26 C 27/2025-39 — Okresní soud v Ostravě

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu, který byl doručen Okresnímu soudu v Ostravě dne 18. prosince 2024, se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 13 752 Kč s úrokovým příslušenstvím z titulu uzavřené smlouvy o úvěru spotřebitelském úvěru ze dne 10. dubna 2024.2. Žalovaná na svou obranu uvedla, že sice od žalované na základě úvěrové smlouvy převzala částku 12 000 Kč, avšak žalobkyně neposuzovala řádně úvěruschopnost žalovaného při uzavření smlouvy, a proto je tato smlouva absolutně neplatná. Žalovaná dále namítá, že RPSN odporuje dobrým mravům, smluvní sankce jsou nezákonné a nemravné.3. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru, z potvrzení o schválení úvěru, potvrzení o provedené platbě a z dokladů o ověření úvěruschopnosti žalované soud zjistil, že dne 10. 4. 2024 byla uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru mezi žalovanou v postavení vydlužitele a žalobkyní, v postavení zapůjčitele, na základě které byl žalované poskytnut úvěr na dobu neurčitou s možností opakovaného čerpání splacené části úvěru (dále jen „Smlouva“). Celková výše úvěru činila 12 000 Kč. K uzavření Smlouvy došlo pomocí prostředků komunikace na dálku s tím, že nabídka na uzavření Smlouvy učiněná žalovaným vyplněním žádosti o poskytnutí zápůjčky finančních prostředků, byla po posouzení úvěruschopnosti žalované schválena a potvrzena žalobkyní formou elektronické zprávy, jejíž součástí byl také unikátní číselný kód, po jehož zadání žalované do systému žalobkyně byly žalované finanční prostředky převedeny na její bankovní účet.4. Z oznámení o zesplatnění, z potvrzení odeslání oznámení o zesplatnění a ze smlouvy o úvěru soud zjistil že se žalovaná zavázala splatit žalobkyni poskytnutý úvěr tak, že smluvní úrok bude hradit v pravidelných měsíčních splátkách, a to vždy ke dni splatnosti. Zbytek celkové částky k úhradě splatí žalovaná nejpozději ke dni ukončení této smlouvy. Vzhledem k tomu, že žalovaný na úvěr neuhradil ničeho, došlo dne 11. 7. 2024 k zesplatnění úvěru. Žalobce dále požaduje zákonné úroky z prodlení a také náklady spojené s uplatněním pohledávky, a to ve výši vyplývající ze sazebníku poplatků, který je dle článku I. Smlouvy nedílnou součástí Smlouvy. Dle sazebníku poplatků pak platí, že náklady na vymáhání odpovídají částce 150 Kč při třech dnech po splatnosti, 500 Kč při sedmi dnech po splatnosti, 500 Kč při 14 dnech po splatnosti, 200 Kč při 20 dnech po splatnosti a 100 Kč při 25 dnech po splatnosti, kdy tyto částky se sčítají. Vzhledem k tomu, že žalovaný je po splatnosti více než 209 dnů, náklady na vymáhání požaduje žalobkyně ve výši 1 450 Kč. S odkazem na ustanovení čl. VI. smlouvy má žalobkyně dále nárokuje smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z aktuální výše dlužné částky. Smluvní pokuta od 11. 7. 2024 do 4. 12. 2024 ve výši 0,10 % denně z částky 12 000 Kč činí celkem 1 752 Kč.5. Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně. V řízení bylo prokázáno, že mezi účastníky byla uzavřena úvěrová smlouva ve smyslu ustanovení § 2395 a násl. občanského zákoníku. Nadto se však dle ust. § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru („ZoSÚ“) žalované poskytnuté plnění považuje za úvěr spotřebitelský, kterým je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Dle ust. § 86 odst. 1 a 2 věty první ZoSÚ tedy měl poskytovatel při uzavření Smlouvy shora povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů a jako poskytovatel poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Přitom poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Dle § 87 odst. 1 ZoSÚ ve znění účinném do 28. 5. 2022, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s ust. § 86 odst. 1 větou druhou ZoSÚ, je smlouva neplatná, a to absolutně, jak dovodil Nejvyšší soud ČR zejména v rozhodnutí ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018, z důvodu porušení povinnosti poskytovatele úvěru řádným způsobem zkoumat úvěruschopnost spotřebitele. Soud se tedy předně zabýval tím, zda právní předchůdce žalobkyně dostatečně zkoumal úvěruschopnost žalovaného a zda ze svých zjištění učinil přiléhavý závěr, že je schopen úvěr řádně a včas splácet. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale k prověření těchto tvrzení (srovnej k tomu zejm. rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015). V nyní projednávané věci poskytovatel úvěru neověřoval žalovanou tvrzené skutečnosti tak, aby bylo možno učinit závěr, že postupoval v duchu zásad zodpovědného úvěrování. Soud tak dospěl k závěru, že žalobkyně řádně nesplnila povinnost zkoumat úvěruschopnost žalované a Smlouvu shledal neplatnou pro rozpor se zákonem dle § 86 ZoSÚ a § 588 občanského zákoníku, jedná se o neplatnost absolutní pro porušení povinnosti s odbornou péčí posoudit schopnost dlužníka splácet úvěr, což odporuje zákonu.6. U nároků žalobkyně uplatněných ze smlouvy pak s ohledem na shora uvedené platí, že plnil-li žalovaný na neplatnou smlouvu, je nutno jeho dosavadní plnění dle § 87 odst. 1 věty třetí ZoSÚ zohlednit vůči nároku žalobkyně. Dle ust. § 6 odst. 1, 2 občanského zákoníku má každý povinnost jednat v právním styku poctivě a nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého nebo protiprávního činu. Nikdo nesmí těžit ani z protiprávního stavu, který vyvolal nebo nad kterým má kontrolu. Pokud by k zohlednění plnění poskytnutého spotřebitelem úvěrující mohlo dojít jen na základě námitky vypořádání vzájemného plnění ve smyslu § 2993 občanského zákoníku, pak by žalobkyně nepřípustně těžila z neplatného jednání, kterého se dopustila při sjednávání úvěrové smlouvy, pokud neposoudila pečlivě úvěruschopnost žalovaného (srovnej k tomu zejména rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě, č. j. 15 Co 290/2020-42).7. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně žalované z neplatné smlouvy poskytla plnění ve výši 12 000 Kč, což je na straně žalované bezdůvodným obohacením, a proto soud ve výroku I. tohoto rozsudku zavázal žalovanou zaplatit žalobkyni částku 12 000 Kč. Ve výroku II. tohoto rozsudku soud ve zbytku pak soud žalobu zamítl co do úroku z prodlení z částky 12 000 Kč za dobu od 12. 7. 2024 do zaplacení ve výši 12,75 % ročně a dále co do částky 1 752 Kč a co do nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 1 450 Kč.8. Žalovaná v řízení prokázala, že její majetkové poměry ji neumožní zaplatit dlužnou částku v 3denní lhůtě, a proto soud vyhověl její žádosti a umožnil jí dlužnou jistinu zaplatit v nadstandardně dlouhé pariční lhůtě 6 měsíců od právní moci tohoto rozsudku ve smyslu ustanovení § 160 odst. 1 věta za středníkem občanského soudního řádu.9. Jelikož obě strany sporu byly v tomto řízení procesně úspěšné pouze částečně, rozhodl soud ve výroku III. tohoto rozsudku o náhradě účastnických nákladů řízení tak, že žádnému z účastníků právo na jejich náhradu přiznáno nebylo v souladu s ustanovením § 142 odst. 2 občanského soudního řádu.