40 C 311/2024-17 — Okresní soud v Ostravě

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 25. 4. 2024 domáhala po žalovaném zaplacení částky 10 460,50 Kč spolu s příslušenstvím. Svou žalobu odůvodnila tím, že její právní předchůdkyně společnost , právnická osoba, . uzavřela prostřednictvím svých webových stránek , Anonymizováno, s žalovaným dne 13. 6. 2022 smlouvu o úvěru č. , Anonymizováno, , na jejímž základě poskytla žalovanému úvěr ve výši 5 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit poskytnuté peněžní prostředky ve výši 5 000 Kč spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 5 460,50 Kč nejpozději dne 13. 7. 2022. Pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni. V případě, že by soud neuznal nárok žalobkyně na zaplacení dlužné částky z titulu uzavřené smlouvy o úvěru, žalobkyně navrhla, aby soud nárok v části jistiny žalované částky posoudil jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení. Žalovanému byla zaslána předžalobní výzva.2. Žalovaný se nevyjádřil.3. K jednání se žádný z účastníků nedostavil. Žalobkyně svou neúčast u jednání omluvila a požádala, aby soud jednal v její nepřítomnosti. Soud proto ve věci jednal v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.s.ř.“) a rozhodoval pouze na základě obsahu spisu a provedených důkazů.4. Soud provedl k důkazu veškeré listiny předložené a navržené žalobkyní a z provedených důkazů dospěl k následujícím skutkovým zjištěním. Z listiny Smlouva o spotřebitelském úvěru číslo , Anonymizováno, soud zjistil, že jako účastníci této smlouvy jsou označeni na straně úvěrující společnost , právnická osoba, ., IČ: , IČO, , se sídlem , adresa, , a na straně úvěrované , Jméno zainteresované osoby 0/0, , u nějž je dále uvedena adresa, rodné číslo, číslo OP, číslo telefonu, email a bankovní spojení , Anonymizováno, . Předmětem smlouvy bylo sjednání podmínek poskytnutí úvěru ve výši 5 000 Kč s úrokem ve výši 40 % ročně a s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 2 085,50 po slevě/5 460,50 Kč před slevou. Celková částka k úhradě činila 7 249,88 Kč po slevě/10 624,88 Kč před slevou. Datum poskytnutí úvěru bylo 13. 6. 2022 a splatnost úvěru byla stanovena dne 13. 7. 2022. Smlouva je podepsána úvěrujícím dne 13. 6. 2022. Vedle místa, kde má být podpis úvěrovaného (klienta), je vytištěno jméno „, Jméno zainteresované osoby 0/0, “ a pod ním SMS kód: 154070. Soud v řízení nevzal za prokázáno, že by mezi žalobkyní a žalovaným byla skutečně uzavřena smlouva o uvedeném obsahu, neboť tato skutečnost se z uvedené listiny nepodává. Z listiny Potvrzení o provedené odchozí platbě ve spojení se sdělením , právnická osoba, vzal soud za prokázáno, že dne 13. 6. 2022 byla na účet žalovaného připsána částka 5 000 Kč odeslaná společností , právnická osoba, . Ze Smlouvy o postoupení pohledávek vzal soud za prokázáno, že pohledávka za žalovaným ze smlouvy č. , Anonymizováno, byla postoupena na žalobkyni. Původní věřitel oznámil postoupení pohledávky na žalobkyni žalovanému dopisem ze dne 15. 3. 2024, který byl odeslán žalovanému společně s předžalobní výzvou. Písemnosti byly žalovanému doručeny dne 25. 3. 2024 (zjištěno z Podacího lístku ve spojení se sledováním zásilky). Z Formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru soud nečinil skutková zjištění, neboť tato nemohla mít žádný vliv na níže uvedené právní hodnocení věci.5. Podle ust. § 1879 a násl. zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o.z.), může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). V posuzované věci má soud zato, že předmětná pohledávka původního věřitele společnosti , právnická osoba, . za žalovaným byla platně postoupena na žalobkyni a žalobkyně je tak aktivně legitimována k podání žaloby.6. Předloženými důkazy žalobkyně neprokázala, že by společnost CreditPortal uzavřela s žalovaným tvrzenou smlouvu o úvěru, avšak bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému finanční prostředky ve výši 5 000 Kč.7. Podle svého obsahu předložená smlouva nenaplnila znaky smlouvy o úvěru, ale soud tuto právně kvalifikoval jako smlouvu o zápůjčce podle ust. § 2390 a násl. zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“). Žalobkyní předložená smlouva svým obsahem naplňovala podstatné náležitosti tohoto smluvního typu.8. Dle ust. § 2 zákona ZoSÚ je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Dle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Posouzením úvěruschopnosti spotřebitele je posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr (§ 3 písm. c) ZoSÚ).9. Dle § 86 odst. 2 ZoSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.10. Dle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.11. Úvodem soud uvádí, že by byl popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči podnikateli pozitivním zásahem ze strany soudu (nerovné postavení spočívá jak v ekonomické síle spotřebitele vůči poskytovateli úvěru, tak v úrovni jeho informovanosti), pokud by takový zásah ze strany soudu závisel na námitce spotřebitele. Závěr o absolutní neplatnosti smluv, které jsou v rozporu s právem na ochranu spotřebitele, odpovídá ustálené judikatuře Soudního dvora Evropské unie, jehož závěry mají při výkladu norem spotřebitelského práva implementovaných do našeho právního řádu z unijního práva nezastupitelný význam. Je tedy zřejmé, že česká právní úprava stanovující pro případ porušení povinnosti zkoumání úvěruschopnosti pouze relativní neplatnost, je v přímém rozporu s požadavky směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 (dále jen „směrnice 2008/48/ES“) a zakotvuje tak nižší standard ochrany, než který uvedená směrnice zamýšlela. Soudní dvůr ve své judikatuře opakovaně zdůraznil povinnost tzv. eurokonformního výkladu v co největším rozsahu ve světle znění a účelu směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 tak, aby dosáhl jí zamýšleného výsledku, a to i v horizontálních sporech (viz rozsudky Marleasing SA C-106/89, EU:C:1990:395, Océano Grupo SA C-240–244/98, EU:C:2000:346, Konstantinos Adeneler C-212/04, EU:C:2006:443). Ačkoliv taková interpretace způsobí praktickou obsolentnost § 87 odst. 1 věty druhé ZosÚ, je v tomto případě možná (MELZER, Filip. Metodologie nalézání práva. Úvod do právní argumentace. 1. vydání. , adresa, : C. H. Beck, 2009, s. 146 – 167 a s. 174 - 178) nebo rozsudek Simmenthal SpA, C-106/77, ECLI:EU:C:1978:49). V tomto směru lze odkázat i na nález Ústavního soudu ČR ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/2018.12. Soud rovněž poukazuje na právní závěry vyjádřené v rozsudku Nejvyššího správního soudu ČR ze dne 1. 4. 2015 sp. zn. 1 As 30/2015, z nichž vyplývá, že pouhé předložení ničím nedoložených prohlášení spotřebitele není dostatečné k řádnému posouzení úvěruschopnosti dlužníka. Věřitel musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k jeho tvrzení, aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat, a proto za součást odborné péče poskytovatele úvěru je nutno považovat takovou obezřetnost, která nespoléhá jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřuje. Pouze takový skutkový podklad, který podmiňuje analýzu pasivní a aktivní stránky poměrů dlužníka, vede k odpovídajícímu zjištění, zda spotřebitel bude schopen splatit poskytnutý úvěr dohodnutým způsobem.13. Jak je shora uvedeno, soud v souladu s eurokonformním výkladem směrnice 2008/48/ES dovodil,