13 C 178/2020-56 — Okresní soud v Příbrami

1. Žalobkyně podala k Okresnímu soudu v Berouně žalobu, kterou se domáhala po žalovaném zaplacení částky 18 730 Kč s příslušenstvím s tím, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně, [právnická osoba], a žalovaným byla uzavřena smlouva o půjčce, na základě které poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému půjčku 30 000 Kč a žalovaný se zavázal zaplatit celkem částku 50 880 Kč (představující jistinu 30 000 Kč a tzv. [anonymizováno] poplatek 20 880 Kč), a to v [počet] týdenních splátkách po 960 Kč. Pohledávka byla na základě smlouvy o postoupení pohledávek postoupena žalobkyni. Zároveň žalobkyně uplatnila nárok na zákonný úrok z prodlení. 2. Okresní soud v Berouně ve věci rozhodl elektronickým platebním rozkazem, který se však nepodařilo doručit do vlastních rukou žalovaného, a proto byl usnesením zrušen. Okresní soud v Berouně usnesením ze dne 8. 9. 2020, č. j. 18 C 117/2020 - 37 vyslovil svou místní nepříslušnost a věc postoupil zdejšímu soudu jako soudu místně příslušnému. Zdejší soud usnesením ve smyslu § 101 odst. 4 o. s. ř. vyzval účastníky ke zjištění stanovisek k jeho zamýšlenému postupu dle § 115a o. s. ř. Účastníci proti tomuto postupu neměli námitek, a jelikož věc bylo možno rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, nebylo ve věci nařizováno ústní jednání, pouze byl veřejně vyhlášen rozsudek. 3. Z obsahu předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav věci. Dle smlouvy o půjčce [číslo] uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně, [právnická osoba], [IČO], a žalovaným dne [datum] právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému půjčku 30 000 Kč a žalovaný se zavázal uhradit celkem částku 50 880 Kč (jistina 30 000 Kč a tzv. souhrnný poplatek 20 880 Kč), a to v 53 týdenních splátkách po 960 Kč. Převzetí hotovosti dle smlouvy potvrdil žalovaný svým podpisem na smlouvě. Žalovaný uhradil právní předchůdkyni žalobkyně částku 32 150 Kč. Dle smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] došlo k postoupení pohledávky na [právnická osoba] [anonymizováno] s účinností ke dni [datum], o čemž byl žalovaný písemně vyrozuměn dopisem ze dne [datum]. Dle smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] pak došlo k postoupení pohledávky na žalobkyni, o čemž byl žalovaný písemně vyrozuměn dopisem ze dne [datum]. Žalovanému byla dle poštovního podacího archu zaslána předžalobní výzva ze dne [datum], kterou byl v souladu s § 142a o. s. ř. vyzván k zaplacení dlužné částky. Dle databáze časových řad ARAD činila obvyklá úroková sazba úvěrů poskytovaných bankovními ústavy v době uzavření předmětné smlouvy 13,33 % ročně. 4. Vzhledem k tomu, že žalobkyně je právnickou osobou se sídlem na území [stát] [anonymizováno], jedná se o věc s mezinárodním prvkem. Při určení mezinárodní příslušnosti soud postupoval podle právních předpisů Evropského společenství, konkrétně podle Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech, kdy v dané věci je dána mezinárodní příslušnost ČR a předmětný právní vztah se řídí právním řádem ČR. 5. Podle § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, soud postupoval dle právní úpravy účinné ke dni vzniku závazkového vztahu, tj. dle zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále jen„ občanský zákoník“) účinného do 31. 12. 2013, a zákona č. 321/2001 Sb., o spotřebitelském úvěru. Smlouvy o postoupení pohledávek soud posoudil dle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. Soud dospěl k závěru, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla uzavřena smlouva o půjčce ve smyslu § 657 a násl. občanského zákoníku. 6. Dle § 657 občanského zákoníku smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu. Dle § 658 odst. 1 občanského zákoníku při půjčce peněžité lze dohodnout úroky. 7. Podle § 39 občanského zákoníku neplatný je právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází, a nebo se příčí dobrým mravům. 8. Na předmětnou smlouvu je zároveň nutno hledět jako na smlouvu spotřebitelskou ve smyslu § 52 a násl. občanského zákoníku, neboť tuto smlouvu uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně jako subjekt jednající v rámci své obchodní podnikatelské činnosti a žalovaný jako spotřebitel. 9. Podle § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Pohledávka za žalovaným byla v souladu s § 1879 a násl. občanského zákoníku platně postoupena žalobkyni, která je tak aktivně věcně legitimována. 10. S ohledem na shora zjištěný skutkový stav věci dospěl soud k závěru, že žaloba nebyla v zásadě podána po právu. Soud shledal ustanovení o [anonymizováno] poplatku (kdy se jedná o skrytý smluvní úrok) za neplatné ujednání, když v předmětné smlouvě dohodnutý smluvní úrok [úrok] považuje soud za nepřiměřeně vysoký a v rozporu s dobrými mravy, když je mnohonásobně vyšší, než je obvyklé a znamená k újmě spotřebitele, tj. žalovaného, značnou nerovnováhu práv a povinností stran smlouvy. Soud jako přiměřenou shledal úrokovou míru ve výši obvyklé úrokové míry úvěrů poskytovaných bankami v době uzavření předmětné smlouvy o půjčce, tedy ve výši 13,33 %. V tomto duchu soud respektuje judikaturu Nejvyššího soudu ČR i judikaturu Krajského soudu v Praze. V této souvislosti soud odkazuje na směrnici Rady ES č. 93/13 EHS o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách a dále např. na nález ÚS ČR pod č. III. ÚS 77/97 ze dne 8. 7. 1997. Podle § 658 odst. 1 občanského zákoníku bylo možné při peněžité půjčce dohodnout i úroky (v daném případě tomu tak bylo v podobě sjednaného souhrnného poplatku), nicméně sjednaná úroková míra nemůže výrazně přesahovat obvyklou úrokovou míru při uzavírání obdobných smluv s bankovními subjekty v daném místě a čase. Souhrnný poplatek v předmětné smlouvě nebyl nijak definován, není zřejmé, z čeho se skládá a jak je určen a za co má být žalobkyni vyplacen. 11. V dané věci to tedy znamená, že žalovaný byl povinen zaplatit jistinu 30 000 Kč a smluvní úrok 3 999 Kč (13,33 %), celkem tedy částku 33 999 Kč. Žalovaný zaplatil částku 32 150 Kč, kdy tuto částku je nutno započíst na souhrnný poplatek, resp. soudem vypočtený úrok, a dále na jistinu, a proto soud žalobě vyhověl co do částky 1 849 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky, a ve zbytku žalobu zamítl. Soud dospěl k závěru, že žalobkyni náleží zákonný úrok z prodlení z přiznané částky, neboť žalovaný se dostal s úhradou dluhu do prodlení, a to dle § 517 odst. 2 občanského zákoníku ve výši stanovené nařízením vlády č. 142/1994 ve spojení s přechodným ustanovením § 19 odst. 1 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 12. Lhůta k plnění byla podle § 160 odst. l o. s. ř. určena třídenní. 13. Podle § 142 odst. 2 o. s. ř. soud rozhodl o nákladech řízení mezi účastníky tak, že žádný z nich nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalobkyně byla ve věci z větší části neúspěšná a převážně úspěšnému žalovanému žádné náklady nevznikly, resp. jejich náhradu nepožadoval.