38 C 256/2024-14 — Okresní soud v Ostravě

1. Žalobkyně se žalobou doručenou Okresnímu soudu v , adresa, dne 16. 4. 2024 domáhala po žalovaném zaplacení částky 31 025,79 Kč spolu s příslušenstvím s odůvodněním, že dne 11. 12. 2020 uzavřela se žalovaným Smlouvu o revolvingovém úvěru č. , RČ, , na základě které poskytla žalovanému úvěrový rámec ve výši 30 000 Kč a žalovaný se zavázal tuto částku vrátit společně s příslušenstvím a souhrnným poplatkem v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 4 % z výše aktuální dlužné částky. Žalovaný v průběhu vztahu ze smlouvy načerpal částku 36 533 Kč a uhradil celkem částku 21 699 Kč, která byla postupně započítávána na úrok, poplatky a jistinu. Žalovaný však splátky nehradil řádně a včas, v důsledku čehož se stal závazek splatným dne 10. 1. 2024, a to dle odst. 7.1. úvěrových podmínek, kdy ke zesplatnění může dojít v případě, že se žalovaný dostal do prodlení se splacením alespoň dvou splátek nebo do prodlení se splacením jedné splátky po dobu delší než tři měsíce. Ke dni zesplatnění žalovaný dlužil žalobkyni částku 31 025,79 Kč, z toho 27 590,41 Kč na jistině, částku ve výši 173 Kč na poplatcích, částku 730 Kč na nákladech vymáhání, 532,38 Kč na poplatcích za pojištění, částku 2 000 Kč na smluvních pokutách. Žalobkyně se dále domáhala zaplacení kapitalizovaného úroku z vyčerpané jistiny ve výši 3 900,61 Kč, úroku z vyčerpané jistiny ve výši 26,28 % ročně od 16. 4. 2024 do zaplacení (požadováno v nižší výši 15 %), kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 1 025,55 Kč a úroku z prodlení ve výši 15 % od 16. 4. 2024 do zaplacení.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Soud jednal v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (o. s. ř.), v nepřítomnosti žalobkyně a žalovaného, kteří se k jednání nedostavili, přičemž žalobkyně svou neúčast omluvila.4. Po provedeném dokazování vzal soud za prokázáno:Ze Smlouvy o revolvingovém úvěru č. , RČ, ze dne 11. 12. 2020, že uvedeného dne žalobkyně a žalovaný uzavřeli písemnou dohodu, na základě níž se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému revolvingový úvěr ve výši úvěrového rámce 30 000 Kč a žalovaný se jej zavázal splatit se sjednanou roční úrokovou sazbou 26,28 % v minimálních měsíčních splátkách ve výši 4 % z dlužné částky s tím, že celková předpokládaná částka splatná žalovaným měla činit 12 691 Kč. Žalobkyně uzavírala smlouvu jako podnikatelka poskytující spotřebitelské úvěry, žalovaný, označený jménem, datem narození a rodným číslem, jako fyzická osoba – spotřebitel;Z Výpisu čerpání, splátek a úhrad k osobě žalovaného, k číslu smlouvy , RČ, , že žalovaný čerpal úvěr v celkové výši 36 533 Kč, zároveň nepravidelnými splátkami od poskytnutí úvěru do dne zesplatnění zaplatil žalobkyni celkem 21 699 Kč;Z Potvrzení o provedení ověření bonity klienta ze dne 15. 4. 2024, že v tomto je popsáno, jakým způsobem bylo žalobkyní provedeno ověření úvěruschopnosti žalovaného, jaké lustrace provedla a z jakých údajů vycházela;Z Výzvy ke splacení celého úvěru ze dne 10. 1. 2024, včetně poštovního podacího archu ze dne 11. 1. 2024, že žalobkyně vyzvala žalovaného ke splacení celého úvěru ve výši 33 092,68 Kč nejpozději do 14 dnů ode dne sepsání výzvy, výzva byla odeslána na adresu žalovaného;Z Předžalobní výzvy k plnění ze dne 1. 2. 2024, včetně poštovního podacího archu ze dne 2. 2. 2024, že žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení částky 33 628,01 Kč do 8. 2. 2024, výzva byla zaslána na adresu žalovaného;Z listiny Posouzení úvěruschopnosti klienta - metodika, soud nezjistil žádné skutečnosti, které by měly význam pro rozhodnutí soudu ve věci samé.5. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k následujícímu podstatnému závěru o skutkovém stavu:Žalobkyně postupně poskytla žalovanému celkovou částku 36 533 Kč, a to na účet vedený na jméno žalovaného, ze strany žalovaného bylo doposud uhrazeno 21 699 Kč. Žalobkyně žalovaného dne 10. 1. 2024 a následně dne 1. 2. 2024 vyzvala k zaplacení dlužné částky.6. Podle § 2991 odst. 1, 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (o. z.), kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.7. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (z. s. ú.), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.8. Podle § 87 odst. 1 věta první z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.9. Po právním posouzení shora uvedených zjištění dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná co do části. Soud předně konstatuje, že v řízení nevzal za prokázáno, že by mezi žalobkyní jako věřitelem a žalovaným jako dlužníkem byla platně uzavřena smlouva o úvěru tvrzeného obsahu. Žalobkyně uzavírala smlouvu jako podnikatel v rámci své podnikatelské činnosti, žalovaný byl v postavení spotřebitele. S ohledem na obsah smlouvy, kterým je poskytnutí úvěru podnikatelem spotřebiteli a výši rámce úvěru 30 000 Kč, je třeba na závazkový vztah aplikovat také citovaná ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, z nichž vyplývá povinnost věřitele před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudit s odbornou péčí schopnost spotřebitele splácet úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Spotřebitelský úvěr poskytne jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva neplatná podle § 87 z. s. ú.10. Požadavek na posouzení úvěruschopnosti má v první řadě chránit nikoliv poskytovatele úvěru, ale spotřebitele. K neplatnosti úvěrové smlouvy z důvodu neposouzení úvěruschopnosti spotřebitele je proto třeba přihlédnout z úřední povinnosti, a to i v režimu zákona č. 257/2016 Sb. (srov. rozsudek Krajského soudu v Ostravě sp. zn. 8 Co 47/2018 ze dne 14. 3. 2018, ale též nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18).11. V řízení žalobkyně neprokázala, že by při uzavření smlouvy řádně zkoumala schopnost žalovaného úvěr splácet, a to příjmovou a výdajovou stránku žalovaného v kontextu jeho konkrétních osobních poměrů, kdy v tomto směru sice označila a doložila soudu potvrzení o provedení ověření bonity klienta, což však dle názoru soudu k prokázání uvedených skutečností bez dalšího nepostačuje. Soud byl připraven žalobkyni poučit o nutnosti doplnit skutková tvrzení a označit důkazy k prokázání svých tvrzení ve smyslu § 118a odst.1, 3 o. s. ř., nicméně svou neúčastí u jednání se této možnosti zbavila.12. Z výše uvedených důvodů soud vyhodnotil uzavřenou smlouvu jako neplatnou ve smyslu § 588 o. z. pro rozpor s § 86 a 87 z. s. ú. Jedná se přitom o neplatnost absolutní, ke které soud přihlíží i bez návrhu, neboť se jedná o rozpor se zákonným ustanovením, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak, než stanovením absolutní neplatnosti právního jednání, které je s ním v rozporu. Byl by popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči podnikateli pozitivním zásahem ze strany soudu (nerovné postavení spočívá jak v ekonomické síle spotřebitele vůči poskytovateli úvěru, tak v úrovni jeho informovanosti), pokud by takový zásah ze strany soudu závisel na námitce spotřebitele. Závěr o absolutní neplatnosti smluv, které jsou