Předmětem řízení je zaplacení částky 80 345,20 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně žalobu odůvodnila tím, že dne 13. 8. 2025 byla elektronicky uzavřena mezi žalobkyní jako věřitelem a žalovanou jako dlužníkem smlouva o poskytnutí revolvingového úvěru č. , hodnota, (dále jen „smlouva o úvěru“), kterou se žalobkyně zavázala poskytnout žalované úvěr až do výše 80 000 Kč. Před uzavřením smlouvy o úvěru došlo k řádnému posouzení úvěruschopnosti žalované. Žalovaná v jednotlivých tranších dle smlouvy o úvěru fakticky načerpala celkem částku ve výši 80 000 Kč. Žalovaná se zavázala revolvingový úvěr splácet alespoň v minimálních měsíčních splátkách splatných vždy nejpozději do 15. dne každého kalendářního měsíce, až do úplného splacení úvěru (viz čl. 5.1. smlouvy o úvěru). Minimální splátka byla ke dni posledního čerpání vypočtena na částku ve výši 4 000 Kč. Žalovaná porušila smlouvu o úvěru, když neuhradila minimální měsíční splátku splatnou dne 15. 10. 2025. Žalobkyně zaslala žalované dne 20. 10. 2025 a dne 5. 11. 2025 upomínky, ve kterých ji vyzvala k úhradě dlužné splátky. Na jednotlivé upomínky nebylo reagováno zaplacením, proto došlo k zesplatnění jistiny úvěru. Žalobkyně se tak svou žalobou domáhá zaplacení částky ve výši 79 866 Kč představující zesplatněnou jistinu poskytnutého úvěru, kapitalizovaný smluvní úrok v celkové výši 11 419,96 Kč vypočtený jako 57,99 %, tj. sjednaný smluvní úrok, z částky 79 866 Kč, tj. zbývající výše jistiny, od 16. 10. 2025, tj. den následující po dni splatnosti neuhrazené splátky, do 12. 1. 2026, náklady na upomínkování v celkové výši 1 000 Kč za upomínku č. , hodnota, a upomínku č. , hodnota, v souladu s čl. 5.4. Smlouvy o úvěru, zákonný úrok z prodlení v odpovídající výši z dlužné částky a náhradu nákladů soudního řízení. Žalobkyně dále v souladu s čl. 5.8. smlouvy o úvěru požaduje také uhrazení smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z dlužné částky, tj. částku 479,20 Kč. Žalovaná byla předžalobní výzvou vyzvána k úhradě dluhu ve lhůtě nejpozději do 4. 2. 2026.2. Soud jednal v souladu s § 101 odst. 3 zák. č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.), v nepřítomnosti účastníků. Žalobkyně svou neúčast omluvila, žalovaná svou neúčast neomluvila, k věci se nevyjádřila.3. Soud provedl důkazy listinami založenými žalobkyní do spisu.4. Smlouvou o poskytnutí revolvingového úvěru č. , hodnota, ze dne 13. 8. 2025 bylo prokázáno, že v této smlouvě je jako poskytovatel úvěru uvedena žalobkyně a jako spotřebitel žalovaná. Žalobkyně se ve smlouvě zavázala poskytnout žalované peněžní prostředky až do výše 80 000 Kč na účet žalované č. , č. účtu, . Žalovaná se zavázala splatit poskytnutý úvěr a úrok ve výši 57,99 % p. a. z čerpané a dosud nesplacené části jistiny v 72měsíčních splátkách minimálně po 4 000 Kč měsíčně. Součástí smlouvy je Příloha č. , hodnota, nazvaná jako „Posouzení úvěruschopnosti Spotřebitele“, v níž jsou uvedeny příjmy a výdaje deklarované spotřebitelem (Příjem 35 000 Kč, Náklady na bydlení 10 000 Kč, Náklady domácnosti 6 000 Kč, Finanční závazky 15 000 Kč).5. Zprávou , právnická osoba, . bylo prokázáno, že žalovaná je majitelem účtu č. , č. účtu, a že na tento účet byla dne 14. 8. 2025 připsána částka 80 000 Kč od společnosti , Jméno žalobkyně, .6. Listinou „detail pohybu – bezhotovostní platba“ bylo prokázáno, že byl zadán příkaz k úhradě částky 80 000 Kč z účtu č. , č. účtu, na účet č. , č. účtu, , VS , var. symbol, se zprávou pro příjemce „Kneblová úvěr“, datum zaúčtování dne 13. 8. 2025.7. Dopisem adresovaným žalované ze dne 21. 1. 2026 a poštovním podacím lístkem bylo prokázáno, že žalobkyně odeslala dne 21. 1. 2026 žalované na adresu , adresa, , výzvu ke splacení úvěru poskytnutého na podkladě smlouvy č. , hodnota, ve lhůtě do 4. 2. 2026.8. Upomínkou č. , hodnota, a č. , hodnota, bylo prokázáno, že žalobkyně vyhotovila upomínku k úhradě dlužné částky.9. Soud neprovedl důkaz předsmluvní informací pro nadbytečnost, neboť skutečnosti rozhodné pro posouzení věci byly prokázány shora uvedenými listinnými důkazy.10. Po provedeném dokazování učinil soud následující závěr o skutkovém stavu: žalobkyně poskytla žalované na podkladě uzavřené smlouvy o úvěru č. , hodnota, dne 13. 8. 2025 bezhotovostně částku ve výši 80 000 Kč. Předžalobní výzvu k zaplacení dlužné částky odeslala žalobkyně žalované na adresu jejího trvalého bydliště dne 21. 1. 2026 s lhůtou k plnění do 4. 2. 2026. Odeslání a doručení předchozí upomínky č. , hodnota, a č. , hodnota, žalované nevyplývá ze žádného z doložených důkazů.11. Dle § 2991 odst. 1, 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.12. Dle § 2993 o. z., plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.13. Podle § 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZoSÚ“), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.14. Podle § 3 písm. c) ZoSÚ, je posouzením úvěruschopnosti spotřebitele posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr.15. Dle § 86 odst. 1, 2 ZoSÚ, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.16. Dle § 87 odst. 1 věta první ZoSÚ, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.17. Po právním posouzení shora uvedených zjištění dospěl soud k závěru, že žaloba je částečně důvodná. Soud předně konstatuje, že v řízení nevzal za prokázáno, že by mezi žalobkyní jako věřitelem a žalovanou jako dlužníkem byla platně uzavřena smlouva o úvěru ze dne 13. 8. 2025 tvrzeného obsahu. Žalobkyně uzavírala shora označenou smlouvu jako podnikatel v rámci své podnikatelské činnosti, žalovaná byla v postavení spotřebitele. S ohledem na obsah smlouvy, kterým je poskytnutí úvěru podnikatelem spotřebiteli, je třeba na závazkový vztah aplikovat také výše citovaná ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, z nichž vyplývá povinnost věřitele před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudit s odbornou péčí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Spotřebitelský úvěr poskytne jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva neplatná podle § 87 ZoSÚ. Požadavek na posouzení úvěruschopnosti má v první řadě chránit nikoliv poskytovatele úvěru, ale spotřebitele, soud se tak ztotožňuje s názorem svého odvolacího soudu, že k neplatnosti úvěrové smlouvy z důvodu neposouzení úvěruschopnosti spotřebitele je třeba přihlédnout z úřední povinnosti, a to i v režimu zákona č. 257/2016 Sb. (srov. rozsudek Krajského soudu v , adresa, sp. zn. , spisová značka, ze dne 14. 3. 2018, ale též nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18).18. Za daných okolností však žalobkyně neprokázala, že by při uzavírání označené smlouvy řádně zkoumala schopnost žalované úvěr splácet, tedy že řádně zkoumala a ověřovala příjmovou a výdajovou stránku žalované v souvislosti s jejími osobními poměry.19. Z výše uvedených důvodů soud pak vyhodnotil předmětnou smlouvu jako neplatnou ve smyslu § 588 o. z. pro rozpor s § 86 a § 87 ZoSÚ. Jedná se přitom o neplatnost absolutní, ke které soud přihlíží i bez návrhu, neboť se jedná o rozpor se zákonným ustanovením, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak než stanovením absolutní neplatnosti právního jednání, které je s ním v rozporu. Byl by popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči podnikateli pozitivním zásahem ze strany soudu (nerovné postavení spočívá jak v ekonomické síle spotřebitele vůči poskytovateli úvěru, tak v úrovni jeho informovanosti), pokud by takový zásah ze strany soudu závisel na námitce spotřebitele. Závěr o absolutní neplatnosti smluv, které jsou v rozporu s právem na ochranu spotřebitele, pak odpovídá ustálené judikatuře Soudního dvora Evropské unie, jehož závěry mají při výkladu norem spotřebitelského práva implementovaných do našeho právního řádu z komunitárního práva nezastupitelný význam. Soudní dvůr ve své judikatuře opakovaně zdůraznil povinnost tzv. eurokonformního výkladu v co největším rozsahu ve světle znění a účelu směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 tak, aby dosáhl jí zamýšleného výsledku, a to i v horizontálních sporech (viz rozsudky Marleasing , jméno FO, C-106/89, EU:C:1990:395, , jméno FO, C-240–244/98, EU:, právnická osoba, :346, Konstantinos Adeneler C-212/04, EU:C:2006:443).20. Žalobkyni tak náleží vrácení toho, co bez prokázaného právního důvodu poskytla žalované, tj. toho, o co se žalovaná bezdůvodně obohatila ve smyslu § 2991 odst. 2 a § 2993 o. z. Bylo zjištěno, že žalobkyně poskytla žalované částku v celkové výši 80 000 Kč. Dle žaloby činí nesplacená výše jistiny celkem 79 866 Kč. Soud tedy shledává žalobu důvodnou co do částky 79 866 Kč, když žalovaná netvrdila a tím méně neprokázala, že by žalobkyni dlužnou částku uhradila. Vzhledem k tomu, že se žalovaná dostala do prodlení s plněním tohoto peněžitého závazku, žalobkyně má rovněž právo na úroky z prodlení podle § 1968 a § 1970 o. z. Splatnost nebyla sjednána (s ohledem na absenci platně uzavřených smluv), žalovaná tak byla podle § 1958 odst. 2 o. z. povinna dlužnou částku zaplatit k výzvě žalobkyně. Žalobkyně prokazatelně vyzvala (§ 573 o. z.) žalovanou k plnění až předžalobní výzvou odeslanou dne 21. 1. 2026 s lhůtou k plnění do 4. 2. 2026. Od 5. 2. 2026 je tak žalovaná s úhradou svého dluhu v prodlení. Soud od uvedeného dne v souladu s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. přiznal žalobkyni nárok na zákonné úroky z prodlení. Ve zbývajícím rozsahu (výrok II.) soud žalobu jako nedůvodnou zamítl, a to i co do částky 1 000 Kč uplatněné z titulu nákladů souvisejících s uplatněním pohledávky, když žalobkyně žádným způsobem odeslání 1. a 2. upomínky k zaplacení dlužné částky neprokázala.21. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.”), tak, že přiznal žalobkyni, jenž byla v řízení úspěšná až na nepatrnou část, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 17 744 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 3 254 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.”), z tarifní hodnoty ve výši 81 345,20 Kč sestávající z částky 4 380 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 450 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. V souladu s § 149 odst. 1 o. s. ř. byla žalovaná zavázána zaplatit náklady řízení k rukám zástupce žalobkyně.22. Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř., a sice do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, když pro stanovení jiné lhůty nebyly shledány žádné podmínky.