Okresní soud v Ostravě 21 C 170/2025-20 – Náklady řízení

Žalobkyně se na žalovaném domáhala uhrazení částky 14 496 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru, kterou měl žalovaný uzavřít s právním předchůdcem žalobkyně společností , Anonymizováno, , právnická osoba, ., IČ , IČO, (dále jen „právní předchůdce“) dne 2. 9. 2025. Právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému úvěr ve výši 10 000 Kč, který měl splacen do 21. 6. 2024. Žalovaný jistinu ve výši 10 000 Kč, poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 4 200,12 Kč a úrok ve výši 295,89 Kč neuhradil ani po výzvě žalobkyně.2. Žalovaný se k věci nevyjádřil.3. Účastníci po výzvě soudu podle § 101 odst. 4 o. s. ř., neměli proti rozhodnutí ve věci bez nařízení jednání námitek nebo na tuto výzvu vůbec nereagovali a ve věci bylo možno rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazu podle § 115a o. s. ř.4. Na základě listinných důkazů dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu: Smlouvou o úvěru č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, ze dne 22. 5. 2024, formulářem pro standardní informace o spotřebitelském úvěru má soud za prokázané, že právní předchůdce žalobkyně se zavázal žalovanému poskytnout úvěr ve výši 10 000 Kč, který se žalovaný zavázal uhradit do 21. 6. 2024 s ročním úrokem ve výši 36% (295,89 Kč) a v případě prodlení s hrazením úvěru i s poplatkem za sjednání úvěru ve výši 4 200,11 Kč. Z potvrzení o provedení transakce ze dne 3. 7. 2025 a ze sdělení ze dne 12. 11. 2025 soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému na jeho účet částku 10 000 Kč dne 22. 5. 2024. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 25. 6. 2025 soud zjistil, že vymáhaná pohledávka byla postoupena právním předchůdcem žalobkyně na žalobkyni. Z oznámeni o postoupení pohledávky ze dne 16. 7. 2025 soud zjistil, že žalovanému bylo oznámeno postoupení pohledávky ze smlouvy o úvěru. Z výzvy ze dne 16. 7. 2025 a z dokladu o odeslání ze dne 21. 7. 2025 soud zjistil že žalovaný byl vyzván k úhradě pohledávky do tří dnů. V řízení nebylo prokázáno, že by právní předchůdce žalobkyně dostatečným způsobem ověřoval příjmy a výdaje žalovaného před uzavřením smlouvy o úvěru.5. Podle § 2395 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.6. Podle § 2 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „z.s.ú.“) spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.7. Podle § 86 odst. 1 z.s.ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.8. Podle § 86 odst. 2 z. s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.9. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.10. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).11. Co se právního hodnocení věci týče, je soud toho názoru, že mezi žalovaným a právním předchůdcem žalobkyně byla uzavřena smlouva o úvěru podle § 2395 a násl. o. z. Předmětná smlouva o úvěru je zároveň smlouvou o spotřebitelském úvěru ve smyslu § 2 odst. 1 z.s.ú., která je ovšem absolutně neplatná podle § 87 odst. 1 z. s. ú. Žalobkyně totiž neprokázala, že by na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele její právní předchůdce posoudil před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru úvěruschopnost spotřebitele, či že by tak učinil na základě jiných nezbytných zdrojů. V řízení nebylo prokázáno ani základní ověření příjmů a výdajů žalovaného právním předchůdcem žalobkyně. Právní předchůdce žalobkyně tedy dostatečně nezjistil příjmy a výdaje spotřebitele, a nesplnil tak svou povinnost vyplývající z § 86 odst. 1 a 2 z. s. ú., jejíž nesplnění má v souladu s § 87 odst. 1 z. s. ú. za následek absolutní neplatnost smlouvy o úvěru (resp. smlouvy o spotřebitelském úvěru).12. Vzhledem k tomu, že nebyl v řízení prokázán platný závazek, účastníci si plnili na základě neplatné smlouvy o úvěru bez právního důvodu a v souladu s § 2993 o. z. mají obě strany právo požadovat, aby jim druhá strana vydala to, co na základě neplatného závazku získala. V řízení bylo prokázáno poskytnutí právním předchůdcem žalobkyně částky ve výši 10 000 Kč žalovanému a postoupení vymáhané pohledávky podle § 1879 o. z. právním předchůdcem žalobkyně na žalobkyni. Soud proto rozhodl o povinnosti žalovaného tuto částku žalobkyni uhradit. Žalovanému byla také v souladu s § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. uložena povinnost uhradit úroky z prodlení ode dne následujícím po dni splatnosti uvedeném ve výzvě k splacení dluhu, kdy soud vycházel v souladu s § 573 o. z. z toho, že tato výzva byla doručena žalovanému dne 24. 7. 2025. Ve zbytku nároku žalobkyně byla žaloba zamítnuta, neboť tento měl být založen dle tvrzení žalobkyně na absolutně neplatné smlouvě o úvěru a požadované úroky z prodlení byly částečně zamítnuty, neboť byly částečně požadovány za období, kdy žalovaný nebyl v prodlení, případně jejich výše převyšovala výši zákonnou.13. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žalobkyni, která byla ve věci úspěšná v rozsahu kapitalizované částky ke dni vyhlášení rozsudku ve výši 11 159,45 Kč (tj. v rozsahu 58%), přiznal na náhradě nákladů řízení částku 368 Kč, která přestavuje 16% z následujících nákladů řízení: soudní poplatek ve výši 800 Kč, odměna advokáta za tři úkony právní služby (převzetí a příprava, předžalobní výzva, sepis žaloby) ve výši 1 200 Kč podle § 14b odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen „AT), 3 x paušální náhradu hotových výdajů po 100 Kč podle § 14b odst. 6 písm. a) AT.