Žalobkyně se svou žalobou doručenou okresnímu soudu dne 20. 4. 2026 domáhala po žalovaném zaplacení částky 22 800 Kč s příslušenstvím, což odůvodnila tak, že dne 4. 3. 2024 uzavřela žalobkyně se žalovaným Smlouvu o nájmu dopravního prostředku, ev. č. , hodnota, . Předmětem této smlouvy byl pronájem vozidla tovární značky Renault Kadjar, RZ , SPZ, , a to na dobu od 4. 3. 2024 do 22. 3. 2024. Účastníci si v uvedené smlouvě sjednali cenu nájemného ve výši 1 200 Kč bez DPH za každý den nájmu. Žalovaný za dobu pronájmu vozidlem najel celkem , hodnota, km. Po řádném skončení nájmu bylo žalovanému vyúčtováno sjednané nájemné za 19 dní nájmu v celkové výši 27 588 Kč vč. DPH, a to prostřednictvím faktury č. , hodnota, . Tato faktura byla splatná dne 5. 4. 2024. Žalovaný však ve lhůtě splatnosti dlužnou částku neuhradil. Přes opakované urgence (mimo jiné telefonický rozhovor ze dne 3. 12. 2025) a zasílání dokumentace žalovaný svůj dluh dlouho ignoroval. Žalovaný následně dne 12. 2. 2026 uhradil částku ve výši 4 788 Kč, která odpovídá vyčíslené DPH. Tímto částečným plněním a jednáním žalovaný svůj zbylý dluh ve smyslu ust. § 2053 občanského zákoníku konkludentně uznal. Ke dni podání tohoto návrhu tak zbývá k úhradě jistina ve výši 22 800 Kč, ačkoliv žalobkyně žalovaného k úhradě dlužné částky vyzývala, dlužná částka zůstala neuhrazena.2. Žalovaný nárok žalobce uplatněný žalobou neuznal, navrhoval zamítnutí žaloby v celém rozsahu. Žalovaný tvrdil, že z faktury měl zaplatit jen DPH a zbytek faktury proplácela pojišťovna.3. Soud provedl v řízení dokazování a vzal za prokázány následující skutečnosti, které tvoří následující závěr o skutkovém stavu. Dne 4. 3. 2024 uzavřela žalobkyně se žalovaným Smlouvu o nájmu dopravního prostředku, ev. č. , hodnota, . Předmětem této smlouvy byl pronájem vozidla tovární značky Renault Kadjar, RZ , SPZ, , a to na dobu od 4. 3. 2024 do 22. 3. 2024. Účastníci si v uvedené smlouvě sjednali cenu nájemného ve výši 1 200 Kč bez DPH za každý den nájmu. Po skončení nájmu bylo žalovanému vyúčtováno sjednané nájemné za 19 dní nájmu v celkové výši 27 588 Kč vč. DPH, a to prostřednictvím faktury č. , hodnota, . Tato faktura byla splatná dne 5. 4. 2024. Žalovaný však ve lhůtě splatnosti dlužnou částku neuhradil. Žalovaný následně dne 12. 2. 2026 uhradil částku ve výši 4 788 Kč, která odpovídá vyčíslené DPH. Tato shodná tvrzení účastníků vzal soud za svá skutková zjištění ve smyslu § 120 odst. 3 o. s. ř. Žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení celé dlužné částky i před podáním žaloby. V řízení nebylo tvrzeno, ani prokázáno, že by na částku, která je předmětem žaloby, bylo cokoli uhrazeno. Tedy provedené důkazy tvoří ucelený řetězec na sebe vzájemně navazujících kroků, který nebyl nikterak relevantně zpochybněn jinými důkazy, provedené důkazy si vzájemně nijak neodporují. Pokud soud v řízení případně provedl další důkazy, ze kterých v rozhodnutí nevycházel, bylo to z toho důvodu, že dle názoru soudu tyto důkazy neměly žádný vliv na rozhodnutí soudu ve věci samé.4. Po právní stránce posoudil soud vztah mezi účastníky následujícím způsobem. Podle § 3028 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník se tímto zákonem řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti. Soud proto na posuzovaný případ aplikoval ustanovení zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.), neboť právní vztahy, jakož i práva i povinnosti, vznikly za jeho účinnosti.5. Zjištěný závazkový vztah založený Smlouvu o nájmu dopravního prostředku ev. č. , hodnota, uzavřenou mezi žalobkyní a žalovaným dne 4. 3. 2024 soud posoudil podle § 2321 a násl. o. z., tedy tak, že mezi žalobkyní, jakožto pronajímatelem, a žalovaným, jakožto nájemcem, byla uzavřena platná smlouva o nájmu dopravního prostředku. Žalobkyně své smluvní povinnosti splnila, když žalovanému pronajala vozidlo tovární značky Renault Kadjar, RZ , SPZ, , a to na dobu od 4. 3. 2024 do 22. 3. 2024. Povinností žalovaného pak bylo zaplatit žalobkyni sjednanou cenu nájmu, jež byla žalovanému následně v souladu se smlouvou účtována fakturou č. , hodnota, , a to ve výši 27 588 Kč vč. DPH se splatností dne 5. 4. 2024. Dle skutkových závěrů soudu, žalovaný dne 12. 2. 2026 na žalobkyní vystavenou fakturu částečně plnil, a to částkou ve výši 4 788 Kč, která odpovídá vyčíslené DPH, přičemž jako variabilní symbol je uvedeno číslo uvedené faktury, čímž je účel platby zcela zřejmý; toto ostatně bylo mezi stranami skutkově shodné.6. Podle § 2054 odst. 2 o. z. plní-li dlužník dluh zčásti, má částečné plnění účinky uznání zbytku dluhu, lze-li z okolností usoudit, že tímto plněním dlužník uznal i zbytek dluhu.7. S ohledem na fakt, že žalovaný relevantně netvrdil, že by v přiměřené době vznesl vůči žalobkyni námitku ohledně existence zbývající části závazku, když tato byla vznesena až době krátce před podáním žaloby a v souvislosti s ní, ačkoli byla předmětná faktura splatná již 5. 4. 2024, má soud za to, že shora popsaným zaplacením části fakturou účtované částky došlo k uznání i zbývající části závazku. Uvedeným způsobem tak došlo nastolení vyvratitelné právní domněnky existence dluhu v době jeho uznání a došlo tak k přesunu břemene tvrzení a zejména důkazního břemene z věřitele na dlužníka, tedy na žalovaného. Žalovaný však domněnku existence zbývající části závazku nevyvrátil, na písemnou výzvu soudu (viz usnesení soudu ze dne 13. 5. 2026, č.j. , spisová značka, ) nereagoval žádným způsobem, a ani u jednání před soudem žalovaný ničeho relevantního netvrdil a neprokázal, když jeho tvrzení o tom, že by zbytek dluhu měla zaplatit pojišťovna nebyla žalovaným ani na výzvu soudu precizována a ani nebyly označeny žádné důkazy.8. Soud tak dospěl k závěru, že nárok žalobkyně je v celém rozsahu po právu, a to jak co do důvodu, tak i výše a splatnosti, a protože v řízení nebylo tvrzeno, ani prokázáno, že by na částku, která je předmětem žaloby, bylo cokoli uhrazeno, soud žalobě v celém rozsahu vyhověl tak, jak je uvedeno ve výroku I tohoto rozhodnutí, když i nárok žalobkyně na zaplacení úroku z prodlení je v souladu s § 1970 o. z., a to ve výši dle příslušného vl. nař. č. 351/2013 Sb.9. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 1 o. s. ř., neboť žalobkyně měla ve věci plný procesní úspěch, čímž jí vzniklo právo vůči žalovanému na plnou náhradu nákladů řízení. Náklady řízení procesně úspěšné žalobkyně sestávají z odměny za zastupování žalobkyně v řízení advokátem, a to za celkem , hodnota, úkony právní služby á 2 020 Kč podle § 7 ve spojení s § 11 odst. 1 písm. a), d), g) a § 11 odst. 2 písm. h) vyhl. č. 177/1996 Sb. (tj. převzetí a příprava zastoupení, sepis žaloby, účast u ústního jednání a odeslání předžalobní výzvy), dále 4 x režijní paušál 450 Kč dle § 11 odst. 1, § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., to vše s DPH ve výši 21 % z těchto částek dle § 137 odst. 3 o. s. ř., a dále zaplacený soudní poplatek ve výši 1 140 Kč; tj. na nákladech řízení celkem 11 872,70 Kč. Tyto náklady řízení žalobkyni prokazatelně vznikly a byly potřebné k účelnému uplatnění jejího práva. K náhradě nákladů řízení soud žalovaného zavázal k rukám zástupce žalobkyně dle § 149 odst. 1 o. s. ř.10. Dlužnou částku, jakož i náhradu nákladů řízení byl žalovaný zavázán zaplatit ve lhůtě podle § 160 odst. 1 o. s. ř.