27 C 502/2023-27 — Okresní soud v Ostravě

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne , datum, domáhala po žalovaném zaplacení , částka, s příslušenstvím vymezeným ve výroku I. a III. tohoto rozsudku za jízdy žalovaného dne , datum, linkou č. , hodnota, , dne , datum, linkou č. , hodnota, , dne , datum, linkou č. , hodnota, , dne , datum, linkou č. , hodnota, , dne , datum, linkou č. , hodnota, , dne , datum, linkou č. , hodnota, , dne , datum, linkou č. , hodnota, , dne , datum, linkou č. , hodnota, , dne , datum, linkou č. , hodnota, , dne , datum, linkou č. , hodnota, a dne , datum, linkou č. , hodnota, provozovanými právní předchůdkyní žalobkyně, , právnická osoba, ., bez platného jízdního dokladu, když žalovaný neuhradil jízdné v celkové výši , částka, (2 x , částka, a 9 x , částka, ) a přirážku k jízdnému za jízdu bez platného jízdního dokladu ve výši 2 x , částka, a 9 x , částka, . Žalobkyně zaslala žalovanému předžalobní výzvu, ve které ho vyzvala k neprodlenému uhrazení pohledávky, avšak žalovaný ničeho neuhradil.2. Žalovaný s žalobou nesouhlasil z důvodu promlčení všech nároků žalobkyně a navrhoval zamítnutí žaloby. Žalovaný doplnil, že jeho vůle nesměřovala k uznání dluhu a jednání předchůdkyně žalobkyně lze považovat za neetické a v rozporu s dobrými mravy, když navíc došlo k získání podpisu lstí. K uznání příslušenství, tedy úroků z prodlení, pak ani dojít nemohlo.3. Podáním doručeným soudu dne , datum, žalobkyně vzala svou žalobu zpět v rozsahu pohledávky č. , hodnota, ze dne , datum, a pohledávky č. , hodnota, ze dne , datum, . Soud v rozsahu tohoto zpětvzetí řízení výrokem I. v souladu s § 96 odst. 2, 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v účinném znění (dále jen o. s. ř.), zastavil. Souhlasu žalovaného se zpětvzetím nebylo třeba, neboť zpětvzetí bylo učiněno ještě před zahájením jednání., právnická osoba, nařízenému jednání se nedostavil žádný z účastníků, přičemž oba účastníci řízení se omluvili a požádali o projednání věci v jejich nepřítomnosti, soud proto v souladu s ust. § 101 odst. 3 o. s. ř. jednal v nepřítomnosti obou účastníků a z listinných důkazů, které byly provedeny u jednání, vzal soud za prokázané následující skutečnosti:5. Z listiny označené jako Smluvní přepravní podmínky, že v případě jízdy bez platného dokladu je cestující povinen zaplatit přirážku k jízdnému.6. Z 11 listin označených jako Dohoda s cestujícím, že žalovaný uskutečnil jízdy bez platného dokladu v linkách a dnech, jak jsou tyto vymezeny v prvním odstavci tohoto rozsudku, přičemž v listinách je vždy uvedeno, že žalovaný se zavazuje zaplatit jízdné a přirážku nejpozději do 15 dnů ode dne zjištění jízdy bez platného jízdního dokladu. Listiny jsou podepsány žalovaným a předchůdkyní žalobkyně.7. Ze Smlouvy o postoupení pohledávek, že právní předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávky za žalovaným na žalobkyni.8. Z listin označených jako Oznámení o postoupení pohledávek a Výzva k zaplacení dlužných částek včetně Podacího archu, že žalovanému bylo jednak oznámeno postoupení pohledávek výše specifikovaných a jednak byl vyzván k jejich zaplacení.9. Na základě takto provedeného dokazování dospěl soud k následujícímu podstatnému závěru o skutkovém stavu:10. Žalovaný cestoval prostředky městské hromadné dopravy provozovanými právním předchůdcem žalobkyně, , právnická osoba, ., ve dnech vymezených v prvním odstavci tohoto rozsudku, vždy bez platného jízdního dokladu. Žalovaný ve dnech, kdy cestoval bez platného jízdního dokladu, uznal své dluhy vůči žalobkyni ve výši , částka, (2 x , částka, a 9 x , částka, ) za jízdné, a dále i za přirážku k jízdnému vyplývající z jejích jízd bez platného jízdního dokladu ve výši 2 x , částka, a 9 x , částka, . Žalovaný se zavázal tyto pohledávky zaplatit do 15 dnů ode dne zjištění jízdy bez platného jízdního dokladu. Smlouvou o postoupení pohledávek byly pohledávky za žalovaným postoupeny na žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky, ten však ničeho neuhradil. Všechny nároky vyplývající z uvedených jízd žalobkyně uplatnila u soudu dne , datum, .11. Pro právní posouzení byla rozhodující především následující ustanovení právních předpisů:12. Podle ust. § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník („o. z.“) není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. To nebrání ujednání stran, že se tato jejich práva a povinnosti budou řídit tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti.13. Podle ust. § 100 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník („obč. zák.“) se právo promlčí, jestliže nebylo vykonáno v době v tomto zákoně stanovené (§ 101 až 110). K promlčení soud přihlédne jen k námitce dlužníka. Dovolá-li se dlužník promlčení, nelze promlčené právo věřiteli přiznat.14. Podle ust. § 101 obč. zák., pokud není v dalších ustanoveních uvedeno jinak, je promlčecí doba tříletá a běží ode dne, kdy právo mohlo být vykonáno poprvé.15. Podle ust. § 110 odst. 1 věta druhá obč. zák., bylo-li právo dlužníkem písemně uznáno co do důvodu i výše, promlčuje se za deset let ode dne, kdy k uznání došlo; byla-li však v uznání uvedena lhůta k plnění, běží promlčecí doba od uplynutí této lhůty.16. Dle ust. § 558 obč. zák., uzná-li někdo písemně, že zaplatí svůj dluh určený co do důvodu i výše, má se za to, že dluh v době uznání trval. U promlčeného dluhu má takové uznání tento právní následek jen věděl-li ten, kdo dluh uznal, o jeho promlčení.17. Podle ust. § 760 obč. zák., smlouvou o přepravě osob vzniká cestujícímu, který za stanovené jízdné použije dopravní prostředek, právo, aby ho dopravce přepravil do místa určení řádně a včas.18. Podle ust. § 609 o. z., nebylo-li právo vykonáno v promlčecí lhůtě, promlčí se a dlužník není povinen plnit. Plnil-li však dlužník po uplynutí promlčecí lhůty, nemůže požadovat vrácení toho, co plnil.19. Podle ust. § 610 odst. 1 o. z., k promlčení soud přihlédne, jen namítne-li dlužník, že je právo promlčeno. Vzdá-li se někdo předem práva uplatnit námitku promlčení, nepřihlíží se k tomu.20. Podle ust. § 619 o. z., jedná-li se o právo vymahatelné u orgánu veřejné moci, počne promlčecí lhůta běžet ode dne, kdy právo mohlo být uplatněno poprvé. Právo může být uplatněno poprvé, pokud se oprávněná osoba dozvěděla o okolnostech rozhodných pro počátek běhu promlčecí lhůty, anebo kdy se o nich dozvědět měla a mohla.21. Podle ust. § 629 odst. 1 o. z., promlčecí lhůta trvá tři roky.22. Podle ust. § 639 o. z., uznal-li dlužník svůj dluh, promlčí se právo za deset let ode dne, kdy k uznání dluhu došlo. Určí-li však dlužník v uznání i dobu, do které splní, promlčí se právo za deset let od posledního dne určené doby.23. Podle ust. § 2053 o. z., uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá.24. Podle ust. § 2550 o. z., smlouvou o přepravě osoby se dopravce zavazuje přepravit cestujícího do místa určení a cestující se zavazuje zaplatit jízdné.25. Po shora zjištěném skutkovém stavu dospěl soud na základě citovaných právních předpisů k následujícímu právnímu posouzení věci:26. Soud se především musel vypořádat s námitkou promlčení, kterou vznesl žalovaný. Přitom je třeba uvést, že žalovaný svým podpisem všech dohod s cestujícím uznal pohledávky žalobkyně co do důvodu a výše ve smyslu ust. § 110 odst. 1 věta druhá obč. zák. ve spojení s ust. 558 obč. zák. před , datum, a ve smyslu ust. § 639 o. z. ve spojení s ust. § 2053 o. z. po uvedeném datu. To má za následek skutečnost, že promlčecí lhůta byla prodloužena na 10 let. Námitkou žalovaného v případě prvních dvou pohledávek se soud nezabýval, neboť v tomto rozsahu došlo k částečnému zpětvzetí žaloby a ve zbytku lze zkonstatovat, že takové pohledávky promlčeny nejsou, neboť nejstarší z nich by se promlčela až uplynutím dne , datum, (žaloba přitom byla podána již , datum, ). Námitce žalovaného, že jednání žalované v podobě dohod o uznání dluhu s cestujícími je třeba považovat za neetické a nemorální nelze přisuzovat relevanci, neboť se jedná o zcela běžnou praxi, na které soud neshledává nic závadného. Že by snad byl na žalovaného vyvíjen nějaký nátlak, nebylo v řízení prokázáno – soud přitom byl připraven žalovaného poučit dle ust. § 118a odst. 3 o. s. ř., avšak žalovaný se nedostavil k jednání před soudem, čímž se připravil o možnost být ze strany soudu poučen, neboť soud činí skutková zjištění až zásadně na základě provedeného dokazování, které se vždy provádí pouze u jednání, jak vyplývá z ust. § 122 odst. 1 o. s. ř.27. Soud nicméně dává za pravdu žalovanému v tom směru, že došlo k promlčení úrokového příslušenství pohledávek žalobkyně. Z jednotlivých dohod s cestujícím totiž nevyplývá, že by žalovaný uznával i příslušenství jednotlivých pohledávek, naopak je zde výslovně uvedeno, že dochází k uzn