14 C 183/2021-37 — Okresní soud v Příbrami

1. Žalobce podal dne 7. 9. 2021 ke zdejšímu soudu shora uvedenou žalobu, přičemž dne 10. 9. 2021 vydal soud ve věci elektronický platební rozkaz, který byl žalovanému společně se žalobou doručen dne 20. 9. 2021 do vlastních rukou. Dne 29. 9. 2021 podal žalovaný osobně u soudu odpor proti elektronickému platebnímu rozkazu mimo jiné s tím, že uznává, že nezaplatil roční vyúčtování služeb za uvedený byt z důvodů nedostatku finančních prostředků, protože má starobní důchod ve výši 14 450 Kč měsíčně, ze kterého není schopen celou částku najednou zaplatit, na upomínku z 5. 2. 2021 reagoval tak, že žádal paní [příjmení] z bytové správy o zvýšení nájemného a služeb o 200 Kč měsíčně, na což reagovala paní [příjmení] s tím, že je to málo a musí je zvýšit minimálně o 500 Kč měsíčně, s čímž souhlasil, dne 31. 5. 2021 uhradil část dluhu ve výši 5 000 Kč. V doplnění ze dne 12. 10. 2021 uvedl, že v září 2020 prodal auto Volkswagen Transport z důvodu zaplacení dluhu žalobci, dne 15. 9. 2020 nahlásil na Policii v [obec] vloupání do jeho bytu a odcizení věcí včetně finanční hotovosti, pokud by policie pachatele dopadla a byly mu vráceny odcizené věci, dluh by zaplatil okamžitě. 2. S ohledem na obsah spisu a předmět sporu dospěl soud k závěru, že v daném případě byly splněny zákonné podmínky pro postup soudu ve smyslu § 153a odst. 3 o.s.ř., a proto rozhodl tak, jak je ve výroku uvedeno, neboť žalovaný se ve lhůtě 30 dnů ode dne uplynutí lhůty k podání odporu proti elektronickému platebnímu rozkazu písemně v listinné nebo v elektronické podobě nevyjádřil ve věci samé k žalobě, která mu byla doručena spolu s elektronickým platebním rozkazem, ačkoliv byl o následcích své nečinnosti ve smyslu § 114b o.s.ř. poučen. V tomto konkrétním případě vyšel soud z fikce, že nárok, který je proti žalovanému uplatňován, uznává v plném rozsahu s ohledem na ustanovení § 114b odst. 5 o.s.ř., a proto prvostupňovému soudu nezbylo, než postupovat ve smyslu výše citovaného ustanovení a rozhodnout ve věci samé rozsudkem pro uznání. Žalobce uzavřel se žalovaným dne [datum] nájemní smlouvu na byt o velikosti 1+1 s příslušenstvím za dohodnutých podmínek, poslední nájemné včetně záloh na služby činilo 3 925 Kč měsíčně, splatné vždy do konce kalendářního měsíce, za které bylo nájemné placeno, přičemž žalovaný nezaplatil za březen 2020 doplatek za služby s nájmem spojené ve výši 11 670 Kč, resp. uhradil pouze 614 Kč, dále v srpnu 2020 pak částku 3 925 Kč a v dubnu 2021 částku 4 466 Kč, za uvedená období tak dluží žalobci celkem 19 447 Kč, uvedenou částku nezaplatil, přestože byl o zaplacení upomenut (§ 3028 a § 2235 odst. 1 občanského zákoníku). Vzhledem k tomu, že se žalovaný dostal s plněním peněžitého dluhu do prodlení, byla mu zároveň uložena povinnost zaplatit žalobci i požadované úroky z prodlení ve smyslu § 1968 věta první a § 1970 občanského zákoníku, jejichž výše odpovídala příslušnému prováděcímu předpisu k citovanému zákoníku (§ nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění účinném ke dni prodlení), jakož i úroky smluvní. Lhůta k plnění pak byla určena v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 věta za středníkem o.s.ř., tedy ve splátkách, s přihlédnutím k osobním poměrům žalovaného, jakož i rodinným poměrům vůbec. Splátky pak byly určeny pod ztrátou výhody splátek, což znamená, že nezaplacením jedné ze splátek včas a řádně se stane splatným celý dluh najednou. 3. Ve smyslu § 150 o.s.ř. rozhodl soud o nákladech řízení a tyto úspěšnému žalobci nepřiznal, když důvody zvláštního zřetele hodné shledal soud zejména na straně žalovaného, a to v jeho osobních, sociálních a majetkových poměrech vůbec, na druhou stranu by se pak toto rozhodnutí nemělo v žádném případě podstatnějším negativním způsobem odrazit v majetkové sféře žalobce.