Žalobce se žalobou domáhal po žalovaném vyklizení garáže č. , hodnota, , nacházející se v I. nadzemním podlaží bytového domu s číslem popisným , Anonymizováno, , který je součástí pozemku parcelní č. st. , Anonymizováno, – zastavěná plocha a nádvoří v katastrálním území , adresa, , obec , adresa, , zapsaného na listu vlastnictví č. , hodnota, , adresní místo , adresa, . Uvedl, že vlastníkem předmětné nemovité věci je statutární město , adresa, a žalobce k ní vykonává svěřenou správu na základě Statutu města , adresa, . Garáž byla žalovanému pronajata na základě nájemní smlouvy uzavřené dne 27. 12. 2017 na dobu neurčitou. Nájemní smlouva skončila výpovědí žalobce z nájmu pro zvlášť závažné porušení povinností nájemce spočívající v neplacení nájemného a záloh na služby za dobu alespoň tří měsíců, a to ke dni 16. 3. 2026. Žalovaný měl podle tvrzení žalobce ke dni výpovědi dluh na nájemném a zálohách na služby ve výši 13 044 Kč. Žalovaný byl vyzván k úhradě dlužných částek výzvou ze dne 2. 2. 2026, která mu byla doručena dne 13. 2. 2026. Výpověď nájemní smlouvy spojená s výzvou k vyklizení garáže ze dne 26. 2. 2026 byla žalovanému doručena dne 16. 3. 2026. Žalovaný byl vyzván, aby garáž vyklidil a předal zástupci pronajímatele do tří dnů od doručení výpovědi, tedy do dne 19. 3. 2026, což neučinil. Žalobce proto tvrdil, že žalovaný garáž užívá bez právního důvodu.2. Při přípravě jednání dospěl soud k závěru, že v daném případě povaha věci a okolnosti případu odůvodňují postup podle § 114b zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „o. s. ř.“), a proto žalovanému usnesením ze dne 12. 5. 2026, č. j. , spisová značka, , uložil, aby se ve lhůtě 30 dnů od doručení tohoto usnesení písemně vyjádřil ve věci samé k žalobě, a v případě, že nárok uplatněný žalobou zcela neuznává, zároveň vylíčil rozhodující skutečnosti, na nichž staví svoji obranu, připojil listinné důkazy, jichž se dovolává, popřípadě označil důkazy k prokázání svých tvrzení. Žalovaný byl současně poučen, že jestliže se bez vážného důvodu ve stanovené lhůtě nevyjádří a ani soudu v téže lhůtě nesdělí, jaký vážný důvod mu v tom brání, bude mít soud za to, že nárok uplatněný žalobou uznává, a soud rozhodne rozsudkem pro uznání podle § 153a odst. 3 o. s. ř.3. Usnesení ze dne 12. 5. 2026, č. j. , spisová značka, , bylo žalovanému doručeno fikcí dne 8. 6. 2026 do datové schránky. Lhůta k podání vyjádření marně uplynula dne 8. 7. 2026. Žalovaný se ve stanovené lhůtě k žalobě nevyjádřil a ani soudu nesdělil žádný vážný důvod, který by mu v podání vyjádření bránil.4. Podle § 114b odst. 5 o. s. ř. se proto má za to, že žalovaný nárok, který je proti němu žalobou uplatňován, uznává. Jelikož jde o věc, v níž lze uzavřít a schválit smír, a nebyly zjištěny předpoklady pro zastavení řízení ani odmítnutí žaloby, rozhodl soud o žalobě rozsudkem pro uznání podle § 153a odst. 1 a 3 o. s. ř. Jen pro vydání rozsudku pro uznání nebylo třeba nařizovat jednání.5. Lhůtu k vyklizení garáže soud stanovil podle § 160 odst. 1 o. s. ř. do sedmi dnů od právní moci rozsudku. Předmětem vyklizení není byt, nýbrž garáž, tedy jiná nemovitá věc, u níž se neuplatní zákonná patnáctidenní lhůta stanovená pro vyklizení bytu. Soud proto s přihlédnutím k povaze vyklizované věci a okolnostem případu určil delší než obecnou třídenní lhůtu k plnění, a to v délce sedmi dnů od právní moci rozsudku.6. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 občanského soudního řádu, neboť žalobce měl ve věci plný úspěch. Žalobci proto byla přiznána náhrada nákladů řízení v celkové výši 5 900 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 5 900 Kč a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití § 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) per analogiam, jenž stanoví výši náhrady hotových výdajů à 450 Kč na jeden úkon, tedy celkem za 2 úkony 900 Kč (výzva k plnění, podání žaloby). K užití advokátního tarifu namísto § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb. přistoupil soud z důvodu zachování rovnosti účastníků (zastoupených a nezastoupených) ve smyslu čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod. Protože advokátní tarif od 1. 1. 2025 stanoví paušál 450 Kč, nelze nezastoupenému účastníkovi přiznat za stejné výdaje jen 300 Kč. Ustanovení § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb. je proto neaplikovatelné a je nutné použít analogicky § 13 odst. 4 advokátního tarifu a přiznat nezastoupenému účastníkovi stejnou náhradu jako zastoupenému (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 18. 11. 2025, sp. zn. , spisová značka, ).