12 C 164/2021-145 — Okresní soud v Příbrami

1. Žalobce podal ke zdejšímu soudu žalobu o zaplacení částky 148 723,30 Kč s příslušenstvím spočívajícím v zákonném a smluvním úroku z prodlení z titulu smlouvy o poskytnutí spotřebitelského úvěru [číslo] na jejímž základě se žalobce zavázal poskytnout žalovanému úvěr ve výši 45 000 Kč. Úvěr byl sjednán na dobu 72 měsíců s 23 % roční úrokovou sazbou, kdy žalovaný měl v 72 splátkách po 1 158 Kč měsíčně zaplatit celkem 83 343 Kč. Kromě toho se žalobce domáhal smluvní pokuty představující 50% nesplacené jistiny ve výši 21 406,05 Kč, zaplacení nákladů na upomínání v celkové výši 800 Kč, za první upomínku 300 Kč a za druhou upomínku 500 Kč, nákladů tzv. inkasní služby ve výši 12 025 Kč, které měly být spláceny s měsíčními splátkami po 185 Kč měsíčně. Inkasní služba byla v rámci uzavřené smlouvy dohodnuta jako tzv. doplňková služba ke spotřebitelskému úvěru. Inkasní služby přitom v sobě zahrnovaly jednorázové náklady poskytovatele na technické zřízení inkasní služby, náklady na zajištění samotného inkasování plateb ze strany spotřebitele, bankovní poplatky za podání a přijetí příkazu a další transakční náklady. Další doplňkovou službou sjednanou mezi stranami byla tzv. PODPORA, která zahrnovala možnost odkladu 3 splátek úvěru ročně vždy o jeden kalendářní měsíc po splatnosti, možnost přerušení splácení na dobu až 9 měsíců v případě nezaviněného úrazu, závažného onemocnění nebo hospitalizace a možnost přerušení splácení na dobu až 9 měsíců pro případ nezaviněné ztráty zaměstnání. Platba za tuto doplňkovou službu byla celkem 604 Kč měsíčně. Žalovaný uhradil toliko částku ve výši 13 629 Kč, kdy žalobce započetl částku ve výši 2 187,90 Kč na jistinu, částku ve výši 5 914,88 Kč na úroky, částku ve výši 1 295 Kč na inkasní službu a částku ve výši 4 228 Kč na doplňkovou službu PODPORA. Žalobce tedy uplatnil jednak dluh na jistině ve výši 42 812,10 Kč, dluh na sjednaných úrocích ve výši 32 428,12 Kč, dluh na inkasní službě ve výši 12 025 Kč, dluh na doplňkové službě PODPORA ve výši 39 260 Kč, náklady za upomínání ve výši 800 Kč, smluvní pokutu ve výši 21 406,05 Kč, 0,1 % úrok z nezaplacené inkasní služby a doplňkové služby podpora (tj. z 51 285 Kč) od 4. 8. 2021 do zaplacení a dále požadoval přiznání zákonem stanovených úroků z prodlení ze součtu jistiny, nákladů za upomínání a smluvní pokuty. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a k jednání ve věci samé se dne 20. 10. 2021 nedostavil, ač byl řádně a včas předvolán. Soud proto postupoval podle ustanovení § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“) a věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného a současně pak i v nepřítomnosti žalobce, který se z nařízeného jednání řádně a včas omluvil, když vycházel z tvrzení žalobce a z důkazů, které označil k prokázání svých tvrzení. 3. Provedeným dokazováním soud zjistil a vzal za prokázané, že mezi žalobcem a žalovaným byla dne 21. 9. 2020 uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, na základě této byl úvěr ve výši 45 000 Kč žalovanému poskytnut, fakticky však 9 000 Kč bylo použito na náklady poskytovatele v souvislosti se samotnou smlouvou a až zbývající částka 36 000 Kč byla poskytnuta žalovanému na účet, který sdělil. Při uzavření smlouvy žalobce vycházel z toho, že náklady na bydlení u žalovaného jsou 3 000 Kč měsíčně, že výdaje u žalovaného jsou celkem 16 406 Kč, že má i další závazky u nebankovních poskytovatelů úvěrů, a to pravidelné závazky ve výši 3 000 Kč měsíčně, 2 500 Kč měsíčně, 1 000 Kč měsíčně a 106 Kč měsíčně a dále jednorázové závazky ve výši 50 000 Kč, 15 000 Kč 1 199 Kč, 10 000 Kč a 20 000 Kč. Žalovanému z příjmu 60 659 Kč měsíčně, kdy žalovaný uvedl, že je podnikatelem (bez uvedení konkrétního oboru a doložení např. daňového přiznání), zůstává k dispozici 49 106 Kč, neboť měsíční splátka včetně smluvených služeb činila 1 947 Kč, tuto měl žalovaný platit po dobu 72 měsíců, fakticky zaplatil toliko 7 splátek, celkem tedy 13 629 Kč, ačkoli byl upomínán. Soud vycházel ze všech listinných důkazů předložených žalobcem, zejména ze smlouvy o úvěru včetně smluvní dokumentace, z dokladu o vyplacení úvěru, ze znaleckého posudku, ze sazebníku odměnu, ze zesplatňovacího dopisu, z upomínek, z podacích lístků. 4. Podle § 2395 občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 5. V daném případě dospěl soud k závěru, že žaloba je z větší části nedůvodná. Žalobce totiž řádně nezkoumal úvěruschopnost žalovaného, respektive ze zjištěných podkladů by při řádném a odpovědném posuzování úvěruschopnosti žalovaného musel dovodit, že žalovaný kritéria pro poskytnutí žádaného úvěru zcela jistě nesplňuje, kdy žalovaný měl disponovat s příjmy z podnikatelské činnosti ve výši 60 659 Kč měsíčně, avšak žalobce tyto nijak blíže nezkoumal a spokojil se pouze s nijak nepodloženým konstatování žalovaného o svých příjmech (schází daňová přiznání i specifikace údajného podnikatelské činnosti žalovaného) a navíc za situace, kdy smlouva byla uzavřena koncem září 2020, tedy v době, kdy platila v České republice celá řada opatření k řešení covidové situace, tedy opatření se značným omezením mj. pracovní i výdělečné činnosti. Navíc i jednorázové závazky žalovaného ve výši celkem 96 199 Kč se v posouzení úvěruschopnosti žalovaného nijak nepromítly. V daném případě tak dospěl soud k závěru, že žalobce porušil povinnost uloženou mu v § 86 odst. l, § 87 odst. l zákona č. 257/2016 Sb., z důvodu porušení této povinnosti se jedná o absolutní neplatnost (srovnej s rozhodnutími KS Praha sp. zn. 27 Co 81/2019, sp. zn. 22 Co 295/2019, sp. zn. 27 Co 477/2017). Za této situace soud žalobci přiznal toliko bezdůvodné obohacení podle § 2991 občanského zákoníku, neboť žalovaný přijal částku 45 000 Kč bez právního důvodu, z této vrátil toliko 13 629 Kč, tudíž zbývá k zaplacení 31 371 Kč s tím, že zákonný úrok z prodlení odpovídá § 1968 občanského zákoníku. 6. Na druhé straně soud žalobu výrokem II. tohoto rozsudku ve zbývající části z důvodu absolutní neplatnosti podle § 588 občanského zákoníku včetně příslušenství zamítl, neboť z neplatné smlouvy nemohl žalobci vzniknout nárok na zaplacení smluvených poplatků, úroků či smluvní pokuty. 7. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 151 odst. l za použití § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu, neboť žalovaný byl v této věci úspěšnější, ale z obsahu spisu soud nezjistil, že by mu v souvislosti s tímto řízením vznikly nějaké náklady.