19 C 417/2024-26 — Okresní soud v Ostravě

1. Žalobkyně se svou žalobou doručenou Okresnímu soudu v Ostravě dne 4. 10. 2023 domáhala po žalovaném zaplacení částky ve výši 30 414 Kč spolu s příslušenstvím, když svou žalobu odůvodnila tím, že:„Na základě uzavřené smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 13. 10. 2021 mezi postupitelem, , právnická osoba, ., IČ , IČO, , sídlem , adresa, , a postupníkem, , právnická osoba, ., sídlem , adresa, , IČ , IČO, , došlo k postoupení dlužné pohledávky v celkové výši 30 414 Kč. Žalovaný dne 14.3.2012, 7.4.2012, 12.5.2012, 16.5.2012, 8.6.2012, 21.9.2012, 31.1.2013, 6.5.2013, 7.5.2013, 3.6.2013, 11.3.2015, 12.12.2015, 10.2.2016, 21. 2. 2016, 3.3.2016, 24.4.2016, 1.6.2016, 15.7.2016, 17.7.2016, 1.11.2016, 11.5.2017, 1.6.2017, a dne 3.11.2017 cestoval vozidlem městské hromadné dopravy provozované právním předchůdcem žalobkyně, a uzavřel tak s právním předchůdcem žalobkyně smlouvu o přepravě osob v souladu s ust. § 2550 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. Žalovaný porušil svou povinnost uhradit za provedení přepravy jízdné ve výši 6 x 15 Kč, 4 x 16 Kč, 13 x 20 Kč za tyto přepravy stanovené na základě tarifu jízdného platného a účinného v den provedení přepravy. Ve Smluvních přepravních podmínkách právního předchůdce byla stanovena, v souladu s § 2578 OZ, pro případ porušení povinnosti uhradit jízdné, povinnost k zaplacení přirážky k jízdnému ve výši 9 x 1 000 Kč, 14 x 1 500 Kč (§ 2048 a násl. OZ). Žalovaný byl vyzván k úhradě jízdného i přirážky k jízdnému při provedené přepravní kontrole, o níž byla sepsána Dohoda s cestujícím, čímž žalovaný uznal předmětnou pohledávku co do důvodu a výše, nicméně do dne podání žaloby ničeho neuhradil. Jízdné i přirážka k jízdnému se staly splatné po uplynutí 15 kalendářních dnů ode dne provedení přepravní kontroly v souladu s poučením pro cestující nacházející se na předmětné Dohodě s cestujícím. Žalovaný se tak dostal do prodlení s plněním peněžitého dluhu, a žalobkyni tak mimo jiné náleží i úrok z prodlení podle § 1970 OZ, a to ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Žalobkyně zaslala žalovanému dne 19. 2. 2023 předžalobní výzvu.“2. Žalobkyně tedy navrhla, nechť soud ve věci rozhodne rozsudkem a zaváže žalovanou stranu k úhradě dlužné částky ve výši 30 414 Kč s příslušenstvím a taktéž k náhradě nákladů řízení.3. Soud v souladu s platnou právní úpravou vyzval žalovanou stranu usnesením ze dne 25. 5. 2024, které bylo žalované straně doručeno do vlastních rukou dne 19. 5. 2024, aby se ve lhůtě soudem stanovené vyjádřila k žalobě.4. Žalovaná strana podáním ze dne 26. 6. 2024 uznala dluh co do důvodu i výše. Konkrétně žalovaný uvedl, že svůj dluh uznává v plném rozsahu, uznává, že cestoval vozidlem městské hromadné dopravy ve všech uvedených případech, a to bez platného jízdního dokladu.5. Podle ustanovení § 153a) odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, uzná-li žalovaný v průběhu soudního řízení nárok nebo základ nároku, který je proti němu žalobou uplatňován, rozhodne soud rozsudkem podle tohoto uznání.6. Uzná-li žalovaný nárok proti němu žalobou uplatněný jen zčásti, rozhodne soud rozsudkem podle tohoto uznání, jen navrhne-li to žalobce.7. Dle ustanovení § 153a) odst. 2 o. s. ř. rozsudek pro uznání nelze vydat ve věcech, v nichž nelze uzavřít a schválit smír (§ 99 odst. 1, 2 o. s. ř.).8. Podle ustanovení § 153a) odst. 3 o. s. ř. rozsudkem pro uznání rozhodne soud také tehdy, má-li se zato, že žalovaný nárok, který je proti němu žalobou uplatňován uznal (§ 114b) odst. 5 a ustanovení § 114c) odst. 6 o. s. ř.).9. Podle ustanovení § 153a) odst. 4 o. s. ř. jen pro vydání rozsudku pro uznání není třeba nařízení jednání.10. Podle ustanovení § 157 odst. 3 o. s. ř. v odůvodnění rozsudku pro uznání nebo rozsudku pro zmeškání uvede soud pouze předmět řízení a stručně vyloží důvody, pro které rozhodl rozsudkem pro uznání nebo rozsudkem pro zmeškání.11. Soud má za to, že v předmětné právní věci žalovaná strana v průběhu soudního řízení žalobou uplatněný nárok uznala co do důvodu a výše, a soud proto podle tohoto uznání žalobě vyhověl.12. S ohledem na uznání závazku ze strany žalované soud ve věci rozhodl rozsudkem pro uznání v souladu s § 153a) odst. 1 o. s. ř., aniž ve věci prováděl další dokazování. Vydání rozsudku pro uznání přitom nebránila povaha věci ani rozpor s právními předpisy.13. V řízení tedy byly splněny podmínky pro vydání rozsudku pro uznání, neboť žalovaná strana v průběhu soudního řízení nárok žalobkyně uznala co do důvodu a výše a nejedná se o věc, v níž nelze uzavřít a schválit smír, neboť uplatněný nárok je v souladu s právními předpisy.14. V souladu s rozhodnutím Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. 3. 2013, sp. zn. 33 Cdo 3498/2012 neobsahuje tento rozsudek pro uznání podřazení tvrzených skutkových okolností pod příslušnou právní normu, neboť soud není v rámci tohoto procesního institutu povolán posuzovat důvodnost či oprávněnost žalobního návrhu.15. Soud proto uložil žalované straně povinnost zaplatit žalobkyni dlužnou jistinu, spolu s příslušenstvím, jakož i náhradu nákladů řízení.16. Žalobkyně byla v řízení plně procesně úspěšná a podle § 142 odst. 1 o. s. ř. má právo na náhradu účelně vynaložených nákladů. Soud žalobkyni přiznal náhradu za zaplacený soudní poplatek ve výši 1 217 Kč, odměnu advokáta podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen „vyhláška“) za 3 úkony právní služby, přičemž 3 úkony (převzetí věci, předžalobní upomínka, podání žaloby) v sazbě 500 Kč á 1 úkon právní služby, což činí celkem 1 500 Kč, náhradu hotových výdajů za uvedené 3 úkony právní služby podle § 13 odst. 3 vyhlášky ve výši 300 Kč (3 x 100 Kč). Celkovou výši nákladů řízení 3 017 Kč soud uložil žalované straně zaplatit žalobkyni k rukám jejího zástupce (§ 149/1 o. s. ř.), ve lhůtě stanovené v tomto rozsudku.17. Soud má za to, že v předmětné věci byly splněny podmínky pro aplikaci ustanovení § 14b vyhlášky, protože z úřední činnosti je soudu známo, že u něj byly projednávány další shodné návrhy, které žalobkyně podala po 1. 7. 2014, tedy za účinnosti ustanovení § 14b vyhlášky.18. V souladu s nálezem Ústavního soudu Pl. ÚS 25/12 ze dne 17. 4. 2013 byla stanovena přiměřená odměna advokáta podle výše uvedené vyhlášky, neboť soud má zato, že tato částka odpovídá účelně vynaloženým nákladům, které žalobkyně musela vynaložit, aby úspěšně hájila své právo u soudu.19. Soud v této souvislosti taktéž odkazuje na závěry přijaté v nálezu Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 3923/11, podle kterého by výše přiznané odměny advokáta neměla převyšovat vymáhanou pohledávku.20. Lhůtu k plnění soud stanovil v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř., když pro stanovení lhůty odlišné soud neshledal žádného důvodu.