11 C 122/2020-67 — Okresní soud v Příbrami

1. Žalobkyně se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne [datum] domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit 111 919,50 Kč. Kč s příslušenstvím. 2. Žaloba byla odůvodněna tím, že právní předchůdce žalobkyně [právnická osoba], [IČO], uzavřela se žalovanou smlouvu o úvěru [číslo] na základě které jí poskytla finanční prostředky 40 000 Kč a žalovaná je dle podmínek smlouvy nevrátila. 3. Žalovaná se zavázala splatit jistinu s příslušenstvím v pravidelných 13 měsíčních splátkách, poslední splátka byla splatná [datum]. 4. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, k jednání ve věci samé se bez omluvy nedostavila, žalobkyně se k jednání omluvila a souhlasila s projednání věci bez své přítomnosti. Soud postupoval dle ustanovení § 101 odst. 3. zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, dále jen „o. s. ř.“, a věc projednal v nepřítomnosti účastníků. 5. Soud provedl dokazování listinnými důkazy žalobkyní předloženými a z nich zjistil následující skutečnosti. 6. Právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaná uzavřely dne [datum] smlouvu o úvěru [číslo] – [číslo], na základě které věřitel poskytl žalované bezhotovostní úvěr vyplacený při podpisu smlouvy ve výši 40 000 Kč. Žalovaná se zavázala úvěr splatit v 13 pravidelných měsíčních splátkách po 5 200 Kč, a to spolu s celkovými náklady úvěru v částce 27 600 Kč, tj. celkem 67 600 Kč Náklady úvěru jsou ve smlouvě specifikovány jako administrativní poplatek ve výši 3 % jistiny, v daném případě účtovaný v 0 výši, dále blíže nespecifikovaná úplata a úrok 25,85 % p. a. Ve smlouvě samotné není výše úplaty stanovena, ani vypočtena pevná částka úroků za dobu řádného splácení úvěru. Pouze z předpisu splátek ke smlouvě o úvěru lze vypočítat, že při řádném splácení úvěru dlužník uhradí na úrocích 11 200 Kč a na úplatě dalších 15 800 Kč. Ze smlouvy není zřejmé, za co má být úplata hrazena. V podstatě se tak jedná o další skryté úročení. Takovéto ujednání je v příkrém rozporu s dobrými mravy a soud považuje ujednání o dalších platbách spojených s poskytnutím úvěru za nepřiměřené, neboť v prvním případě jistinu navýšily o dalších 39,5 % a úroky z 25,85 % p. a. na 63,35 % p. a. Tímto postupem zapůjčitele došlo k navýšení úvěru v rozporu s dobrými mravy, což rovněž způsobuje absolutní neplatnost uzavřené smlouvy dle § 588 občanského zákoníku. 7. I kdyby soud neshledal smlouvu neplatnou pro rozpor s dobrými mravy, nelze přehlédnout nenaplnění dalšího zákonného předpokladu pro platné uzavření smlouvy o úvěru. Z žádosti o poskytnutí úvěru soud zjistil, že žalovaná v době sepisu žádosti byla starobní důchodkyní s příjmem 8 500 Kč (dle rozhodnutí [anonymizováno] ze dne [datum] činil starobní důchod 8 459 Kč). V kolonce další příjmy, očekávané mimořádné příjmy je uvedena částka 5 000 Kč, aniž by bylo uvedeno, o jaký příjem (opakovaný, mimořádný) se jedná a z jakého zdroje a jak bylo toto tvrzení ověřeno. V kolonce Průměrné měsíčně výdaje je uvedena částka 1 500 Kč, ale u Průměrných měsíčních výdajů celé domácnosti se již uvádí 10 200 Kč. Stejně tak v kolonce Průměrné měsíční příjmy celé domácnosti se uvádí 42 700 Kč, aniž by bylo zřejmé, o jakou domácnost a s kým vedenou by se mělo jednat. Z ústřižku přiložené poštovní složenky [anonymizováno] ze dne [datum] na jméno [jméno] [příjmení] soud zjistil, že této osobě byl vyplacen starobní důchod 13 048 Kč. Podle poznámky na ústřižku rukou dopsané se jedná o důchod druha. Nicméně prostým, součtem částky obou důchodů zjistíme, že příjem žalované a jejího druha činil 21 507 Kč, nikoliv 42 700 Kč měsíčně. Ve výdajích stejně jako v příjmech jsou nevysvětlené rozdíly a nejsou žádným způsobem specifikovány či ověřovány, protože podle formuláře byly předloženy pouze občanský průkaz, rodný list a důchodový výměr. Podle formuláře Scoringová karta k úvěru [číslo] měla žalovaná další úvěry od poskytovatele úvěru, které nebyly řešeny exekučně a nebyla vedena v insolvenčním rejstříku, úvěr nebyl zajištěn spoludlužníkem. 8. Smlouvu žalovaná nedodržela, když na své závazky nic nezaplatila a podle smluvního ujednání dluží v žalobě specifikované shora uvedené částky s příslušenstvím. Nároky postoupil věřitel dalšímu subjektu a ten následně žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek shora uvedenou. 9. Soud postupoval podle právní úpravy účinné ke dni vzniku závazkového vztahu, tj. podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ o. z), a dle zákona č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru v té době platného. 10. Podle § 9 odstavec 1 zák. č. 145/2010 Sb. věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. To znamená, že součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod.), jinak je smlouva absolutně neplatná (viz např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, čj. 1 As 30/2015 – 39). 11. V žalobě chybí jakékoliv skutkové tvrzení o získání zákonem požadovaných informací k prověření schopnosti dlužníka splácet poskytnutý úvěr a tato skutečnost nevyplývá ani z předložených a soudem provedených listinných důkazů kromě předloženého rozhodnutí [anonymizováno] o přiznání starobního důchodu žalované, který je však zcela nedostatečným příjmem pro splácení úvěru po 5 200 Kč, neboť by žalované zbývalo na veškeré její potřeby 3 100 Kč měsíčně. O uváděných jiných příjmech ve výši 5 000 Kč je pojednáno jako o zcela neurčitém údaji shora v odůvodnění tohoto rozsudku. Vzhledem k tomu, že žalovaná v době uzavření smlouvy zřejmě žila ve společné domácnosti s druhem, ale ten ke smlouvě o úvěru jako spoludlužník nepřistoupil, jedná se o výhradní závazek žalované a její druh není a nebyl povinen se na splácení úvěru podílet. Pak také nelze přihlížet k jeho případným příjmům, protože nebylo tvrzeno a doloženo ani jiné prohlášení o tom, že by se druh žalované dohodl přímo s ní na separaci jejích jiných životních nákladů. Nemá k ní ani zákonnou vyživovací povinnost. Žalobkyně se prvního jednání ve věci nezúčastnila a připravila se tak o dobrodiní ustanovení § 118a o. s. ř. Soudu tak nezbylo, než posoudit smluvní ujednání jako absolutně neplatná. 12. S ohledem na učiněný závěr soud přiznal žalobkyni nárok na vrácení nesplacené části jistiny, neboť převzetím jistiny úvěru bez platně uzavřeného smluvního vztahu vzniklo žalované na úkor právního předchůdce žalobkyně bezdůvodné obohacení (§ 2991 odst. 2. o. z.), a to v rozsahu, v kterém nebyla převzatá částka dosud žalovanou uhrazena, a to včetně zákonných úroků z prodlení ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. 13. Soud proto uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 40 000 Kč z titulu bezdůvodného obohacení, a to včetně zákonného úroku z prodlení dle ustanovení § 1970 o. z. Vydání bezdůvodného obohacení je splatné na výzvu, tedy prodlení nastává nejdříve dne následujícího po doručení výzvy (k tomu srovnej např. roz. NS sp. zn. 33 Odo 871/2005). Proto soud přiznal žalobkyni úrok z prodlení až ode dne 29. 7. 2020, když předžalobní výzva ze dne [datum] odeslaná doporučeně poštou téhož dne se dostala do sféry vlivu žalované dne 28. 7. 2020. Ve zbytku požadavek žalobu včetně požadavku na zaplacení úroku z prodlení za dobu do splatnosti bezdůvodného obohacení jako nedůvodný zamítl. Lhůta k plnění byla stanovena třídenní v souladu s ustanovením § 160 odst. 1. věta první o. s. ř. 14. O nákladech řízení soud rozhodl dle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu, když žalované, která byla v řízení úspěšnější účastnicí, žádné náklady nevznikly.