Okresní soud v Ostravě 63 C 62/2026-14 – Náklady řízení

Žalobou doručenou soudu dne 20. 1. 2026 se žalobce domáhal vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku 20 000 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnil tím, že žalovaná uzavřela dne 29. 11. 2024 s žalobcem smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, . Na základě smlouvy poskytl žalobce žalované úvěr ve výši 20 000 Kč. Úroky úvěru měly být žalovanou hrazeny v měsíčních splátkách 5 000 Kč vždy k 15. dni každého příslušeného kalendářního měsíce. Žalovaná však nedodržela splátkový kalendář a dostala se do prodlení se splátkou, jež byla splatná dne 15. 9. 2025. Na základě tohoto porušení smluvních povinností zaslal žalobce žalované první upomínku ze dne 20. 9. 2025, kde vyzval žalovanou k úhradě dlužné splátky. Žalovaná však dále nehradila své splatné závazky vůči žalobci. Žalobce proto zaslal žalované druhou upomínku ze dne 5. 10. 2025, kde opětovně vyzval žalovanou k úhradě dlužné částky. Žalovaná nedodržela podmínky smlouvy, když nehradila sjednané splátky řádně a včas, dostala se tak do prodlení se splátkou splatnou dne 15. 9. 2025, což bylo důvodem zesplatnění všech zbývajících závazků, a to výzvou ze dne 21. 12. 2025. Žalobce se tak domáhá úhrady jistiny dluhu ve výši 20 000 Kč a částky 1 000 Kč představující náklady na upomínání. Žalovaná byla k uhrazení dlužné částky upomenuta rovněž předžalobní výzvou ze dne 21. 12. 2025.2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila.3. Smlouvou o poskytnutí spotřebitelského úvěru č. , hodnota, uzavřenou mezi žalobcem a žalovanou dne 29. 11. 2024, listinou označenou jako formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru a listinou označenou jako tabulka umoření vzal soud za prokázané, že účastníci řízení uzavřeli dne 29. 11. 2024 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na základě které byly žalované poskytnuty finanční prostředky ve výši 20 000 Kč. Ujednán byl úrok ve výši 25 % měsíčně (RPSN 1 356 %). Žalovaná měla úroky úvěru splácet formou pravidelných měsíčních splátek po 5 000 Kč vždy k 15. dni v kalendářním měsíci počínaje 15. 12. 2024 s tím, že poslední splátka dne 15. 11. 2025 bude ve výši 25 000 Kč. Celkem tak měla splatit 80 000 Kč.4. Listinou označenou jako posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vzal soud za prokázané, že žalobce provedl před uzavřením smlouvy interní scoring žalované.5. Listinou označenou jako detail pohybu na účtu ze dne 9. 1. 2025 vzal soud za prokázané, že žalobce poukázal dne 29. 11. 2024 na bankovní účet žalované uvedený v úvěrové smlouvě částku 20 000 Kč.6. Upomínkou č. , hodnota, ze dne 20. 9. 2025, upomínkou č. , hodnota, ze dne 5. 10. 2025 a předžalobní výzvou ze dne 21. 12. 2025 vzal soud za prokázané, že žalobce před podáním žaloby opakovaně vyzval žalovanou k dobrovolné úhradě dluhu.7. Ostatními v řízení provedenými důkazy nevzal soud za prokázané žádné rozhodné skutečnosti.8. V řízení nebylo prokázáno, že by žalobce ověřoval schopnost žalované splácet úvěr s odbornou péčí, když úvěruschopnost žalované prakticky vůbec nezkoumal. Poskytovatel úvěru je povinen důkladně zkoumat příjmy i výdaje žadatele o úvěr tak, že si od žadatele vyžádá podklady k řádnému posouzení jeho schopnosti úvěr splácet. Žalobce v řízení tvrdil, že úvěruschopnost žalované řádně zkoumal, z předložených listin však vyplývá, že provedl pouze interní scoring, na základě kterého pak učinil závěr o úvěruschopnosti žalované. Takový postup při uzavírání úvěrové smlouvy se spotřebitelem není v souladu se zákonem. Poskytovatel úvěru je povinen vyžádat si od žadatele o úvěr podklady prokazující jeho tvrzení o svých majetkových poměrech. Těmito důkazy mohou být např. výplatní pásky, výpisy z bankovních účtů, a naopak co se týká výdajů např. nájemní smlouva či vyúčtování za jednotlivé měsíční výdaje. Soudu předložené listiny neobsahují žádné konkrétní informace, na základě kterých by bylo možné učinit závěr o pravidelném hospodaření žalované.9. S ohledem na výše uvedené tedy soud uzavírá, že v řízení nebylo prokázáno, že žalobce posoudil schopnost žalované splácet úvěr s odbornou péčí; proto nezbývá, než dospět k závěru o absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy č. , hodnota, ze dne 29. 11. 2024 pro rozpor se zákonem, kdy k tomuto je soud povinen přihlížet i bez návrhu.10. Po právní stránce posoudil soud vztah mezi žalobcem a žalovanou dle ust. § 2395 a násl. zák. č. 89/2012 Sb., o. z., jako vztah ze smlouvy o úvěru, která však nebyla uzavřena platně. Zatímco žalobce uzavíral smlouvu jako podnikatel v rámci své podnikatelské činnosti, tak žalovaná uzavírala smlouvu v postavení spotřebitele. S ohledem na obsah smlouvy, kterým je poskytnutí úvěru podnikatelem spotřebiteli, je třeba na závazkový vztah aplikovat také ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy. Podle ust. § 86 odst. 1 z. s. ú. je věřitel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Spotřebitelský úvěr poskytne jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná dle § 87 z. s. ú. Požadavek na posouzení úvěruschopnosti má v první řadě chránit nikoliv poskytovatele úvěru, ale spotřebitele; soud se pak ztotožňuje s názorem Krajského soudu v , adresa, , že k neplatnosti úvěrové smlouvy z důvodu neposouzení úvěruschopnosti spotřebitele je třeba přihlédnout z úřední povinnosti, a to i v režimu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (srov. rozsudek Krajského soudu v , adresa, ze dne 14. března 2018, sp. zn. , spisová značka, , ale též nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18). Smlouva je již jen z tohoto důvodu absolutně neplatná. Z výše uvedených důvodů soud vyhodnotil uzavřenou úvěrovou smlouvu jako neplatnou ve smyslu ust. § 588 o. z. pro rozpor s ust. § 86 a 87 z. s. ú.11. Právním následkem absolutní neplatnosti smlouvy dle ust. § 2991 a § 2993 o. z. je povinnost stran vrátit si vše, co podle smlouvy dostaly. Dle sdělení žalobce v žalobě byly žalované poskytnuty finanční prostředky v celkové výši 20 000 Kč. Žalovaná se přijetím této částky bezdůvodně obohatila ve smyslu ust. § 2991 o. z., pročež je povinna vrátit to, oč se obohatila. Dle sdělení žalobce se dostala žalovaná do prodlení až se splátkou splatnou dne 15. 9. 2025, z čehož vyplývá, že žalovaná při řádném splácení uhradila částku celkem , hodnota, splátek po 5 000 Kč, tj. celkovou částku ve výši 45 000 Kč, což je částka vyšší, než by byla žalovaná povinna žalobci vydat z titulu bezdůvodného obohacení. Za tohoto stavu soud žalobu v celém rozsahu zamítl.12. O nákladech řízení rozhodl soud v souladu s ust. § 142 odst. 1 o. s. ř., dle kterého má v řízení plně úspěšný účastník právo na náhradu nákladů řízení vůči účastníku, který ve věci úspěch neměl. V daném případě byla ve věci plně úspěšná žalovaná, které však žádné náklady řízení nevznikly.