38 C 87/2024-34 — Okresní soud v Ostravě

1. Žalobou doručenou Okresnímu soudu v Ostravě dne 5. 10. 2023 se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 130 000 Kč s odůvodněním, že se jedná o částku, kterou žalovaná žalobkyni neuhradila z titulu školného za 2. a 3. ročník studia ve výši 2 x 50 000 Kč a doplatek do plné výše školného v cenové úrovni Premium ve výši 3 x 10 000 Kč. Žalovaná se listinou ze dne 4.10.2022 označenou jako "Smluvní prohlášení studenta k administraci a podmínkám studia na , adresa, " (dále jako "Prohlášení studenta"), která je svou povahou smlouvou, zavázala jako student k úhradě studijních a administrativních poplatků ve stanovené výši a v daných termínech splatnosti, to vše v souvislosti se studiem na vysoké škole, ke kterému se žalovaná přihlásila. Na základě splnění podmínek přijímacího řízení a přijetí ke studiu, potvrzeného Vyrozuměním o splnění podmínek přijímacího řízení a přijetí ke studiu ze dne 4.10.2022 (dále jako "Vyrozumění o splnění podmínek přijímacího řízení"), zápisu do studia a uzavření smlouvy formou Prohlášení studenta se žalovaná zavázala zaplatit studijní poplatky. Žalovaná s žalobkyní uzavřela dne 10.12.2022 Dodatek k smluvnímu prohlášení studenta k administraci a podmínkám studia na , adresa, . Dle čl. II Dodatku změnila žalovaná svoji cenovou úroveň z Klasik na úroveň Premium. Dle čl. II Dodatku činí studijní poplatky 50 000 Kč na rok. Dle čl. III odst. 3 Dodatku žalovaná výslovně uznala svůj dluh ve výši 150 000 Kč a dle stejného ustanovení nepokračování či ukončení studia nemá vliv na závazek zaplatit plnou výši studijních poplatků dle čl. III odst. 2. Ze strany žalobkyně je evidováno, že žalovaná dne 27.7.2023 studia zanechala, přičemž jí vznikla povinnost uhradit veškeré studijní poplatky za 2. a 3. ročníku studia, resp. částku ve výši 130 000 Kč. O tomto byla vyrozuměna i písemným sdělením žalobkyně ze dne 17.8.2023, na které však žádným způsobem nereagovala a dluh neuhradila. K procesní obraně žalované následně žalobkyně doplnila svou žalobu tak, že k argumentaci charakterem smlouvy coby adhezní, uvedla, že z hlediska žalovanou namítaného rozporu s ust. §§ 1801 a 1800 odst. 2 OZ lze přitom uvést, že nejsou naplněny kvalifikační předpoklady ani jednoho z nich. K argumentaci žalované, že v rámci posuzovaného závazkového vztahu údajně vystupuje jako slabší smluvní strana a fakticky se tak dovolává uplatnění ust. § 433 OZ žalobkyně uvedla, že žalovaná není v předmětném závazku ve spotřebitelském postavení (k tomu např. usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 4532/2014, rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 3805/2018 či nález Ústavního soudu sp. z. Pl. ÚS 34/17). Žalobkyně uvádí, že obsahem smlouvy o studiu je sice na jedné straně povinnost studenta platit poplatky spojené se studiem, ale na druhé straně i závazek žalobkyně vytvářet podmínky pro řádný průběh celého studia. Žalovaná si byla, jak ostatně sama uvádí, při uzavírání smlouvy vědoma, že studuje v programu v cenové úrovni Klasik (násl. Premium), která je poskytovaná za úplatu. Jde pak k tíži žalované, pokud se rozhodla své studium předčasně ukončit. Vše za situace, kdy soukromé vysoké škole provozované žalobkyní vznikaly náklady na provoz a měla a mohla předpokládat, že studenti nastoupivší do studia budou svého studia nadále využívat. Žalobkyně v této souvislosti dále odkázala na rozhodnutí ÚS sp. zn. IV. ÚS 4361/12-2 ze dne 14. ledna 2013. Dále argumentovala rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 3. 11. 2021, č.j. 23 Co 293/2021 – 89, který ve skutkově v zásadě obdobném případě (žalobkyní byla soukromá škola , Anonymizováno, ) uvedl, že student soukromé vysoké školy při uzavření smluvního vztahu vystupuje vůči této škole ve zcela rovnoprávném postavení. Dle tvrzení žalované Dodatek a webové stránky žalobkyně údajně obsahovaly odlišné informace co do podmínek hrazení poplatků při sjednání cenové úrovně Premium. Dle tvrzení žalované mělo být na webu žalobkyně uvedeno, že v případě sjednání cenové úrovně PREMIUM (tak jak bylo žalovanou sjednáno v Dodatku ke Smlouvě) se další školné při zanechání studia nehradí. Pakliže žalovaná tvrdí, že (cit.) „vycházela z informací zveřejněných na webových stránkách žalobkyně,“ nic to nemění na její povinnosti (která vychází ze zásad běžné obezřetnosti osoby průměrného rozumu – srov. ust. § 4 OZ odst. 1) přečíst si Dodatek a výhradně jeho obsah, příp. nezměněný obsah Smlouvy, považovat za závazný obsah právního vztahu mezi smluvními stranami. I pokud by žalovaná zpozorovala tuto (byť jen potenciálně existující) nesrovnalost mezi obsahem Dodatku a informací na webových stránkách žalobkyně, těžko lze vysvětlit důvod, proč před podpisem Dodatku, ze kterého žalobou uplatněný nárok jednoznačně vyplývá, o této skutečnosti žalobkyni neinformovala, nedomáhala se změny obsahu Dodatku nebo jiné nápravy smluvního vztahu. Ke změně cenové úrovně je nutné uvést, že i Smlouva obsahovala ustanovení shodné s Dodatkem. Doposud řečené lze shrnout tak, že obsah smluvního vztahu žalobkyně a žalované byl jasně a srozumitelně vymezen ve Smlouvě a v Dodatku, které spolu obě strany uzavřely. Pokud žalovaná ignorovala obsah Smlouvy i Dodatku, který svobodně a z vlastní vůle podepsala, nemůže to ničeho měnit na její povinnosti se tímto Dodatkem, jakož i původně uzavřenou Smlouvou, řídit. Žalovaná byla povinna se řídit nejen Smlouvou a případnými dodatky, ale taktéž vnitřními předpisy žalobkyně, k čemuž se výslovně zavázala ve Smlouvě v čl. I. odst. K neexistenci povinnosti hradit poplatky vzniklé „po zániku Smlouvy“ žalovaná uvádí, že žalobkyně má případně nárok na zaplacení pouze těch pohledávek, které vznikly za dobu trvání vysokoškolského studia žalované na základě Smlouvy. Jelikož studium žalované skončilo ke dni 27. 7. 2023, mělo dle žalované tímto dnem údajně dojít i k zániku Smlouvy. Tento prezentovaný závěr žalované je však ze své podstaty zcela mylný, když zanecháním studia ve smyslu ust. § 56 odst. 1 písm. a) zákona č. 111/1998 Sb., o vysokých školách, zcela jistě nedošlo k zániku závazků převzatých uzavřenou Smlouvou a uzavřeným Dodatkem. Vznik pohledávek žalobkyně na úhradu studijních a administrativních poplatků skutečně není vázán na nejistou podmínku spočívající v trvání studia na vysoké škole žalobkyně. Důvodem vzniku pohledávek je již samotná Smlouva o studiu a okamžik vzniku těchto pohledávek je účinností Smlouvy o studiu. Jednotlivé akademické roky jsou toliko pomůckou určující splatnost jednotlivých částí školného v případě pokračujícího studia, nikoliv okamžikem jejich právní existence, resp. vzniku. Uvedený postup je přitom navíc zcela logický, když do již jednou rozběhlého studia nemůže v jeho průběhu žalobkyně přijmout mj. z důvodu kontinuity výukového programu jiného uchazeče, přičemž je i po zanechání studia některým ze studentů nadále povinna garantovat možnost řádného dokončení studia všem pokračujícím studentům. Poplatky spojené se studiem na soukromých vysokých školách stanoví soukromá vysoká škola ve svém předpisu, což znamená, že nepodléhají žádné regulaci. Tyto poplatky nepředstavují přímé (adresné) protiplnění za poskytnuté služby (zprostředkovanou výuku), vyjadřují podíl studenta na nákladech na vysokoškolské studium a jejich smyslem není založit sociální překážku v přístupu ke vzdělání (blíže např. rozhodnutí sp. zn. 33 Cdo 4532/2014 ze dne 26. 10. 2016).2. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby s následující argumentací. Na prvém místě uvedla, že Smlouva a Dodatek byly uzavřeny adhezním způsobem a jsou neplatné podle §1801 OZ (ve spojení s §1800 odst. 2 OZ), když žalovaná, coby slabší smluvní strana, nemohla do obsahu těchto listin jakkoli zasáhnout či jejich text upravit, přičemž text Dodatku se zcela odchyloval od znění informací zveřejněných na webových stránkách žalobkyně ve vztahu k hrazení poplatků při sjednání cenové úrovně PREMIUM. Žalovaná při uzavření Dodatku vycházela právě z informací zveřejněných na webových stránkách žalobkyně. Žalobkyně zjevně dopředu předpokládala, že student vysoké školy (zde žalovaná) studium nedokončí a žalobkyně si tak způsobem obcházejícím zákon o vysokých školách zachová pohledávku na zaplacení školného. Takovéto jednání považuje žalovaná za protiprávní, nemravné a nepoctivé. , adresa, má případně nárok na zaplacení pouze těch pohledávek, které vznikly za dobu trvání vysokoškolského studia žalované na základě Smlouvy. Jelikož však studium žalované bylo ukončeno ke dni 27. 7. 2023 (a došlo tak k zániku Smlouvy), není , adresa, oprávněna požadovat po žalované úhradu pohledávek (platbu školného za 2. a 3. ročník studia), které by potencionálně vznikly až v době, kdy již Smlouva zanikla, tj. v době, kdy by žalovaná neměla statut vysokoškolského studenta. Žalovaná má za to, že z informací na webových stránkách plyne, že případě ukončení studia ze strany žalované na , adresa, této nevzniká jakákoli povinnost hradit jakékoli další školné, neboť nebyla zapsána do dalšího akademického roku. Uvedené plyne i ze znění ustanovení § 58 odst. 5 zákona č. 111/1998 Sb., o vysokých školác