Okresní soud v Ostravě 21 C 208/2025-17 – Náklady řízení

Žalobkyně se podanou žalobou domáhala na žalovaném uhrazení částky 30 218 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru č. , hodnota, ze dne 10. 9. 2024 (dále jen „smlouva o úvěru“), kterou uzavřel žalovaný s právním předchůdcem žalobkyně společností , právnická osoba, , IČ , IČO, (dále jen „právní předchůdce“). Žalovanému byl na základě této smlouvy poskytnut úvěr ve výši 25 000 Kč, který se zavázal vrátit do 13. 11. 2024 spolu s úrokem ve výši 5 218 Kč. Vymáhaná pohledávka byla postoupena na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 12. 12. 2024. Žalovaný dlužnou částku neuhradil ani přes výzvu žalobkyně.2. Žalovaný se k věci nevyjádřil.3. Účastníci po výzvě soudu podle § 101 odst. 4 o. s. ř., neměli proti rozhodnutí ve věci bez nařízení jednání námitek nebo na tuto výzvu vůbec nereagovali a ve věci bylo možno rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazu podle § 115a o. s. ř.4. Na základě listinných důkazů dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu: Ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, ze dne 10. 9. 2024 a dodatku č. , hodnota, ze dne 17. 9. 2024 soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně uzavřel s žalovaným smlouvu o úvěru, kterou se zavázal žalovanému poskytnout na účet č. , č. účtu, částku v celkové výši 25 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal uhradit spolu s ročním úrokem ve výši 253,98% do 30 dnů. Z potvrzení o finančních transakcích k úvěrové smlouvě č. , hodnota, , výpisů z účtu ze dne 10. 9. 2024 a 17. 9. 2024 a sdělení , právnická osoba, . ze dne 24. 2. 2026 soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně vyplatil žalovanému na jeho výše uvedený účet částku 25 000 Kč. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 12. 12. 2024 včetně přílohy a dodatku č. , hodnota, ze dne 12. 12. 2024 soud zjistil, že vymáhaná pohledávka byla postoupena na žalobkyni. Z výzvy ze dne 16. 4. 2025, oznámení o postoupení pohledávky ze dne 16. 4. 2025 a podacího lístku ze dne 16. 4. 2025 soud zjistil, že žalovaný byl vyzván k úhradě vymáhané pohledávky do 3 dnů s tím, že mu bylo oznámeno postoupení pohledávky na žalobkyni. V řízení nebylo prokázáno, že by právní předchůdce žalobkyně dostatečným způsobem ověřoval úvěruschopnost žalovaného.5. Podle § 2395 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.6. Podle § 2 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „z.s.ú.“) spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.7. Podle § 86 odst. 1 z.s.ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.8. Podle § 86 odst. 2 z. s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.9. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.10. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).11. Co se právního hodnocení věci týče, je soud toho názoru, že mezi žalovaným a právním předchůdcem žalobkyně byla uzavřena smlouva o úvěru podle § 2395 a násl. o. z. Předmětná smlouva o úvěru je zároveň smlouvou o spotřebitelském úvěru ve smyslu § 2 odst. 1 z. s. ú., která je ovšem absolutně neplatná podle § 87 odst. 1 z. s. ú. Žalobkyně totiž neprokázala, že by na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele její právní předchůdce posoudil před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru úvěruschopnost spotřebitele, či že by tak učinil na základě jiných nezbytných zdrojů. V řízení nebylo prokázáno ani základní ověření příjmů a výdajů žalovaného právním předchůdcem žalobkyně. Právní předchůdce žalobkyně tedy dostatečně nezjistil příjmy a výdaje spotřebitele a nesplnil tak svou povinnost vyplývající z § 86 odst. 1 a 2 z. s. ú., jejíž nesplnění má v souladu s § 87 odst. 1 z. s. ú. za následek absolutní neplatnost smlouvy o úvěru (resp. smlouvy o spotřebitelském úvěru).12. Vzhledem k tomu, že nebyl v řízení prokázán platný závazek, strany smlouvy si plnily na základě neplatné smlouvy o úvěru bez právního důvodu a v souladu s § 2993 o. z. mají obě strany právo požadovat, aby jim druhá strana vydala to, co na základě neplatného závazku získala. V řízení bylo prokázáno poskytnutí právním předchůdcem žalobkyně částky ve výši 25 000 Kč žalovanému a postoupení vymáhané pohledávky podle § 1879 o. z. právním předchůdcem žalobkyně na žalobkyni. Soud proto rozhodl o povinnosti žalovaného uhradit žalobkyni částku ve výši 25 000 Kč. Žalovanému byla také v souladu s § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. uložena povinnost uhradit úroky z prodlení ode dne následujícím po dni splatnosti uvedeném ve výzvě k splacení dluhu, kdy soud vycházel v souladu s § 573 o. z. z toho, že tato výzva byla doručena žalovanému dne 22. 4. 2025. Ve zbytku nároku žalobkyně byla žaloba zamítnuta, neboť tento měl být založen dle tvrzení žalobkyně na absolutně neplatné smlouvě o úvěru a požadované úroky z prodlení byly částečně zamítnuty, neboť byly částečně požadovány za období, kdy žalovaný nebyl v prodlení, případně jejich výše převyšovala výši zákonnou.13. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žalobkyni, která byla ve věci úspěšná v rozsahu kapitalizované částky ke dni vyhlášení rozsudku ve výši 28 509,59 Kč (tj. v rozsahu 78%), přiznal na náhradě nákladů řízení částku 2 021,04 Kč, která přestavuje 56% z následujících nákladů řízení: soudní poplatek ve výši 1 209 Kč, odměna advokáta za tři úkony právní služby (převzetí a příprava, předžalobní výzva, sepis žaloby) ve výši 2 100 Kč podle § 14b odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen „AT), 3 x paušální náhradu hotových výdajů po 100 Kč podle § 14b odst. 6 písm. a) AT.