Okresní soud v Ostravě 21 C 136/2026-21 – Náklady řízení

Žalobkyně se podanou žalobou domáhala na žalovaném uhrazení částky 29 105 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o zápůjčce ze dne 14. 5. 2025 (dále jen „smlouva o zápůjčce“). Na základě této smlouvy žalobkyně poskytla žalovanému částku 15 000 Kč a žalovaný se zavázal za poskytnutí zápůjčky uhradit poplatek ve výši 8 550 Kč. Jistina a poplatek byly splatné ve třech měsíčních splátkách do 15. 8. 2025. Žalovaný své závazky ze smlouvy o zápůjčce nesplnil. Žalobkyně dále kromě poplatku a jistiny zápůjčky požadovala po žalovaném úhradu účelně vynaložených nákladů v souvislosti s prodlením podle čl. 2. 3. smlouvy o zápůjčce za písemné výzvy ve výši 2 000 Kč a náhradu úroků z prodlení. Dále žalobkyně požadovala smluvní pokutu dle čl. 2.4 smlouvy o zápůjčce ve výši 0,1% denně z jistiny pohledávky od 16. 8. 20257 do 10. 4. 2026, tedy ve výši 3 555 Kč.2. Žalovaný se k věci nevyjádřil.3. Účastníci po výzvě soudu podle § 101 odst. 4 zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), neměli proti rozhodnutí ve věci bez nařízení jednání námitek nebo na tuto výzvu vůbec nereagovali a ve věci bylo možno rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazu podle § 115a o. s. ř.4. Na základě listinných důkazů dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu: Ze smlouvy o zápůjčce ze dne 14. 5. 2025 a z Všeobecných obchodních podmínek žalobkyně soud zjistil, že žalobkyně uzavřela s žalovaným smlouvu o zápůjčce, na základě níž měla žalobkyně žalovanému poskytnout částku 15 000 Kč a žalovaný se zavázal uhradit jistinu zápůjčky a poplatek ve výši 8 550 Kč, a to do 93 dnů ode dne poskytnutí zápůjčky. Ze sdělení , právnická osoba, . ze dne 28. 5. 2026 a z výpisu z účtu žalobkyně soud zjistil, že žalobkyně poskytla na základě smlouvy o zápůjčce žalovanému na jeho účet částku ve výši 15 000 Kč. Z článku č. , hodnota, smlouvy o zápůjčce bylo zjištěno, že mezi účastníky byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1% denně z dlužné jistiny pro případ prodlení žalovaného s úhradou dluhu a z článku 2. 5. dále vyplývá, že se měl žalovaný zavázat hradit náklady za upomínky z důvodu prodlení s plněním svých závazků. Z výzvy ze dne 11. 3. 2026 a podacího lístku ze dne 12. 3. 2026 soud zjistil, že žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné částky do tří dnů. Dle tvrzení žalobkyně žalovaný na dlužnou částku nic neuhradil. V řízení nebylo prokázáno, že by žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného.5. Podle § 86 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.6. Podle § 86 odst. 2 z. s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.7. Podle § 87 odst. 1 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.8. Podle § 2309 o. z. Přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.9. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.10. Co se právního hodnocení věci týče, je soud toho názoru, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla uzavřena smlouva o zápůjčce podle § 2390 o. z. Předmětná smlouva o úvěru je zároveň smlouvou o spotřebitelském úvěru ve smyslu § 2 odst. 1 z. s. ú., která je ovšem absolutně neplatná podle § 87 odst. 1 z. s. ú. Žalobkyně totiž neprokázala, že by na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele posoudila před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru úvěruschopnost spotřebitele, či že by tak učinila na základě jiných nezbytných zdrojů. Žalobkyně tedy dostatečně nezjistila příjmy a výdaje spotřebitele, a nesplnila tak svou povinnost vyplývající z § 86 odst. 1 a 2 z. s. ú., jejíž nesplnění má v souladu s § 87 odst. 1 z. s. ú. za následek absolutní neplatnost smlouvy o zápůjčce (resp. smlouvy o spotřebitelském úvěru).11. Vzhledem k tomu, že nebyl v řízení prokázán platný závazek, plnily si smluvní strany na základě smlouvy o zápůjčce bez právního důvodu a v souladu s § 2993 o. z. mají obě strany právo požadovat, aby jim druhá strana vydala to, co na základě neplatného závazku získala. V řízení bylo prokázáno poskytnutí žalobkyní částky ve výši 15 000 Kč žalovanému. Žalobkyně zaslala žalovanému výzvu k úhradě do 3 dnů od doručení výzvy dne 12. 3. 2026, kdy podle § 573 o. z. se má za to, že zásilka se dostala do dispozice žalovaného třetí pracovní den po odeslání, třídenní lhůta k plnění uvedená ve výzvě uplynula dne 20. 3. 2026 a následujícího dne se žalovaný dostal do prodlení ve smyslu § 1968 o. z. Soud proto rozhodl ve výroku I. tohoto rozsudku o povinnosti žalovaného uhradit částku 15 000 Kč a v souladu s § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. o povinnosti uhradit úroky z prodlení. Ve zbytku nároku žalobkyně byla žaloba zamítnuta, neboť tento představoval částečně nároky z neplatné smlouvy o zápůjčce a částečně úroky z prodlení z částek, se kterými žalovaný v prodlení nebyl.12. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalobkyně byla úspěšná v rozsahu kapitalizované částky ke dni vydání rozsudku ve výši 15 628,56 Kč (tj. v rozsahu 49,30 %) a úspěch účastníků byl proto téměř totožný.