34 C 257/2025-28 — Okresní soud v Ostravě

1. Žalobkyně se svou žalobou podanou u Okresního soudu v , adresa, dne 11. 3. 2025 domáhala po žalovaném zaplacení částky 23 947 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalobkyně nabyla pohledávku za žalovaným na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené ke dni 6. 12. 2023 mezi společností , právnická osoba, , jakožto původním věřitelem a postupitelem a žalobkyní, jakožto postupníkem a novým věřitelem. Dne 30. 4. 2024 uzavřel původní věřitel s žalovaným smlouvu o úvěru číslo , hodnota, , na základě kteréžto byl poskytnut žalovanému úvěr výši 12 000 Kč, přičemž žalovaný využil svého práva na navýšení úvěru a dne 24. 6. 2024 načerpal ještě 8 000 Kč. Takto byl žalovanému poskytnut úvěr v celkové výši 20 000 Kč, přičemž předmětem žalobního nároku je částka 22 447 Kč a představuje nesplacenou jistinu ve výši 19 500 Kč, dále smluvní úrok, který v době zesplatnění činil 3 800 Kč a smluvní pokutu uzavřenou v souladu se smlouvou ve výši 647 Kč. Daná smlouva byla uzavřená prostřednictvím webové schránky , Anonymizováno, , kde si žalovaný vybral dle své vlastní volby dostupné parametry – výši požadovaného úvěru a termín splatnosti. Následně se seznámil s veškerými poplatky za poskytnutí úvěru a úroky spojenými s požadovaným úvěrem. Poté vyplnil registrační formulář, kde napsal své údaje a dále byl seznámen s podmínkami, právy a závazky i sankčními ujednáními ze smlouvy. Žalovaný potvrdil, že si návrh smlouvy o spotřebitelském úvěru přečetl a seznámil se s jejím obsahem, když po přijetí platby žalovaný doplnil zbývající údaje, kterými bylo mj. číslo občanského průkazu, název bankovní instituce, u které měl vedený peněžní účet a trvalé bydliště. Žalobkyně také pověřila úvěruschopnost žalovaného dotazem na příslušné registry SOLUS a další. V době mezi 30. 4. 2024 a 29. 1. 2025 byla takto žalovanému vyplacena na jeho účet číslo , č. účtu, částka 20 000 Kč. Žalovaný však neplnil své povinnosti, když půjčku řádně nesplácel přes písemné upomínky zaslané věřitelem, naposledy odeslané žalobkyní dne 18. 12. 2024.2. Před zahájením jednání ve věci samé žalobkyně vzala žalobu zpět co do povinnosti žalovaného zaplatit žalobkyni částku ve výši 6 000 Kč s 12,75% zákonným úrokem z prodlení z částky 3 000 Kč za dobu od 3. 8. 2024 do zaplacení, z částky 1 500 Kč za dobu od 30. 1. 2025 do zaplacení, z částky 500 Kč za dobu od 31. 7. 2025 do zaplacení a z částky 1 000 Kč za dobu od 2. 10. 2025 do zaplacení; soud tedy za užití ustanovení § 96 odst. 1, 2 o. s. ř. řízení co do částečného zpětvzetí zastavil, aniž zjišťoval stanovisko žalovaného, neboť žalobkyně tak učinila před zahájením jednání ve věci samé.3. Ve zbytku žalobkyně na nároku setrvala, k jednání se omluvila, žalovaný se k žalobě nikterak nevyjádřil, k jednání se neomluvil, soud tak za užití ustanovení § 101 odst. 3 o. s. ř. jednal v nepřítomnosti účastníků, když vycházel z listinných důkazů a obsahu spisu.4. Soud po provedeném dokazování učinil tato zjištění z těchto listinných důkazů:5. Ze smlouvy o úvěru číslo , hodnota, bylo zjištěno, že jako věřitel zde byla označená společnost , Anonymizováno, , jako dlužník žalovaný, bylo zde uvedeno, že se jedná o spotřebitelský neúčelový splatný jednorázově ve výši 12 000 Kč, datum splatnosti bylo stanoveno ke dni 30. 5. 2024, délka splatnosti půjčky 30 dnů. Tato smlouva nebyla kvalifikovaně signována žalovaným, stejně jako dodatek číslo , hodnota, k této smlouvě, který měnil datum splatnosti ke dni 29. 6. 2024 a jako další dodatek číslo , hodnota, k této smlouvě, který stanovil celkovou částku úvěru na 20 000 Kč.6. Z výpisu z běžného účtu banky Creditas a. s. bylo zjištěno, že na účet číslo , hodnota, dne 30. 4. 2024 byla právní předchůdkyni žalobkyně zaslaná částka 12 000 Kč a dne 24. 6. 2024 částka 8 000 Kč.7. Z listiny označené jako smlouva o postoupení pohledávky ze dne 6. 12. 2023 bylo zjištěno, že daná pohledávka za žalovaným byla na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené mezi společností , Anonymizováno, , jakožto postupitelem a žalobkyní, jakožto postupníkem postoupena rovněž pohledávka za žalovaným.8. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 18. 12. 2024 bylo zjištěno, že byla žalobkyní oznámena skutečnost o postoupení pohledávky za žalovaným a z výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne 18. 12. 2024 bylo zjištěno, že touto výzvou byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky 28 937 Kč ve lhůtě do tří dnů; z podacího lístku ze dne 18. 12. 2024 bylo zjištěno, že tyto dvě listiny, oznámení o postoupení pohledávky a výzva k úhradě byly dne 18. 12. 2024 podány na poště.9. Ze sdělení , právnická osoba, . ze dne 7. 7. 2025 bylo zjištěno, že účet číslo , hodnota, je vedený na jméno žalovaného, přičemž zde byla v dubnu 2024 připsaná částka 12 000 Kč.10. Jiných důkazů soud neprováděl, když dospěl k závěru, že skutkový stav byl náležitým prokázán v takovém rozsahu, aby soud mohl ve věci meritorně rozhodnout.11. Soud předně konstatuje, že nevzal za prokázané, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně, jakožto věřitelem, a žalovaným, jakožto dlužníkem, byla uzavřena smlouva o obsahu tvrzeném žalobkyní. Žalobkyně sice předložila k důkazu nepodepsanou listinu, tj. návrh smlouvy, nicméně z této listiny se nepodává, resp. nebylo v řízení prokázáno, že by text odpovídal projevu vůle žalovaného. Nebylo prokázáno, že by smlouva byla skutečně mezi těmito účastníky uzavřena prostřednictvím elektronických prostředků komunikace na dálku, žalobkyně nedoložila žádné důkazy k prokázání svého tvrzení ohledně způsobu, jakým byla smlouva akceptovaná a takto uzavřena. V řízení navíc nebylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně řádně zkoumala úvěruschopnost žalovaného, jakožto spotřebitele, a to dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, což vedlo soud k závěru, že daná smlouva by byla neplatná i za předpokladu, že by se její uzavření v řízení prokázalo. Následně došlo na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené ke dni 6. 12. 2023 mezi společností , právnická osoba, , jakožto původním věřitelem a postupitelem a žalobkyní, jakožto postupníkem a novým věřitelem k postoupení pohledávky za žalovaným na žalobkyni. Naproti tomu soud považuje provedené důkazy za dostatečné k prokázání tvrzení, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému částku 20 000 Kč převody na účet číslo , hodnota, , přičemž žalovaný uhradil z této částky 9 260 Kč. Dále bylo zjištěno, že žalovaný byl formou předžalobní výzvy ve smyslu § 142a o. s. ř. vyzván k zaplacení žalované částky, když tato výzva spolu s oznámením o postoupení pohledávky byla podána na poště dne 18. 12. 2024.12. Po právním hodnocení soud tedy dospěl k závěru, že nárok žalobkyně je důvodný tolik částečně, a to co do částky 10 740 Kč představující zbylou částku po odečtení žalovaným zaplacené částky 9 260 Kč z částky 20 000 Kč, když je zřejmé, že žalobkyni přísluší toliko nárok na vydání bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 a následujících zákona č. 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále jen o. z.) a nárok na příslušenství z této částky, který plyne z ustanovení § 1970 o. z., když výše úroků z prodlení je odůvodněna ustanovením § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému bez prokázaného právního důvodu částku 20 000 Kč, žalovaný se přijetím této částky bezdůvodně obohatil a je povinen vrátit rozdíl oproti částce, kterou zaplatil, což je částka 10 740 Kč. Soud proto žalobě vyhověl co do částky 10 740 Kč, a to včetně příslušenství z této částky, ovšem až od 28. 12. 2024, neboť žalobkyně prokázala doloženou výzvou k plnění § 142a o. s. ř. s podacím lístkem, že tato byla podána dne 18. 12. 2024 na poště, tudíž ve smyslu § 573 o. z. se považuje za doručenou třetím dnem po odeslání, tj. 23. 12. 2024. Jestliže byl tedy poslední den k plnění 27. 12. 2024, pak od 28. 12. 2024 se žalovaný dostal do prodlení, přičemž od tohoto data má žalobkyně nárok na příslušenství z dlužné částky. Ve zbytku byl z důvodů výše uvedených shledán nárok neopodstatněným, když nebylo prokázáno, že smlouva o úvěru byla platně uzavřena a že žalobkyni přináleží další nároky vyplývající ze smluvního ujednání, a dále nebylo prokázáno, že žalobkyni náleží zbylé požadované příslušenství z dlužných částek, neboť nebylo osvědčeno, že v tom čase byl žalovaný již v prodlení. Na základě výše uvedeného byl žalobní nárok ve zbylé části zamítnut tak, jak je uvedeno v odstavci II. tohoto rozhodnutí.13. Jelikož byla žalobkyně v řízení ve větší míře úspěšná než neúspěšná, když soud i částečné omezení žalobního nároku za užití ustanovení § 146 odst. 2 věta prvá o. s. ř. vyhodnotil jak neúspěch, přičemž kapitalizoval požadované příslušenství ke dni vyhlášeného rozhodnutí, soud za užití ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř. rozhodl o náhradě nákladů řízení tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, když žalovanému taktéž právo na náhradu nákladů řízení nevzniklo.