29 C 105/2018-349 — Okresní soud v Ostravě

1. Žalobce se žalobou z 4. 4. 2018 směřovanou proti žalované 1. Česká republika – Ministerstvo vnitra a žalované 2. Česká republika – Ministerstvo spravedlnosti domáhal úhrady částky 890 833 Kč a náhrady nákladů řízení. Nárok uplatnil z titulu náhrady újmy způsobené nezákonným zásahem orgánu státu, která se sestává z nároku na náhradu nemajetkové újmy za narušení jeho osobní svobody, tělesné integrity a újmy na cti a důstojnosti, nároku za náhradu za způsobené újmy na zdraví a bolestné a nároku na náhradu ušlé mzdy. Žalobu odůvodnil tím, že dne 7. 4. 2017 došlo na 2. podlaží bytového domu na , adresa, k nezákonnému policejnímu zásahu Útvaru rychlého nasazení, jehož obětí se stal žalobce, když kolem 6. hodiny ranní vnikla zásahová jednotka bez předchozího varování násilným způsobem do bytu žalobce v počtu asi 8 zamaskovaných osob, ozbrojených rychlopalnými zbraněmi. Žalobce spícího v posteli tito útočníci napadli, spoutali, navlékli mu na hlavu pytel a opakovaně proti němu použili paralyzér. Žalobce byl nahý, spoutaný, ležící na posteli, kde ho tvrdě zaklekli a vynucovali na něm tímto drastickým způsobem opakovaně, aby uvedl své jméno, když s jeho jménem, které uváděl, nebyli spokojeni. Později vyšlo najevo, že tato zásahová jednotka měla za úkol zatknout jistého , jméno FO, přebývajícího ve stejném domě, ale v jiném bytě, když si vniknutí oknem spletli byty (respektive okna). Tuto jinou osobu jen o něco později zadrželi bez jakýchkoliv problémů a bez použití násilí na chodbě domu. Žalobce tímto nezákonným zásahem policie utrpěl těžký psychický otřes a jednak tělesné trauma. Byl brutálním způsobem zbaven svobody a důstojnosti a metodu proti němu použitou, je možno označit za mučení ve smyslu lidskoprávních dokumentů. Násilí použité proti žalobci mělo za následek vznik neurologických potíží v oblasti hlavy, krční páteře a ramenou a horních končetin, což si vyžádalo léčbu, přičemž částečné omezení hybnosti přetrvává u žalobce dosud. Přetrvávají rovněž potíže psychického charakteru spočívajících v poruchách spánku a úzkostných stavech. V důsledku dlouhodobé pracovní neschopnosti došlo u žalobce i k poklesu příjmů, které vyčíslil částkou 90 833 Kč. Žalobce uplatnil svůj nárok vůči 1. žalovanému přípisem ze dne 27. 4. 2017, tento odpověděl písemným sdělením dne 31. 7. 2017, že předmětný zákrok byl proveden v rámci vykonávajícího řízení podle trestního řádu, což má být součást soudního řízení, a tedy odpovědným za způsobenou újmu má být ministerstvo spravedlnosti. Ministerstvo spravedlnosti – zde 2. žalovaný ve věci neučinilo žádné kroky. Žalobce tak požaduje na náhradě nemajetkové újmy za omezení osobní svobody, narušení domovní svobody, narušení tělesné integrity, újmu na cti a důstojnosti částku ve výši 500 000 Kč, za způsobenou újmu na zdraví, délku léčení ve vztahu ke snížení kvality života a bolestného požaduje náhradu ve výši 300 000 Kč a dále požaduje za ztrátu na výdělku částku 90 833 Kč.2. Usnesením Okresního soudu v , adresa, ze dne 10. 5. 2018, č. j. , spisová značka, bylo řízení ohledně částky 500 000 Kč za náhradu nemajetkové újmy, za omezení osobní svobody, narušení domovní svobody, narušení tělesné integrity, újmy na cti a důstojnosti vyloučeno k samostatnému řízení a následným usnesením z 2. 10. 2018, č. j. , spisová značka, bylo vyloučené řízení spojeno zpět.3. Na výzvu soudu se , právnická osoba, vyjádřilo 29. 11. 2018 k žalobě tak, že nárok uplatňovaný žalobou neuznává, dále učinilo nesporným skutečnost, že 4. 8. 2017 jí bylo , právnická osoba, postoupeno podání žalobce ze dne 31. 7. 2017, kterým žalobce uplatnil nárok na poskytnutí náhrady škody. Žalovaná ho přípisem z 23. 5. 2018 vyzvala k doplnění žádosti, na což reagoval podáním z 12. 6. 2018. K samotnému policejnímu zákroku se v tomto přípise žalovaná vyjádřila tak, že k tomuto bylo přistoupeno 7. 4. 2017 v ranních hodinách. Vzhledem k dispozici zájmových bytů a nebezpečí hledané osoby a jejímu možnému ozbrojení, bylo rozhodnuto o vstupu do bytu hlavním vstupem i oknem. Za použití útočné plošiny po rozbití skleněné výplně došlo ke vstupu do místnosti, ve které se nacházel právě žalobce, který odpovídal popisu hledaného odsouzeného , jméno FO, . Žalobce nereagoval na výzvy zasahujících policistů, z postele, na které ležel, začal vstávat. Zasahující policista použil slova „jménem zákona“ a následně byly stejné výzvy policistou zopakovány i s výstrahou, že bude použito donucovacích prostředků. I přes veškerá tato upozornění žalobce vstal z postele, a proto byli policisté přinuceni užít donucovacích prostředků, to znamená hmaty a chvaty, aby žalobce položili zpět na postel. Tomuto položení se však žalobce opět aktivně bránil, na opakované výzvy „nehýbejte se“ žalobce vůbec nereagoval a stále kladl aktivní odpor. Z tohoto důvodu se zasahující policisté rozhodli použít dočasně zneschopňující elektrický donucovací prostředek, tzv. taser. , jméno FO, (obývající byt č. , hodnota, ) a žalobce (obývající byt č. , hodnota, na základě nájemní smlouvy), jsou stejného vzhledu, atletických postav, krátce střižených vlasů, když na jejich postavách je zřejmé, že se věnují posilování. Po ověření totožnosti na místě, kdy bylo zjištěno, že žalobce byl zadržen omylem, došlo k jeho okamžitému propuštění. Žalobce uvedl, že mu nebyla způsobena žádná materiální škoda na jeho osobních věcech, dále uvedl, že se po zákroku zasahujících policistů cítí otřesen, není však nikterak zraněn. Opakovaně odmítl lékařské vyšetření či ošetření s tím, že jak uvedl, neutrpěl žádné zranění. S ohledem na výše uvedené , právnická osoba, uzavřelo, že ve věci byl shledán nesprávný úřední postup policejního orgánu Policie ČR, Krajského ředitelství policie Moravskoslezského kraje. Ministerstvo spravedlnosti v rámci mimosoudního projednávaní nároku vyslovilo žalobci omluvu. Žalovaná se domnívá, že žalobce neprokázal, že intenzita újmy, kterou zásahem policejního orgánu utrpěl, odůvodňovala přiznání satisfakce v penězích. Žalovaná tak pokládá omluvu za dostatečné zadostiučinění za porušení práva, neboť je nutné přihlédnout ke skutečnosti, že policejní orgán postupoval ve veřejném zájmu. Dále je žalovaná v tomto přípise přesvědčená, že nebyly splněny podmínky odpovědnosti státu za škodu dle § 82/1998 Sb. Žalobce neprokázal, že by mu vznikla žádaná škoda v nárokové výši, která by zároveň byla v příčinné souvislosti s výše popsaným nesprávným úředním postupem. Nad to je třeba vzít do úvahy, že v případě, že by žalobce uposlechl výzev policejního orgánu Policie ČR, nemusely by proti němu být použity donucovací prostředky, čímž by žalobci ani žádná újma nemohla vzniknout. Pokud by mu vznikla, žalovaná je přesvědčena, že si za ni odpovědnost nese žalobce sám.4. Podáním z 6. 12. 2018 Česká republika – Ministerstvo vnitra (původně žalovaná 1) se k věci vyjádřila tak, že vzhledem ke skutečnosti, že újma byla způsobena nesprávným úředním postupem policistů v rámci vedeného trestního řízení ve fázi tzv. vykonávacího řízení proti panu , jméno FO, , tedy újma vznikla z činnosti orgánů činných v trestním řízení, jedná jménem státu v případech jeho odpovědnosti Ministerstvo spravedlnosti.5. U jednání dne 18. 4. 2019 žalobce na žalobě setrval, přičemž byl vyzván k doplnění žaloby v souladu s ustanovením § 118a o. s. ř., když co se týče náhrady nemajetkové újmy za omezení osobní svobody, narušení domovní svobody, narušení tělesné integrity a újmy na cti a důstojnosti, měl odkázat na obdobné případy projednávané českou justicí. Co se týče újmy na zdraví, náhrady za délku léčení ve vztahu ke snížení kvality života a bolestného měl specifikovat, jakou újmu utrpěl, jaká byla délka léčení a eventuelně vyčíslil bolestné a jaké snížení kvality života utrpěl. Co se týče ztráty na výdělku, měl specifikovat, za jaké období je toto požadováno a s jakým předpokládaným výdělkem.6. Žalovanými byly původně Česká republika – Ministerstvo vnitra a Česká republika – Ministerstvo spravedlnosti. Soud nejprve jednal s oběma žalovanými, následně jednal s Českou republikou, zastoupenou Ministerstvem spravedlnosti. Poté, co dne 13. 8. 2019 byla uzavřena Dohoda mezi tímto ministerstvem a , právnická osoba, , jednal soud s tímto Úřadem. Následně na základě skutkových zjištění a v souladu se závěry usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 29. 4. 2020, sp. zn. , spisová značka, dovodil, že stát v této věci má být zastoupen Ministerstvem vnitra.7. Na výzvu reagoval žalobce podáním z 23. 5. 2019 tak, že odmítl požadavek soudu předložit srovnávací rozhodnutí s tím, že u něj nejde o trestní stíhání, které by skončilo zproštěním obžaloby, ani zastavením. Co se týče zadostiučinění v penězích, není opodstatněné porovnávat výši relutární satisfakce přisuzované soudy v jiných sporech. Dále uvedl, že skutečnost, že si policie potřebnost tvrdého zásahu vyhodnotila nesprávně, nemůže nahradit nedostatek podmínky legality zásahu a nesprávný způsob zásahu musí být přičítán v celém rozsahu k tíži státu. Jakýkoliv omyl policie v tomto směru nemůže zbavit policii odp