28 C 226/2024-20 — Okresní soud v Ostravě

1. Žalobce se svým návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu došlým soudu dne 11. 12. 2023 domáhal po žalovaném zaplacení částky 11 452 Kč s příslušenstvím představující částku, jež byla dne 18. 10. 2022 žalobcem poskytnuta žalovanému na základě Smlouvy o úvěru č. , hodnota, , která byla uzavřena prostřednictvím webové stránky www.rerum.cz. Částka byla splatná dne 3. 8. 2023. Úvěr byl poskytnut bezhotovostním převodem na účet č. , č. účtu, . Žalobce ověřoval úvěruschopnost žalovaného výplatními lístky a lustroval jej v dostupných databázích. Protože žalovaný úvěr nehradil řádně, a to ani přes upomínku, byl úvěr zesplatněn ke dni 20. 2. 2023 a žalobce požadoval uhrazení jistiny 7 000 Kč, smluvní úrok ve výši 2 800 Kč a smluvní pokutu ve výši 1 652 Kč, dle ujednání ve smlouvě, za dobu od 21. 2. 2023 do 15. 10. 2023. Přes upomínky i předžalobní upomínku ze dne 15. 10. 2023, žalovaný na dlužnou částku neuhradil ničeho. Žalobce požadoval uhrazení žalované částky z titulu poskytnutého úvěru, příp. z titulu bezdůvodného obohacení shledá-li soud, že žalobce nemá nárok z titulu smlouvy o úvěru. Protože se žalovaný dostal do prodlení, požadoval žalobce také úroky z prodlení.2. Okresní soud vydal ve věci platební rozkaz, který byl usnesením ze dne 14. 2. 2024 zrušen, neboť se jej žalovanému nepodařilo doručit do vlastních rukou.3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.4. K jednání nařízenému na den 27. 8. 2024 se žádný z účastníků nedostavil, ačkoli oba byli řádně a včas předvoláni, přičemž žalobce svou neúčast omluvil. Soud proto jednal v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), v nepřítomnosti účastníků.5. Na základě provedeného dokazování dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu: Žalobce, společnost poskytl žalovanému dne 18. 10. 2022 bezhotovostním převodem na účet č. , č. účtu, , jehož je majitelem, částku 7 000 Kč. Výplatními lístky žalovaného byl ověřen jeho měsíční příjem cca ve výši 20 000 Kč. Žalobce vyzval žalovaného k úhradě dlužné částky, kterou ani přes předžalobní výzvu ze dne 15. 10. 2023, dosud nevrátil.6. Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že žaloba žalobce je důvodná pouze částečně. Soud konstatuje, že nevzal v řízení za prokázané, že mezi žalobce, jakožto věřitelem, a žalovaným, jakožto dlužníkem, byla uzavřena smlouva o obsahu tvrzeném žalobcem. Žalobce sice předložil k důkazu nepodepsanou listinu, tj. návrh smlouvy, nicméně z této listiny se nepodává, resp. nebylo v řízení prokázáno, že by text odpovídal projevu vůle žalovaného. Nebylo prokázáno, že by smlouva byla skutečně mezi těmito účastníky uzavřena prostřednictvím elektronických prostředků komunikace na dálku, žalobce nedoložil žádné důkazy k prokázání svého tvrzení ohledně způsobu, jakým byla smlouva podepsána a takto uzavřena. V řízení navíc nebylo prokázáno, že předchůdce žalobce řádně zkoumal úvěruschopnost žalovaného (ověřoval pouze příjmy, nijak nezkoumal skutečné výdaje žalovaného), jakožto spotřebitele, a to dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, což vedlo soud k závěru, že daná smlouva by byla neplatná i za předpokladu, že by se její uzavření v řízení prokázalo. Naproti tomu soud považuje provedenými důkazy za dostatečné k prokázání tvrzení, že žalobce poskytl žalovanému částku 7 000 Kč formou převodu na účet žalovaného dne 18. 10. 2022 a vyzval žalovaného k plnění předžalobní výzvou k zaplacení ze dne 15. 10. 2023, přičemž lhůta k zaplacení byla stanovena v trvání 3 dnů. Soud takto vyhodnotil, že žalobce poskytl žalovanému bez prokázaného právního důvodu částku 7 000 Kč, žalovaný se přijetím této částky bezdůvodně obohatil a je povinen toto obohacení vrátit dle ust. § 2991 o.z.. Soud proto žalobě vyhověl co do částky 7 000 Kč, kdy vzhledem k tomu, že se žalovaný dostal do prodlení s plněním peněžitého závazku, přiznal žalobci také nárok na příslušenství ve smyslu § 1968, 1970 zákona č. 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále jen o. z.) a zavázal žalovanou zaplatit žalobci toto příslušenství od 22. 10. 2023, když žalobce prokázal doloženou výzvou k plnění s podacím lístkem, že tato výzva ze dne 15. 10. 2023 byla podána téhož dne na poště, tudíž ve smyslu § 573 o. z. se považuje za doručenou 3. pracovním dnem po odeslání, tj. ke dni 18.10.2023. Jestliže byla v dané výzvě stanovena lhůta k plnění v trvání 3 dnů, pak se žalovaný dostal do prodlení dne 22. 10. 2023, tudíž právě od tohoto data soud zavázal žalovaného zaplatit příslušenství dlužné částky. Je tedy zřejmé, že žalobci přísluší toliko nárok na vydání bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 a následujících o. z. a nárok a příslušenství ve smyslu § 1970 o. z., když výše úroků z prodlení je odůvodněna ustanovením § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.7. Ve zbytku byl shledán nárok neopodstatněným, když nebylo prokázáno, že smlouva o úvěru byla platně uzavřena, a proto byla žaloba částečně zamítnuta co do částky 1 652 Kč a částky 2 800 Kč s 15% úrokem z prodlení ročně od 21. 2. 2023 do zaplacení a 15% úroku z prodlení ročně z částky 7 000 Kč od 21. 2. 2023 do 21. 10. 2023 (výrok II).8. Vzhledem k tomu, že žalobce byl v řízení úspěšný v rozsahu 61 % a neúspěšný v rozsahu 39 %, za užití ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř., kdy byl od úspěchu odečten neúspěch žalobce, má nárok na přiznání nákladů řízení v rozsahu 22 % vzniklých nákladů řízení. V případě plné náhrady nákladů řízení by žalobci příslušel nárok na náklady řízení ve výši 2 252 Kč sestávající z nákladů na zaplacený soudní poplatek ve výši 800 Kč, z odměny advokáta za 3 úkony právní služby á 300 Kč dle § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (dále jen AT), z náhrady hotových výdajů, tj. 3x režijní paušál á 100 Kč dle § 14b odst. 5 AT a z nároku na 21% DPH ve výši 252 Kč dle § 137 odst. 3 o. s. ř. Jestliže tedy celkové náklady představují částku 2 252 Kč, pak přiznaných 22 % z těchto nákladů představuje částku 495 Kč, kterou soud přiznal žalobci, jak je uvedeno v odstavci III. výroku tohoto rozhodnutí. Pokud žalobce požadoval odměnu advokáta ve smyslu § 7 AT, soud se s tímto neztotožňuje, neboť v daném případě se jedná o typický příklad žalobního nároku opakovaně uplatňovaného na ustáleném vzoru tímž žalobcem ve skutkově a právně obdobných věcech, což je soudu známo z úřední činnosti, když předmětem řízení je peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje částku 50 000 Kč a v němž byla přiznána žalobci náhrada nákladů řízení, tedy popsaná situace zcela koresponduje s § 14b AT. Náklady řízení tedy činí celkem částku 495 Kč, kterou je žalovaná dle § 149 odst. 1 o. s. ř. povinna zaplatit k rukám zástupce žalobce.9. Dlužnou částku včetně příslušenství a nákladů řízení byl žalovaná zavázána zaplatit žalobci ve lhůtě dle § 160 odst. 1 o. s. ř.