62 C 249/2025-38 — Okresní soud v Ostravě

1. Žalobou došlou soudu 15. 8. 2025 se žalobkyně domáhala rozhodnutí, kterým by soud žalovaného zavázal zaplatit částku 69 948 Kč s příslušenstvím z titulu neuhrazeného spotřebitelského úvěru. Svou žalobu odůvodnila tím, že žalobkyně je českou obchodní společností, jejíž předmětem podnikání je mj. poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru. Žalovaný je fyzickou osobou nepodnikající. Žalobkyně poskytuje úvěry prostřednictvím své webové stránky www., Anonymizováno, ., Anonymizováno, , na které si žalovaný vybral dle své vlastní volby dostupné parametry, jako jsou výše požadovaného úvěru v českých korunách a dobu splatnosti úvěru ve dnech. Následně žalovaný vyplnil registrační formulář, kde uvedl své osobní údaje, a to včetně svého telefonního čísla a emailové adresy. Žalovaný dále uvedl heslo pro přístup k jeho uživatelskému profilu. Registrace a vstup do uživatelskému účtu byly podmíněny souhlasem žalovaného se smluvní dokumentací, kterou žalovaný odsouhlasil zaškrtnutím příslušného pole formulářů s odkazy na smluvní dokumentaci. Žalovaný dokončil registraci zadáním pětimístného verifikačního SMS do žádosti o úvěr. K ověření žalovaným uvedených údajů byl žalovaný povinen poskytnout žalobkyni fotokopii svého dokladu totožnosti. Žalovaný se dále zavázal zaplatit žalobkyni částku ve výši 1 Kč prostřednictvím bankovního převodu, jenž je označena jako ověřovací platba, kterou žalobkyně vyžaduje za účelem ověření totožnosti a majitele bankovního účtu. K identifikaci veškerých vzájemných plateb mezi stranami byl dohodnut variabilní symbol odpovídající rodnému číslu žalovaného. K ověření výše příjmu žalovaný poskytl žalobkyni výpisy ze svého bankovního účtu či případně výplatní listy. Žalovaný byl žalobkyní lustrován ve veřejně dostupných databázích ISIR, CEE, CRKI a BRKI. Na základě uvedených skutečností nedošlo k důvodným pochybám ohledně platební schopnosti žalovaného a byla mu schválena žádost o poskytnutí spotřebitelského úvěru. Dle odst. 10.9. smlouvy o spotřebitelském úvěru byla smlouva podepsána prostřednictvím pětimístného verifikačního SMS kódu, který žalobkyně zaslala žalovanému na jím uvedené telefonní číslo. SMS kód ve znění , Anonymizováno, žalovaný následně vložil do příslušného formulářového pole na webových stránkách žalobkyně a odesláním potvrdil svou vůli být smlouvou vázán. Žalovaný výše uvedenými kroky 15. 8. 2023, 16.8.2023, 17. 8. 2023, 18. 8. 2023 uzavřel s žalobkyní smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, (dále jen „Smlouva“). Žalobkyně poskytla žalovanému úvěr 15. 8. 2023, 16. 8. 2023, 17. 8. 2023, 18. 8. 2023, a to převodem z bankovního účtu žalobkyně na bankovní účet žalovaného č. , č. účtu, , který je totožný s bankovním účtem, z něhož byla provedena výše popsaná ověřovací platba. Žalobkyně identifikovala platbu úvěru uvedením VS , var. symbol, , jenž odpovídá rodnému číslu žalovaného. Žalovaný se dle odst. 2.1.6. Smlouvy zavázal zaplatit žalobkyni smluvní úrok ve výši 40 % p. m. z jistiny. Úvěr byl žalovanému poskytnut na dobu neurčitou. Žalovaný měl dle odst. 2.1.7. Smlouvy splácet každý měsíc, a to vždy nejpozději k 14. dni v měsíci, úrok přirostlý za uplynulé období. Jistinu úvěru mohl žalovaný splatit zcela nebo zčásti kdykoli během trvání Smlouvy. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou úvěru, ohledně čehož byl žalobkyní opakovaně upomínán. V poslední upomínce z 15. 12. 2023 byl žalovaný informován o zesplatnění celého úvěru a vyzván k jeho úhradě. Žalovaný se tak prokazatelně dostal do prodlení úhradou celého úvěru. Právo žalobkyně na zesplatnění úvěru je sjednáno v čl. VI Smlouvy. Žalovaný byl upomínán k úhradě dluhu i formou předžalobní upomínky prostřednictvím zástupce žalobkyně. Předmětem řízení je pohledávka v celkové výši 50 400 Kč, skládající se z nesplacené části jistiny 36 000 Kč, ze smluvního úroku ve výši 40 % p. m. z jistiny za první měsíc doby čerpání úvěru v kapitalizované výši 14 400 Kč, to vše spolu s příslušenstvím v podobě zákonného úroku z prodlení od dne následujícího po dni splatnosti úvěru. V případě, že by soud neměl nárok žalobkyně na zaplacení dlužné částky z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru za prokázaný, požaduje žalobkyně, aby soud tento nárok v části jistiny žalované částky posoudil jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení na straně žalované, na jejíž bankovní účet byla dlužná částka převedena. Pro případ prodlení žalovaného se splácením úvěru byla dle odst. 4.2. písm. c) Smlouvy sjednána smluvní pokuta 0,1 % p. d. z částky, ohledně níž je žalovaný v prodlení. Žalovaný se do prodlení dostal následující den po dni zesplatnění úvěru. Kapitalizovaná výše smluvní pokuty činí 19 548 Kč.2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil.3. K ústnímu jednání 8. 1. 2026 se žalobkyně nedostavila, svou nepřítomnost u jednání omluvila. Žalovaný se k jednání bez omluvy nedostavil, ač byla řádně a včas předvolán. Proto soud jednal v souladu s § 101 odst. 3 o.s.ř. v nepřítomnosti účastníků řízení a rozhodl na podkladě výsledků dokazování a obsahu spisu.4. Soud předně konstatuje, že v řízení nevzal za prokázáno, že by mezi žalobkyní jako věřitelem a žalovaným jako dlužníkem byla uzavřena smlouva o tvrzeném obsahu. Žalobkyně sice předložila k důkazu listinu nadepsanou jako „Smlouva o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, “ z 15. 8. 2023, nicméně z této listiny se uzavření smlouvy se žalovaným nepodává, resp. nebylo v řízení prokázáno, že by text této listiny odpovídal projevu vůle žalovaného. Dále soud nevzal za prokázané odeslání listiny „Zesplatnění spotřebitelského úvěru č. , hodnota, “ z 15. 12. 2023 do dispoziční sféry žalovaného, kdy v tomto směru nebylo označeno ani doloženo ničeho. Soud dále nevzal za prokázáno, že by žalobkyně při uzavření smlouvy zkoumala s odbornou péčí schopnost žalovaného úvěr splácet. Žalobkyně v tomto směru doložila toliko výplatní pásky žalovaného za 11, 12/2022 a 6/2023. Soud byl připraven žalobkyni poučit o nutnosti doplnit skutková tvrzení a o povinnosti označit důkazy k prokázání svých tvrzení ve smyslu § 118a o.s.ř., nicméně žalobkyně se svou dobrovolnou neúčastí u ústního jednání této možnosti zbavila. V tomto směru soud konstatuje, že soud činí dokazování a poskytuje procesní poučení výhradně u ústního jednání, které k tomuto účelu bylo nařízeno a žádný z právních předpisů nestanoví povinnost soudu sdělovat účastníkům řízení, co se z jimi doložených listin podává či nepodává v rámci přípravy jednání.5. Soud vzal za prokázané poskytnutí finančních prostředků žalovanému žalobkyní 15. 8. 2023 na její účet ve výši 10 000 Kč, 16. 8. 2023 ve výši 2 000 Kč, 17. 8. 2023 ve výši 13 000 Kč a 18. 8. 2023 ve výši 11 000 Kč, rovněž vzal za prokázané odeslání předžalobní výzvy žalovanému 14. 6. 2025.6. Podle § 2991 odst. 1 zákona č. 89/2012 S., občanský zákoník, v účinném znění (dále v textu jen „OZ“) kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.7. Podle § 2993 OZ plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.8. Po právním posouzení skutkového stavu soud konstatuje, že žalobě je možno vyhovět pouze částečně. V řízení soud vzal za prokázané, že žalobkyně poskytla žalovanému plnění bez prokázaného důvodu, a to celkem částku 36 000 Kč, žalovaný nezaplatil ničeho (což žalobkyně nedokládala, nicméně žalovaný nenamítal, že by něco žalobkyní zohledněno nebylo). Soud konstatuje, že žalobkyni náleží v souladu s § 2991 odst. 2 a § 2993 OZ právo na vrácení všeho, co bez prokázaného důvodu poskytla žalovanému. Na základě uvedeného tak soud shledal žalobu důvodnou co do částky ve výši 36 000 Kč představující žalovanému poskytnuté a nevrácené finanční prostředky k datu rozhodnutí soudu. Vzhledem k tomu, že se žalovaný dostal do prodlení s plněním peněžitého závazku, přiznal soud žalobkyni podle § 1968 OZ, také právo na zákonné úroky z prodlení. Splatnost nebyla dle názoru soudu sjednána (s ohledem na absenci uzavřené smlouvy – viz. shora) a žalovaný byl podle § 1958 odst. 2 OZ, povinen poprvé plnit až poté, kdy k tomu byl vyzván. Žalovaný byl poprvé vyzván výzvou z 14. 6. 2025, odeslanou do dispoziční sféry žalovaného téhož dne, kam mu byla doručena 17. 6. 2025 (§ 573 OZ). Žalovaný byl dle výzvy žalobkyně povinen hradit do 3 dnů, tj. do 20. 6. 2025. Lze tak shrnout, že od 21. 6. 2025 byl žalovaný v prodlení s úhradou částky 36 000 Kč. Na základě uvedeného tak soud přiznal žalobkyni částku 36 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně, tj. v zákonné výši ve smyslu nařízení vlády č. 351/2013 Sb., od 21. 6. 2025 do zaplac