19 C 119/2024-21 — Okresní soud v Ostravě

1. Žalobkyně se svou žalobou podanou u Okresního soudu v Ostravě dne 12. 10. 2023 domáhala po žalovaném zaplacení částky 14 755 Kč spolu s příslušenstvím, s odůvodněním, že mezi žalovaným a společností , právnická osoba, byla uzavřena dne 21. 12. 2022 Smlouva o úvěru č. , tel. číslo, , na jejímž základě byl poskytnut žalované straně úvěr v původní výši 12 200 Kč, který měl být splacen nejpozději do 20. 1. 2023, přičemž bylo mezi stranami ujednáno, že žalovaný zaplatí smluvní úrok ve výši 2 555 Kč. Původní věřitel úvěru žalovanému vyplatil dne 21. 12. 2022 převodem ze svého bankovního účtu na účet žalovaného č. , č. účtu, částku 12 200 Kč, kdy původní věřitel identifikoval platbu úvěru uvedením VS , var. symbol, . Úvěr byl žalovanému prokazatelně poskytnut, ale nebyl žalovaným vrácen. Následně došlo k postoupení této pohledávky za žalovaným, kdy společnost , právnická osoba, uzavřela dne 8. 12. 2022 smlouvu o postoupení pohledávek na žalobkyni včetně dodatků, když toto postoupení bylo žalovanému oznámeno. Dlužná částka nebyla žalovaným zaplacena ani právní předchůdkyni žalobkyně ani žalobkyni, přestože byl žalovaný vyzván předžalobní výzvou ze dne 19. 7. 2023 k zaplacení dlužné částky.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. K ústnímu jednání konanému dne 30. 4. 2024 se zástupce žalobkyně omluvil, žalovaný se bez předchozí omluvy nedostavil, soud tedy za užití ustanovení § 101 odst. 3 o. s. ř. jednal v nepřítomnosti účastníků, kdy vycházel z žalobních tvrzení a žalobkyní doložených listinných důkazů.4. Po provedeném dokazování učinil soud tato zjištění z těchto listinných důkazů:Z listiny označené jako Smlouva o úvěru č. , tel. číslo, uzavřené se stranou dlužníka – žalovaným a věřitelem – , právnická osoba, bylo zjištěno, že takto se zavázala právní předchůdkyně žalobkyně poskytnout žalovanému úvěr ve výši 12 200 Kč, když bylo stanoveno, že následně žalovaný za zapůjčení zaplatí celkem částku 14 755 Kč, ve které byl započten odpovídající úrok ve výši 2 555 Kč, a to k datu 20. 1. 2023.Z výpisu z čísla účtu , č. účtu, , majitele účtu , právnická osoba, bylo zjištěno, že na něj byla poukázána ke dni 21. 12. 2022 platba , jméno FO, v částce 0,01 CZK, a to z účtu č. , č. účtu, .Z výpisu běžného účtu , právnická osoba, bylo zjištěno, že dne 21. 12. 2022 byla poukázána platba ve výši 3 000 Kč, dne 26. 12. 2022 platba ve výši 1 000 Kč, dne 27. 12. 2022 platba ve výši 1 000 Kč, dne 29. 12. 2022 platba ve výši 1 000 Kč, dne 31. 12. 2022 platba ve výši 2 500 Kč, dne 6. 1. 2023 platba ve výši 700 Kč, dne 6. 1. 2023 platba ve výši 3 000 Kč, tj. celkem 12 200 Kč, a to vždy na účet číslo , č. účtu, .Ze sdělení , právnická osoba, . bylo zjištěno, že majitelem účtu č. , č. účtu, je od 5. 6. 2017 žalovaný, který je také jedinou osobou s dispozičním oprávněním k účtu.Ze Smlouvy o postoupení pohledávek včetně dodatků uzavřené dne 8. 12. 2022 mezi společností , právnická osoba, , co by postupitelem, a žalobkyní, co by postupníkem, bylo prokázáno, že tímto byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni.Z Oznámení o postoupení pohledávky ze dne 19. 7. 2023 bylo zjištěno, že žalovaný byl současně vyzván k zaplacení dlužné částky výzvou dle ustanovení § 142a o. s. ř. ve lhůtě do tří dnů, přičemž tato výzva spolu s oznámením o postoupení pohledávky byla řádně podána na poště ke dni 19. 7. 2023.5. Po takto provedeném dokazování soud dospěl k tomuto závěru o skutkovém stavu:Soud předně konstatuje, že nevzal za prokázáno, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně, jakožto věřitelem, a žalovaným, jakožto dlužníkem, byla uzavřena smlouva o obsahu tvrzeném žalobkyní. Žalobkyně sice předložila k důkazu nepodepsanou listinu, tj. návrh smlouvy, nicméně z této listiny se nepodává, resp. nebylo v řízení prokázáno, že by text odpovídal projevu vůle žalovaného. Nebylo prokázáno, že by smlouva byla skutečně mezi těmito účastníky uzavřena prostřednictvím elektronických prostředků komunikace na dálku, žalobkyně nedoložila žádné důkazy k prokázání svého tvrzení ohledně způsobu, jakým byla smlouva podepsána a takto uzavřena. V řízení navíc nebylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně řádně zkoumala úvěruschopnost žalovaného, jakožto spotřebitele, a to dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, což vedlo soud k závěru, že daná smlouva by byla neplatná i za předpokladu, že by se její uzavření v řízení prokázalo. Naproti tomu soud považuje provedené důkazy za dostatečné k prokázání tvrzení, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému částku 12 200 Kč postupnými převody na účet, jak bylo zjištěno a že byl žalovaný formou předžalobní výzvy ve smyslu § 142a o. s. ř. vyzván k zaplacení žalované částky, když tato výzva byla řádně podána na poště dne 19. 7. 2023, s tím, že žalovaný je povinen tuto částku zaplatit do 3 dnů od doručení výzvy. K tomuto sdělení bylo také podáno oznámení o postoupení pohledávky za žalovaným z původního věřitele na žalobkyni, když takto přešla pohledávka za žalovaným na žalobkyni.6. Po právním zhodnocení tak soud dospěl k závěru, že nárok žalobkyně je důvodný toliko částečně, a to co do částky 12 200 Kč s odpovídajícím příslušenstvím, když je zřejmé, že žalobkyni přísluší toliko nárok na vydání bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 a následujících zákona č. 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále jen o. z.) a nárok na příslušenství z této částky, který plyne z ustanovení § 1970 o. z., když výše úroků z prodlení je odůvodněna ustanovením § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému bez prokázaného právního důvodu částku 12 200 Kč, žalovaný se přijetím této částky bezdůvodně obohatil a je povinen toto obohacení vrátit, když ve smyslu § 1895 o. z. Smlouvou o postoupení pohledávek tato pohledávka za žalovaným přešla na žalobkyni.7. Soud proto žalobě vyhověl co do částky 12 200 Kč, a to včetně příslušenství z této částky. Ve zbytku byl z důvodů výše uvedených shledán nárok neopodstatněným, když nebylo prokázáno, že smlouva o úvěru byla platně uzavřena a že žalobkyni přináleží další nároky vyplývající ze smluvního ujednání; na základě výše uvedeného byl žalobní nárok ve zbylé části zamítnut tak, jak je uvedeno v odstavci II. tohoto rozhodnutí.8. Vzhledem k tomu, že žalobkyně byla v řízení úspěšná v rozsahu 82,70 % a neúspěšná v rozsahu 17,30 % (když soud při stanovení míry úspěchu zohledňoval nejen úspěch co do jistiny, ale také co do kapitalizovaného příslušenství z dlužné částky ke dni vydání rozhodnutí), za užití ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř., kdy byl od úspěchu odečten neúspěch žalobkyně, má nárok na přiznání nákladů řízení v rozsahu 65,40 % vzniklých nákladů řízení. V případě plné náhrady nákladů řízení by žalobkyni příslušel nárok na náklady řízení ve výši 3 452 Kč sestávající z nákladů na zaplacený soudní poplatek ve výši 800 Kč, z odměny advokáta za 3 úkony právní služby á 300 Kč dle § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (AT), z náhrady hotových výdajů, tj. 3x režijní paušál á 100 Kč dle § 14b odst. 5 AT, a z nároku na 21% DPH ve výši 252 Kč dle § 137 odst. 3 o. s. ř. Jestliže tedy celkové náklady představují částku 2 252 Kč, pak přiznaných 65,40 % z těchto nákladů představuje částku 1 473 Kč (po zaokrouhlení), kterou soud přiznal žalobkyni, jak je uvedeno ve III. výroku tohoto rozhodnutí. Povinnost žalovaného zaplatit žalobkyni náklady řízení k rukám právního zástupce žalobkyně plyne z ust. § 149 odst. 1 o. s. ř.9. Dlužnou částku včetně příslušenství byl žalovaný zavázán zaplatit žalobkyni ve lhůtě podle § 160 odst. 1 o. s. ř. Náhradu nákladů řízení je žalovaný povinen zaplatit k rukám zástupce žalobkyně dle § 149 o. s. ř.