17 C 210/2021-71 — Okresní soud v Příbrami

1. Tento rozsudek obsahuje zjednodušené odůvodnění v souladu s § 157 odstavec 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“). 2. Předmětem řízení bylo zaplacení částky 4 627,60 Kč s příslušenstvím, spočívajícím v zákonném úroku z prodlení, z titulu bezdůvodného obohacení. Původní věřitel společnost [právnická osoba], [IČO], poskytl dne 28. 7. 2017 žalovanému v hotovosti částku 22 000 Kč, a to na základě úvěrové smlouvy, která byla shledána neplatnou. Původní věřitel postoupil pohledávku za žalovaným na společnost [právnická osoba], [IČO], na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 11. 12. 2019, která byla následně postoupena na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek dne 26. 5. 2020. 3. Vzhledem k tomu, že bylo možné rozhodnout pouze na základě listin založených do spisu, rozhodl soud za splnění podmínek dle § 115a o. s. ř. bez nařízení jednání. 4. Z předložených listinných důkazů dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci. 5. Mezi společností [právnická osoba] a žalovaným byla dne 28. 7. 2017 uzavřena smlouva o úvěru [číslo] na základě které poskytl předchůdce žalobce žalovanému úvěr ve výši 22 000 Kč v hotovosti při podpisu smlouvy a žalovaný se poskytnutý úvěr spolu s celkovými náklady úvěru ve výši 17 998 Kč, zavázal vrátit předchůdci žalobce v pravidelných 14-ti měsíčních splátkách po 2 857 Kč nejpozději do 28. 9. 2018. Z uvedené částky se žalobkyně domáhá pouze zaplacení částky 4 627,60 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení, a to z titulu bezdůvodného obohacení, neboť úvěrovou smlouvu shledává za neplatnou. Pohledávka byla žalobkyni postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 26. 5. 2020, a to od společnosti [právnická osoba], [IČO], která se stala věřitelem žalovaného z předmětné smlouvy na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 11. 12. 2019 mezi společností [právnická osoba], [IČO] a společností [právnická osoba], [IČO]. K úhradě dluhu byl žalovaný vyzván rovněž právním zástupcem žalobkyně, a to předžalobní upomínkou ze dne 3. 8. 2020. 6. Soud postupoval podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ o.z.“). Podle § 2395 o.z., smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2991 o.z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 7. Vzhledem k výše uvedenému má soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému finanční hotovost nejméně ve výši 4 627,60 Kč, jejíž vydání se žalobkyně domáhá v tomto řízení z titulu bezdůvodného obohacení. Stran tvrzení žalobkyně o výši dlužné částky pak soud vyšel ze zásady negativní, kdy bylo na žalovaném, aby tvrdil a prokázal, že svůj dluh žalobkyni, případně jejímu právnímu předchůdci, zaplatil, případně že na svůj dluh zaplatil více, než kolik odpovídá žalobkyní tvrzená výše pohledávky. Soud tak považoval tvrzení žalobkyně za dostatečně prokázaná listinnými důkazy. Soud rovněž žalobkyni přiznal právo na zákonný úrok z prodlení z částky 4 627,60 Kč ode dne 29. 9. 2018 (následující den po splatnosti poslední splátky) do zaplacení podle ustanovení § 1970 občanského zákoníku ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění účinném ke dni splatnosti pohledávky. Lhůta k zaplacení byla určena třídenní (§ 160 odst. l o. s. ř.). 8. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 151 odst. l za použití § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že ve věci zcela úspěšnému žalobci přiznal právo na náhradu nákladů řízení v celkové výši 5 119 Kč Náklady se sestávají ze zaplaceného soudního poplatku 400 Kč, dále z odměny za zastoupení advokátem ve výši 3 x 1 000 Kč podle § 7 ve spojení s § 8 odst. 1 a § 11 vyhl. č. 177/1996 Sb. (představující převzetí zastoupení, sepis žaloby a předžalobní výzvy), dále z 3 x režijní paušál po 300 Kč dle § 11 vyhlášky č. 177/1996 Sb. a také z DPH ve výši 21% podle § 137 odst. 3 o. s. ř., ze součtu shora uvedených částek (vyjma soudního poplatku), což je 819 Kč. Lhůta k zaplacení nákladů řízení byla určena třídenní (§ 160 odst. l o. s. ř.) s povinností plnit k rukám advokáta (§ 149 odst. l o. s. ř.).