým jménem a příjmením, rodným číslem a adresou bydliště a shodnou adresou pro doručování. [právnická osoba] se ve smlouvě zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 22 000 Kč a žalovaná se zavázal půjčené peněžní prostředky vrátit v hotovosti spolu s úrokem ve výši 2 118 Kč a poplatky„ úhrada za poskytnutí úvěru“ ve výši 10 780 Kč,„ náklady za vyhodnocení úvěru“ ve výši 2 036 Kč a inkasním poplatkem ve výši 3 960 Kč ve 14 měsíčních splátkách ve výši 1 2 921 Kč. Podpisem smlouvy žalovaná současně potvrdila převzetí částky 22 000 Kč (zjištěno ze Smlouvy o úvěru). Téhož dne byly žalované poskytnuty informace o spotřebitelském úvěru (zjištěno z listiny Formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru). 7. Pohledávka za žalovanou byla původním věřitelem postoupena na žalobkyni, což vzal soud za prokázáno ze Smlouvy o postoupení pohledávek ve spojení s kopií přílohy ke smlouvě o postoupení pohledávek, Dohody o úplatě, Potvrzením o provedení transakce, Oznámením o postoupení pohledávky a podacím archem ze dne 12. 1. 2022). 8. Žalobkyně dopisem ze dne 1. 2. 2022 vyzvala žalovanou k úhradě částky 52 458,06 Kč do 25. 2. 2022, u něhož nebylo prokázáno jeho odeslání žalované. V listině Výpis úkonů mimosoudního vymáhání žalobkyně uvádí soupis úkonů realizovaných ve fázi mimosoudního vymáhání pohledávky ze smlouvy [číslo] to cestu pověřeného terénního pracovníka na kontaktní adresu žalované dne 15. 2. 2022, 14. 3. 2022, 22. 3. 2022 a 1. 4. 2022. 9. Z Výzvy před podáním žaloby soud zjistil, že právní zástupce žalobkyně vyzval žalovanou k úhradě jejího dluhu vyplývajícího ze smlouvy [číslo] uzavřené se společností [právnická osoba] ve výši 52 301,08 Kč spolu s příslušenstvím do 12. 5. 2022 s upozorněním, že nebude-li dluh ve stanoveném termínu uhrazen, bude podána žaloba. Dopis byl odeslán žalované na adresu bydliště uvedenou ve smlouvě o úvěru a doručen do dispozice žalované dne 6. 5. 2022 (zjištěno z Podacího lístku ze dne 4. 5. 2022 ve spojení se Sledováním zásilky). 10. Podle ust. § 1879 a násl. zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o.z.) může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). V posuzované věci má soud za to, že předmětná pohledávka původního věřitele společnosti [právnická osoba] za žalovanou ze Smlouvy o úvěru [číslo] byla platně postoupena na žalobkyni a žalobkyně je tak aktivně legitimována k podání žaloby. 11. Po právní stránce soud hodnotil uzavřenou smlouvu jako smlouvu o úvěru uzavřenou žalobkyní jako podnikatelkou v rámci své podnikatelské činnosti s žalovanou jako spotřebitelem. Z tohoto důvodu soud aplikoval na uzavřenou smlouvu nejen ustanovení § 2395 a násl. občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (dále jen „o. z.“) upravující smlouvu o úvěru, ale i zákon o spotřebitelském úvěru č. 257/2016 Sb. ve znění účinném od 1. 12. 2016 (dále jen„ ZoSÚ“). 12. Dle ust. § 2 zákona ZoSÚ je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Dle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Posouzením úvěruschopnosti spotřebitele je posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr (§ 3 písm. c) ZoSÚ). 13. Dle § 86 odst. 2 ZoSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 14. Dle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 15. Úvodem soud uvádí, že by byl popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči podnikateli pozitivním zásahem ze strany soudu (nerovné postavení spočívá jak v ekonomické síle spotřebitele vůči poskytovateli úvěru, tak v úrovni jeho informovanosti), pokud by takový zásah ze strany soudu závisel na námitce spotřebitele. Závěr o absolutní neplatnosti smluv, které jsou v rozporu s právem na ochranu spotřebitele, odpovídá ustálené judikatuře Soudního dvora Evropské unie, jehož závěry mají při výkladu norem spotřebitelského práva implementovaných do našeho právního řádu z unijního práva nezastupitelný význam. Je tedy zřejmé, že česká právní úprava stanovující pro případ porušení povinnosti zkoumání úvěruschopnosti pouze relat