122 C 12/2024-14 — Okresní soud v Ostravě

1. Předmětem řízení je zaplacení částky 10 254 Kč (jistina, smluvní pokuta, pojistné) se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně od 21. 11. 2023 do zaplacení, částky 1 354,32 Kč (smluvní pokuta), úroku ve výši 58,38 % ročně z částky 6 940,63 Kč od 21. 11. 2023 do 14. 12. 2023 ve výši 260,40 Kč, úroku ve výši 15 % ročně z částky 6 940,63 Kč od 15. 12. 2023 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 21. 11. 2023 dosáhne částky 40 896 Kč. Žalobu odůvodnila tím, že mezi žalobkyní, jako věřitelem, a žalovaným, jako klientem, byla uzavřena smlouva o úvěru č. , hodnota, dne 26. 1. 2020. Na základě předmětné smlouvy byl žalovanému poskytnut na účet uvedený ve smlouvě úvěr ve výši 11 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr a úrok za poskytnutí úvěru splácet v 60 měsíčních splátkách po 587 Kč, splatných vždy k 15. dni každého kalendářního měsíce počínaje měsícem dubnem 2020. Žalobkyně řádně posoudila úvěruschopnost žalovaného. Schopnost žalovaného řádně hradit úvěr byla prověřena na základě dokladů a informací získaných od žalovaného, databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti, jakož i z jiných zdrojů. Z výše uvedeného bylo zjištěno, že volné zdroje ke splácení jsou dostatečné. Na základě výše uvedených údajů, včetně informací z dotazovaných registrů, jakož i na základě provedeného tzv. scoringu klienta (interní matematický model založený na bodovém hodnocení dlužníka), bylo rozhodnuto o možnosti poskytnutí požadovaného úvěru. Z důvodu prodlení došlo k datu 19. 11. 2023 k zesplatnění celého úvěru. Žalovaný uhradil celkem 24 068 Kč.2. Soud věc projednal v nepřítomnosti účastníků podle ust. § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen “o. s. ř.“).3. Úplným výpisem ze seznamu regulovaných a registrovaných subjektů finančního trhu bylo prokázáno, že žalobkyně byla oprávněna poskytovat spotřebitelský úvěr jiný než na bydlení ke dni 11. 5. 2018.4. Listinou označenou „hodnocení klienta“ bylo prokázáno, že žalovaný uvedl příjem ze zaměstnání 5 726 Kč. U výdajů je uvedena částka na bydlení 1 200 Kč.5. Výpisem z nebankovního registru klientských informací (NRKI) bylo prokázáno, že CBS skóre žalovaného bylo 247: vyšší riziko.6. Výpisem záznamů z registru SOLUS bylo prokázáno, že ke dni 24. 2. 2020 nebylo u žalovaného evidováno prodlení se splátkami.7. Oznámením ČSSZ ze dne 17. 12. 2019 bylo prokázáno, že žalovaný pobíral invalidní důchod prvního stupně ve výši 5 726 Kč měsíčně.8. Oznámením o schválení úvěru bylo prokázáno, že žalobkyně akceptovala návrh žalovaného na uzavření smlouvy o úvěru č. , hodnota, .9. Návrhem na uzavření smlouvy o úvěru č. , Anonymizováno, /smlouvou o úvěru ze dne 26. 2. 2020 bylo prokázáno, že žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému částku 11 000 Kč. Žalovaný se zavázal celkem zaplatit částku 34 080 Kč ve 60 splátkách po 587 Kč, úroková sazba byla sjednána ve výši 58,38 % ročně.10. Dokladem o vyplacení úvěru bylo prokázáno, že žalovanému byla na jeho účet připsána částka 11 000 Kč dne 27. 2. 2020 z účtu žalobkyně.11. Kartou klienta k předmětné smlouvě bylo prokázáno, že žalovaný uhradil celkem částku 24 068 Kč.12. Výzvami k zaplacení ze dne 16. 10. 2023, 15. 11. 2023 a 19. 11. 2023 bylo prokázáno, že žalobkyně vyhotovila výzvy k zaplacení úvěru adresované žalovanému. Žalobkyně neprokázala, že výzvy byly odeslány žalovanému.13. Předžalobní výzvou ze dne 19. 4. 2024 adresovanou žalovanému bylo prokázáno, že byl vyzván k okamžité úhradě žalované částky. Výzva byla žalovanému odeslána dne 19. 4. 2024 (prokázáno podacím archem).14. Soud pro nadbytečnost neprovedl důkaz předsmluvním formulářem, prohlášení klienta, dodejkou ze dne 4. 3. 2020, informací o pojistném produktu, přihláškou do pojištění, Přílohou č. , hodnota, smlouvy o úvěru (pojištění schopnosti splácet) a pokynem z internetového bankovnictví, neboť zjištění rozhodná pro posouzení věci byla dostatečně učiněna z výše označených důkazů.15. Po provedeném dokazování učinil soud následující závěr o skutkovém stavu: dne 27. 2. 2020 žalobkyně poskytla žalovanému částku 11 000 Kč. Žalovaný žalobkyni vrátil částku 24 068 Kč.16. Podle ust. § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru („ZoSÚ“) spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Podle ust. § 86 odst. 1 a 2 věty první („ZoSÚ“) poskytovatel při uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů (odst. 2).17. Podle ust. § 87 odst. 1 (ZoSÚ), ve znění do 28. 5. 2022, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.18. Po právní stránce byla smlouva posouzena jako smlouva o úvěru (§ 2395 občanského zákoníku). Soud se zabýval tím, zda žalobkyně dostatečně zkoumala úvěruschopnost žalovaného a ze svých zjištění učinila přiléhavý závěr. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření těchto tvrzení (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. 1 As 30/2015-39).19. Žalobkyně nesplnila povinnosti posoudit s odbornou péčí schopnost žalovaného splácet úvěr, protože výdaje žalovaného na bydlení neověřila (navíc částka 1 200 Kč neodpovídá obvyklým nákladům na nájemní bydlení v době uzavření smlouvy) a další výdaje nebyly zjišťovány vůbec. Pouze údaje o příjmu nejsou dostatečné pro vyhodnocení úvěruschopnosti žalovaného. Nad rámec uvedeného závěru soud poukazuje na to, že žalobkyně nepostupovala obezřetně (i kdyby výdaje na bydlení byly 1 200 Kč), protože i tak existovaly pochybnosti o schopnosti žalovaného splácet úvěr (zjištěný příjem 5 726 Kč - tvrzené výdaje na bydlení 1 200 Kč = 4 526/30 dní = 151 Kč na den). Částka 151 Kč na den byla zjevně nedostačující pro zajištění obživy pro jednu osobu v roce 2020.20. Smlouva o úvěru je proto neplatná pro rozpor se zákonem (§ 87 odst. 1 ZoSÚ, § 588 občanského zákoníku). Soud k neplatnosti tohoto právního jednání přihlíží, aniž by se jí spotřebitel musel dovolat (viz rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. března 2020, OPR-Finance proti GK, C-679/18). Jedná se o neplatnost absolutní, neboť porušení povinnosti s odbornou péčí posoudit schopnost dlužníka splácet úvěr odporuje zákonu (§ 86 ZoSÚ).21. Plnil-li žalovaný na neplatnou smlouvu, je nutno jeho plnění podřadit pod jeho povinnost zakotvenou v ust. § 87 věty třetí ZoSÚ a při posouzení nároku žalobkyně plnění žalovaného zohlednit. Podle ust. § 6 odst. 1, 2 občanského zákoníku každý má povinnost jednat v právním styku poctivě a nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého nebo protiprávního činu. Nikdo nesmí těžit ani z protiprávního stavu, který vyvolal nebo nad kterým má kontrolu. Pokud by k zohlednění plnění poskytnutého spotřebitelem úvěrující mohlo dojít jen na základě námitky vypořádání vzájemného plnění ve smyslu ust. § 2993 občanského zákoníku, pak by žalobkyně nepřípustně těžila z neplatného jednání, kterého se dopustila při sjednávání úvěrové smlouvy, pokud neposoudila pečlivě úvěruschopnost žalovaného (viz rozsudek Krajského soudu v Ostravě, č. j. 15 Co 290/2020-42. Zaplatil-li žalovaný z neplatné smlouvy žalobkyni částku 24 068 Kč, je třeba toto plnění i bez námitky žalovaného započíst na jistinu, kterou je žalovaný povinen žalobkyni vrátit. Soud žalobu zamítl pro nedůvodnost, neboť žalovaný poskytnutou částku vrátil.22. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle ust. § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť procesně úspěšnému žalovanému podle obsahu spisu náklady řízení nevznikly.