17 C 90/2020-77 — Okresní soud v Příbrami

1. Žalobci se svou žalobou domáhali zrušení a vypořádání spoluvlastnictví účastníků k bytové jednotce vymezené dle zákona č. 72/1994 Sb. [číslo] v budově [adresa] – bytový dům, v k.ú. [obec] [obec], obci [obec], část obce Příbram VII - postavené na pozemku parcelní číslo st. [číslo] - zastavěná plocha a nádvoří, zapsané u Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště Příbram na [list vlastnictví] pro k.ú. [obec] [obec], se spoluvlastnickým podílem o velikosti id. [číslo] vzhledem k celku na společných částech domu číslo popisné 480 způsob využití bytový dům, v k.ú. [obec] [obec], obci [obec], část obce Příbram VII, postavené na pozemku parcelní číslo st. [číslo] - zastavěná plocha a nádvoří, zapsané u Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště Příbram na [list vlastnictví] pro k.ú. [obec] [obec] a spoluvlastnictví účastníků k podílu o velikosti id. [rok] [číslo] vzhledem k celku na pozemku parcelní číslo st. [číslo] - zastavěná plocha a nádvoří, zapsané u Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště Příbram na [list vlastnictví] pro k.ú. [obec] [obec] (dále jen„ nemovitost“). Žalobci jsou spoluvlastníky nemovitosti každý co do 1/8 a žalovaný co do 5/8. Žalobci nejprve písemně vyzvali žalovaného k součinnosti v rámci prodeje nemovitosti. Žalovaný však s nimi nekomunikuje, neumožňuje přístup do bytové jednotky a na úhradách dlužných částek se nikterak nepodílí. Žalovaný je zcela nekontaktní. Na správě a rozhodování ohledně nemovitosti se nijak nepodílí. V důsledku toho jsou ostatní spoluvlastníci omezeni v nakládání s nemovitostí. Tato situace trvá řadu let a je neúnosná. Proto žalobci přistoupili k podání žaloby, kdy požadují vypořádat spoluvlastnictví formou prodeje nemovitosti ve veřejné dražbě, protože jiný způsob nepřichází do úvahy, kdy žalobci sami nemají zájem nemovitost nabýt do svého vlastnictví, a žalovaný není pro vyplacení hodnoty podílu solventní. 2. V průběhu řízení došlo k přechodu spoluvlastnického podílu z žalovaného c) [celé jméno původního účastníka], narozeného [datum] na nového žalobce c) [název žalobkyně] a soud rozhodl o procesním nástupnictví usnesením č. j. 17 C 90/2020-65 z 12. 5. 2021. 3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, k jednání nařízenému 18. 8. 2021 se nedostavil, proto soud postupoval dle ustanovení § 101 odst. 3 o.s.ř. a žalobu projednal v nepřítomnosti žalovaného. 4. Z výpisu z katastru nemovitostí z 31. 3. 2021 vyplynulo zapsané právo pro každého z žalobců ve výši 1/8 a pro žalovaného ve výši 5/8 k nemovitosti. Podíl na společných částech domu činil [číslo]. Pokud jde o pozemek st. [číslo], celkový podíl všech spoluvlastníků činil 1912 [číslo] vzhledem k celku, jak vyplynulo z [list vlastnictví], vedeného Katastrálním úřadem pro Středočeský kraj, Katastrálním pracovištěm Příbram. Spoluvlastnictví k bytové jednotce vyplynulo z [list vlastnictví], zapsaného tamtéž. Z dopisu ze dne 21. 6. 2018 vyplynulo, že žalobci vyzývali žalovaného k zahájení komunikace ohledně dalšího nakládání s nemovitostí s tím, že v opačném případě podají žalobu na zrušení a vypořádání spoluvlastnictví k nemovitosti. 5. Dle ustanovení § 1140 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“), ve znění účinném od 30. 6. 2021, tedy ke dni rozhodování soudu, nikdo nemůže být nucen ve spoluvlastnictví setrvat. Dle § 1140 odst. 2 o.z., každý ze spoluvlastníků může kdykoliv žádat o své oddělení ze spoluvlastnictví, lze-li předmět spoluvlastnictví rozdělit, nebo o zrušení spoluvlastnictví. Nesmí tak ale žádat v nevhodnou dobu nebo jen k újmě některého ze spoluvlastníků. 6. Dle ustanovení § 1143 o.z., nedohodnou-li se spoluvlastníci o zrušení spoluvlastnictví, rozhodne o něm, na návrh některého ze spoluvlastníků, soud. Rozhodne-li soud o zrušení spoluvlastnictví, rozhodne zároveň o způsobu vypořádání spoluvlastníků. 7. Dle ustanovení § 1144 odst. 1 o.z., je-li to možné, rozhodne soud o rozdělení společné věci; věc ale nemůže rozdělit, snížila by se tím podstatně její hodnota. Dle § [číslo] odst. 2 rozdělení věci však nebrání nemožnost rozdělit věc na díly odpovídající přesně podílům spoluvlastníků, vyrovná-li se rozdíl v penězích. 8. Dle § 1147 o.z., není-li rozdělení společné věci dobře možné, přikáže ji soud za přiměřenou náhradu jednomu nebo více spoluvlastníkům. Nechce-li věc žádný ze spoluvlastníků, nařídí soud prodej věci ve veřejné dražbě; v odůvodněném případě může soud rozhodnout, že věc bude dražena jen mezi spoluvlastníky. 9. V dané věci soud dospěl k závěru, že žaloba byla podána důvodně, neboť žalobci již nechtějí dále setrvávat ve spoluvlastnictví k nemovitosti s žalovaným. Vzhledem k tomu, že se spoluvlastníci nedohodli na zrušení spoluvlastnictví, rozhodl o něm soud a zároveň rozhodl o způsobu jeho vypořádání. Soud je při své úvaze vázán způsoby vypořádání spoluvlastnictví při jeho zrušení a rovněž pořadím, které stanoví zákon pro jednotlivé způsoby vypořádání. Pokud jde o první způsob vypořádání předpokládaný zákonem, dospěl soud k závěru, že rozdělení společné věci není možné. Soud při své úvaze vyšel ze samotné skutečnosti, že se jedná o bytovou jednotku, kdy o rozdělení věci především neměli zájem žalobci, a i kdyby rozdělení bytu bylo hypoteticky možné, neprojevili žalobci zájem nést eventuální náklady na stavebně-technické úpravy. Rovněž je předpoklad, že rozdělení na čtyři bytové jednotky odpovídající podílům jednotlivých spoluvlastníků, tedy v případě žalobců pro každého 1/8, je nereálné. Soud tak dospěl k závěru, že nemovitost není dobře dělitelná ve smyslu ustanovení § 1147 o. z. Jako druhý způsob vypořádání představuje přikázání věci za přiměřenou náhradu jednomu ze spoluvlastníků. Podmínkou je, že spoluvlastník s přikázáním věci souhlasí a druhou podmínkou je, že to bude za přiměřenou náhradu. Shodně s předchozí judikaturou má soud za to, že takový způsob vypořádání je možný pouze v případě, že spoluvlastník prokáže svou solventnost, tedy způsobilost přiměřenou náhradu dalšímu ze spoluvlastníků vyplatit. Vzhledem k tomu, že žalobci s přikázáním věci do jejich vlastnictví, event. spoluvlastnictví, nesouhlasili a žalovaný rovněž žádným způsobem neprojevil souhlas s přikázáním věci do svého vlastnictví a tím méně prokázal svou solventnost ve vztahu k přiměřené náhradě, uzavřel soud tak, že rovněž druhý způsob vypořádání spoluvlastnictví dle § 1047 o. z. není možný. V takovém případě přicházel do úvahy třetí a poslední způsob vypořádání spoluvlastnictví, a to prodej věci ve veřejné dražbě s tím, že se nejedná o odůvodněný případ, kdy by věc měla být dražena jen mezi spoluvlastníky, neboť takové okolnosti nikdo z účastníků řízení netvrdil. Soud tak nařídil prodej nemovitosti ve veřejné dražbě a její výtěžek bude rozdělen mezi účastníky řízení podle jejich spoluvlastnických podílů. 10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ustanovení § 151 odst. 1 za použití ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že přiznal žalobcům v souladu se zásadou úspěchu ve věci nárok na náhradu nákladů řízení v plném rozsahu. Soud postupoval v souladu se zásadou úspěchu ve věci, přestože jde o tzv. iudicium duplex, tedy o soudní řízení, ve kterém mají účastníci na obou stranách sporu zároveň postavení žalobce i žalovaného, neboť dle aktuální judikatury Nejvyššího soudu ČR je zapotřebí zásadu úspěchu aplikovat i v tomto typu řízení a v daném případě bylo žalobcům vyhověno, co do navrhovaného způsobu vypořádání spoluvlastnictví, (když žalobci navrhovali prodej věci ve veřejné dražbě a soud dospěl k závěru, že takový způsob je možný). Žalobcům v případě naprosté pasivity žalovaného, kdy nereagoval na opakované výzvy k dohodě o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví nezbývala prakticky jiná cesta než podání předmětné žaloby k soudu, pokud již ve spoluvlastnictví nechtěli setrvat. Soud tak považoval za nespravedlivé, aby náklady řízení, i v případě jejich úspěchu ve věci, nesli plně žalobci a náklady řízení jim tak v plném rozsahu přikázal. Výše nákladů řízení přiznaná žalobkyni a) činila 7 900 Kč Tyto náklady sestávaly ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 7 000 Kč a z nákladů nezastoupeného účastníka, které činily v souladu s vyhláškou č. 254/2015 Sb. v účinném znění za 3 úkony (podání žaloby, písemná výzva žalovanému a účast při jednání dne 18. 8. 2021) celkem 3 x 300 Kč za každý úkon dle § 2 odst. 3 uvedené vyhlášky. Náklady řízení žalobkyně b) činily celkem 900 Kč a představovaly náklady nezastoupeného účastníka za 3 úkony po 300 Kč shodně jako u žalobkyně a). Náklady řízení žalobkyně c) představovaly celkem 6 301,60 Kč a sestávaly z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená podle ustanovení § 6 a § 9 odst. 1 a § 11 vyhlášky č. 178/1996 Sb. advokátního tarifu v účinném znění (dále jen„ AT“). Soud postupoval dle § 9 odst. 1 AT při stanovení tarifní hodnoty a vyšel z tarifní hodnoty 10 000 Kč, neboť hodnotu věci šlo zjistit jen s nepoměrnými obtížemi. Soud vyšel ze skutečnosti, že hodnota věci nebyla zjistitelná z žádného provedeného