28 C 322/2024-21 — Okresní soud v Ostravě

1. Žalobce se svým návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu došlým soudu dne 7. 12. 2023 domáhal po žalované zaplacení částky 30 000 Kč s příslušenstvím představující částku, jež byla dne 16. 6. 2020 právním předchůdcem žalobce, společností , právnická osoba, (původně , Anonymizováno, ) poskytnuta žalované na základě smlouvy o úvěru uzavřené prostřednictvím webové stránky , Anonymizováno, . Částka byla splatná dne 16. 6. 2023. Úvěr byl poskytnut bezhotovostním převodem na účet č., č. účtu, . Právní předchůdce žalobce ověřoval úvěruschopnost žalované lustrací z veřejně dostupných databází. Přes předžalobní upomínku ze dne 8. 2. 2023, žalovaná na dlužnou částku neuhradila ničeho. Žalobce požadoval uhrazení žalované částky z titulu poskytnutého úvěru, příp. z titulu bezdůvodného obohacení shledá-li soud, že žalobce nemá nárok z titulu smlouvy o úvěru. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 27. 1. 2023 byla pohledávka postoupena na žalobce, což bylo žalované oznámeno. Protože se žalovaná dostala do prodlení, požadoval žalobce také úroky z prodlení.2. Okresní soud vydal ve věci platební rozkaz, který byl usnesením ze dne 11. 3. 2024 zrušen, neboť se jej žalované nepodařilo doručit do vlastních rukou.3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.4. K jednání nařízenému na den 17.9. 2024 se žádný z účastníků nedostavil, ačkoli oba byli řádně a včas předvoláni, přičemž žalobce svou neúčast omluvil. Soud proto jednal v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), v nepřítomnosti účastníků.5. Na základě provedeného dokazování dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu: Právní předchůdce žalobce, společnost , právnická osoba, poskytl žalované dne 16. 6. 2020 bezhotovostním převodem na účet č., , č. účtu, jehož je majitelem, částku 30 000 Kč. Předmětná pohledávka pak byla postoupena na žalobce Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 27.1.2023, což bylo žalované oznámeno dopisem ze dne 8. 2. 2023. Žalobce vyzval žalovanou k úhradě dlužné částky, kterou ani přes předžalobní výzvu ze dne 8. 2. 2023, dosud nevrátila.6. Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že žaloba žalobce je důvodná. Soud konstatuje, že nevzal v řízení za prokázané, že mezi předchůdcem žalobce, jakožto věřitelem, a žalovanou, jakožto dlužníkem, byla uzavřena smlouva o obsahu tvrzeném žalobcem. Žalobce sice předložil k důkazu nepodepsanou listinu, tj. návrh smlouvy, nicméně z této listiny se nepodává, resp. nebylo v řízení prokázáno, že by text odpovídal projevu vůle žalované. Nebylo prokázáno, že by smlouva byla skutečně mezi těmito účastníky uzavřena prostřednictvím elektronických prostředků komunikace na dálku, žalobce nedoložil žádné důkazy k prokázání svého tvrzení ohledně způsobu, jakým byla smlouva podepsána a takto uzavřena. V řízení navíc nebylo prokázáno, že předchůdce žalobce řádně zkoumal úvěruschopnost žalované, jakožto spotřebitele, a to dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, což vedlo soud k závěru, že daná smlouva by byla neplatná i za předpokladu, že by se její uzavření v řízení prokázalo. Naproti tomu soud považuje provedené důkazy za dostatečné k prokázání tvrzení, že předchůdce žalobce poskytl žalované částku 30 000 Kč formou převodu na účet žalované dne 16. 6. 2020 a vyzval žalovanou k plnění předžalobní výzvou k zaplacení ze dne 8. 2. 2023 obsahující také sdělení, že pohledávka za žalovanou byla z původního věřitele na základě smlouvy o postoupení pohledávek převedena na žalobce, přičemž lhůta k zaplacení byla stanovena v trvání 3 dnů. Soud takto vyhodnotil, že předchůdce žalobce poskytl žalované bez prokázaného právního důvodu částku 30 000 Kč, žalovaná se přijetím této částky bezdůvodně obohatila a je povinna toto obohacení vrátit dle ust. § 2991 o.z.. Soud proto žalobě vyhověl co do částky 30 000 Kč, kdy vzhledem k tomu, že se žalovaná dostala do prodlení s plněním peněžitého závazku, přiznal žalobci také nárok na příslušenství ve smyslu § 1968, 1970 zákona č. 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále jen o. z.) a zavázal žalovanou zaplatit žalobci toto příslušenství od 17. 6. 2023, když žalobce prokázal doloženou výzvou k plnění s podacím lístkem, že tato výzva ze dne 8. 2. 2023 byla podána téhož dne na poště, tudíž ve smyslu § 573 o. z. se považuje za doručenou 3. pracovním dnem po odeslání, tj. ke dni 11. 2. 2023. Jestliže byla v dané výzvě stanovena lhůta k plnění v trvání 3 dnů, pak se žalovaná dostala do prodlení dne 12. 2. 2023 a pokud žalobce požadoval úroky z prodlení až od 17. 6. 2023, pak soud žalobě vyhověl v celém rozsahu. Je tedy zřejmé, že žalobci přísluší toliko nárok na vydání bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 a následujících o. z. a nárok a příslušenství ve smyslu § 1970 o. z., když výše úroků z prodlení je odůvodněna ustanovením § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.7. Vzhledem k tomu, že žalobce byl v řízení plně úspěšný, byly dle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. přiznány náklady řízení ve výši 4 104 Kč sestávající z nákladů na zaplacený soudní poplatek ve výši 1 200 Kč, z odměny advokáta za 3 úkony právní služby á 500 Kč dle § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (dále jen AT), z náhrady hotových výdajů, tj. 3x režijní paušál á 300 Kč dle § 14b odst. 5 AT a z nároku na 21 % DPH ve výši 504 Kč dle § 137 odst. 3 o. s. ř. Pokud žalobce požadoval odměnu advokáta ve smyslu § 7 AT, soud se s tímto neztotožňuje, neboť v daném případě se jedná o typický příklad žalobního nároku opakovaně uplatňovaného na ustáleném vzoru tímž žalobcem ve skutkově a právně obdobných věcech, což je soudu známo z úřední činnosti, když předmětem řízení je peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje částku 50 000 Kč a v němž byla přiznána žalobci náhrada nákladů řízení, tedy popsaná situace zcela koresponduje s § 14b AT. Náklady řízení je žalovaná dle § 149 odst. 1 o. s. ř. povinna zaplatit k rukám zástupce žalobce.8. Dlužnou částku včetně příslušenství a nákladů řízení byl žalovaná zavázána zaplatit žalobci ve lhůtě dle § 160 odst. 1 o. s. ř.