6 C 98/2020-41 — Okresní soud v Příbrami

1. Žalobou podanou ke zdejšímu soudu se žalobce domáhal stanovení povinnosti žalovanému k zaplacení shora uvedené částky. Podanou žalobu odůvodnil tím, že žalovaný jako podnikatel uzavřel dne 6. 10. 2014 se žalobcem Smlouvu o kontokorentním úvěru [číslo]. Na základě smlouvy byl žalovanému poskytnut úvěr (kontokorent), přičemž limit kontokorentu byl sjednán ve výši 50 000 Kč, kontokorent byl poskytován k bankovnímu účtu žalovaného č. [bankovní účet]. Žalovaný se zavázal hradit úroky z kontokorentního úvěru ve výši 16,90% p.a., uhradit veškeré náklady a výdaje, které vzniknou v souvislosti se smlouvou a dále se zavázal nepřekročit limit čerpání kontokorentního úvěru. Žalovaný se rovněž zavázal, že bude po celou dobu trvání úvěrového vztahu zajišťovat, aby průměrná výše kreditního (kladného) obratu na účtu vypočtená za období jakýchkoliv tří bezprostředně po sobě následujících kalendářních měsíců dosáhla alespoň 150% limitu kontokorentu. Pro případ prodlení se splácením jistiny kontokorentu, a to včetně prodlení s vyrovnáním překročeného limitu kontokorentu si strany sjednaly úrok z prodlení ve výši úrokové sazby podle smlouvy zvýšené o 10,00% p.a. Jelikož žalovaný porušil povinnost dodržování minimálního kreditního obratu a zároveň byl v prodlení se splatností pohledávek z nadlimitní části kontokorentu, žalobce využil svého práva, ukončil možnost čerpání kontokorentu a prohlásil dlužnou částku z kontokorentu za splatnou v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 900 Kč, počínaje dnem 30. 11. 2017. Zároveň došlo k převedení pohledávky na úvěrový účet č. [bankovní účet], kdy o všech těchto skutečnostech byl žalovaný písemně informován. V důsledku převedení úvěru z kontokorentního úvěru na splátkový úvěr zároveň došlo ke změně sazby obchodního úroku na 14,70% p.a. a v důsledku této změny tak i smluvní úrok z prodlení nově činil 24,70% p.a. Žalovaný své povinnosti ve splátkovém kalendáři nedodržoval, dostal se do prodlení se splácením splátky splatné v březnu 2019. Žalobce proto využil své oprávnění a prohlásil celý zůstatek úvěru za okamžitě splatný ke dni 20. 6. 2019 a o této skutečnosti rovněž písemně informoval žalovaného. Ke dni zesplatnění úvěru (20. 6. 2019) tak vznikla žalobci pohledávka celkem ve výši 39 992,34 Kč (jistina kontokorentu 35 430,94 Kč, dlužné obchodní úroky 1 563,30 Kč, dlužný úrok z prodlení 98,10 Kč a dlužné poplatky 2 900 Kč). Žalobce žalovanému zaslal předžalobní upomínku, žalovaný však ani poté na svůj dluh ničeho neuhradil. 2. Soud ve věci nejprve rozhodl elektronickým platebním rozkazem, který se však nepodařilo doručit do vlastních rukou žalovaného. Soud jej proto zrušil a ve smyslu ustanovení § 101 odst. 4 o. s. ř. vyzval účastníky usnesením Okresního soudu v Příbrami ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací] – 11 ke zjištění stanovisek k jeho zamýšlenému postupu podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”). Účastníci proti tomuto postupu neměli námitek, a jelikož věc bylo možno rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, nebylo ve věci nařizováno ústní jednání, pouze byl veřejně vyhlášen rozsudek. 3. Z provedeného dokazování vzal soud za prokázaný následující skutkový stav. Mezi žalobcem a žalovaným byla dne 6. 10. 2014 uzavřena smlouva o kontokorentním úvěru, na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěr (kontokorent), přičemž limit kontokorentu byl sjednán ve výši 50 000 Kč, kontokorent byl poskytován k bankovnímu účtu žalovaného. Žalovaný porušil povinnost dodržování minimálního kreditního obratu a zároveň byl v prodlení se splatností pohledávek z nadlimitní části kontokorentu. Po převedení kontokorentu na splátkový úvěr nedodržel žalovaný své povinnosti a dostal se do prodlení se splácením splátky splatné v březnu 2019 a v důsledku toho došlo k okamžitému zesplatnění celého úvěru (důkaz: smlouva o kontokorentním úvěru [číslo] všeobecné obchodní podmínky, sazebník poplatků, oznámení o ukončení čerpání kontokorentního úvěru ze dne 31. 10. 2017, oznámení o změně úrokových sazeb, transakční historie po ukončení čerpání kontokorentu, oznámení o zesplatnění úvěru ze dne 22. 6. 2019, výpis z úvěrového účtu). Před podáním žaloby byl žalovaný vyzýván žalobcem k zaplacení dlužné částky (důkaz: výzva k plnění ze dne 21. 2. 2020 včetně dokladu o odeslání). 4. Takto zjištěný skutkový stav soud posoudil podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku. Podle § 2622 občanského zákoníku, se smlouvou o účtu ten, kdo vede účet, zavazuje zřídit od určité doby v určité měně účet pro jeho majitele, umožnit vložení hotovosti na účet nebo výběr hotovosti z účtu nebo provádět převody peněžních prostředků z účtu či na účet. 5. Podle § 2395 občanského zákoníku, se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 1968 věta prvá občanského zákoníku, dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. 6. Podle § 1970 občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 7. Na základě shora uvedené soud dospěl k závěru, že mezi žalobcem a žalovaným tedy byla uzavřena smlouva o poskytnutí kontokorentního úvěru, v rámci kterého žalobce poskytl ve prospěch dlužníka možnost čerpání peněžních prostředků (kontokorentního úvěr), přičemž limit kontokorentu byl sjednán ve výši 50 000 Kč. Takto čerpané finanční prostředky měly být ze strany žalovaného pravidelně hrazeny dle smluvních dispozic a zároveň měl žalovaný povinnost dodržování minimálního kreditního obratu, své povinnosti žalovaný porušil, a proto byl vyzván k uhrazení celé dlužné částky. Jelikož z provedeného dokazování pak soud nezjistil nic k tomu, že by žalovaný dlužnou pohledávku žalobci uhradil, či že by dluh zanikl z jiného důvodu, soud proto podané žalobě jako důvodné vyhověl, a to včetně sjednaných úroků z úvěru a dále včetně zákonných úroků z prodlení podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Lhůta k plnění byla určena třídenní (§ 160 odst. 1 o. s. ř.). 8. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 151 odst. l za použití § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že ve věci zcela úspěšnému žalobci přiznal právo na náhradu nákladů řízení v celkové výši 12 279 Kč Náklady se sestávají ze zaplaceného soudního poplatku 1 534 Kč, dále z odměny za zastoupení advokátem ve výši 3x 2 660 Kč podle § 7 ve spojení s § 8 odst. 1 a § 11 vyhl. č. 177/1996 Sb., (představující převzetí zastoupení, sepis žaloby a předžalobní výzva k plnění), dále z 3x režijního paušálu po 300 Kč dle § 11 vyhlášky č. 177/1996 Sb., (představujícího převzetí zastoupení, sepis žaloby a předžalobní výzvu k plnění) a také z DPH ve výši 21% podle § 137 odst. 3 o. s. ř., ze součtu shora uvedených částek (vyjma soudního poplatku), což je 1 865 Kč Lhůta k zaplacení nákladů řízení byla určena třídenní (§ 160 odst. l o. s. ř.) s povinností plnit k rukám advokáta (§ 149 odst. l o. s. ř.).