12 C 200/2020-41 — Okresní soud v Příbrami

1. Žalobce podal ke zdejšímu soudu žalobu proti žalovanému o zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím. Žalobu odůvodnil tím, že právní předchůdce žalobce [právnická osoba], [IČO] (dále jen,,předchůdce žalobce“) s žalovaným uzavřel smlouvu o smlouvu o úvěru ze dne [datum], na základě této žalovaný čerpal úvěr ve výši 9 500 Kč a měl navíc zaplatit poplatek ve výši 9 683,35 Kč nejpozději do [datum]. Žalovaný ničeho nezaplatil. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Soud proto při rozhodování vycházel z tvrzení žalobce a z důkazů, které označil k prokázání svých tvrzení. 3. Jelikož účastníci řízení souhlasili, aby ve věci bylo rozhodnuto bez nařízení jednání, soud ústní jednání ve věci nenařídil, neboť má zato, že věc bylo možno rozhodnout na základě předložených listinných důkazů (§ 115a o. s. ř., § 101 odst. 4 o. s. ř.). 4. Z provedeného dokazování vzal soud za prokázaný následující skutkový stav. Žalovaný uzavřel s předchůdcem žalobce [právnická osoba], [IČO] smlouvu o úvěru, na základě této čerpal úvěr ve výši 9 500 Kč, který se zavázal zaplatit a vrátit do [datum] včetně poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 9 683,35 Kč. Následně předchůdce žalobce postoupil i předmětnou pohledávku za žalovaným na žalobce a žalovaný byl před podáním žaloby vyzvána k zaplacení. K úhradě dluhu byl žalovaný vyzván i právním zástupcem žalobce před podáním žaloby (důkaz: smlouva o úvěru, potvrzení o provedení úhrady, smlouva o postoupení pohledávky, seznam postoupených pohledávek, oznámení o postoupení, výzva k plnění, podací lístek). 5. Zjištěný skutkový stav soud posoudil dle § 1970, § [číslo], § [číslo], § [číslo], § 2991 občanského zákoníku a dále podle § [číslo], § [číslo], § 87/1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, podle kterého byla smlouva uzavřena. Soud se zabýval otázkou, zda ze strany žalobce byla splněna jeho zákonná povinnost zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele, plnění této povinnosti prokázáno nebylo. Povinnost prověřit úvěruschopnost spotřebitele byla uložena věřiteli i v předchozí právní úpravě, a to § 9 zákona č. 145/2010 Sb., na základě tohoto zákona nebylo výraznějších pochyb o tom, že důsledkem nesplnění povinnosti je absolutní neplatnost smlouvy. Při výkladu zákona č. 257/2016 Sb. je si třeba uvědomit, že spotřebitel je slabší stranou, je znevýhodněn tím, že nemá znalost v oboru, dostatek profesionálních zkušeností. Svou schopnost splácet subjektivně přeceňuje. Relativní neplatnost, jako následek porušení právní úpravy na ochranu spotřebitele toto účinné vyvažování znemožňuje a byl by popřen smysl zákonné povinnosti zkoumání úvěruschopnosti vůbec. Porušování pravidel, která stanoví zákon [číslo] nelze akceptovat, je to jednání narušující veřejný pořádek, má za následek absolutní neplatnost, ke které je soud povinen přihlédnout ve smyslu ustanovení § 588 občanského zákoníku (srovnej právní názor ÚS ČR ze dne [datum] sp. zn. III ÚS 4129/18, NS ČR 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018 a právní názor Krajského soudu v Praze v jeho rozhodnutí 27 Co 81/2019). Výše poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 9 683,35 Kč, rovnající se 101,93 % jistiny úvěru ve výši 9 500 Kč soud posoudil v rozporu s dobrými mravy a dospěl k závěru, že pro rozpor s dobrými mravy, ke kterému je povinen z úřední povinnosti přihlížet, je smlouva z tohoto důvodu absolutně neplatná (viz. rozsudek NS ČR ze dne l5. 12. 2004 sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 Sb). S ohledem na absolutní neplatnost smlouvy uzavřené mezi žalovaným a právním předchůdcem žalobce soud uplatněnou žalobu posoudil za důvodnou pouze do výše 9 500 Kč, tedy poskytnutých finančních prostředků. Žalovaný neprokázal, že by tuto částku uhradil, netvrdil, že jí neobdržel. Bezdůvodné obohacení je žalovaný povinen vrátit ve smyslu ustanovení § 2991 občanského zákoníku. Ze všech uvedených důvodů soud žalobě vyhověl co do částky výši 9 500 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 9 500 Kč od [datum] do zaplacení a současně žalobu ze shodného důvodu zamítl co do částky 9 683,35 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 9 683,35 Kč od [datum] do zaplacení. 6. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 151 odst. l za použití § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu, neboť úspěch a neúspěch obou účastníků řízení byl přibližně obdobný.